Ocitli jste se ve složité situaci a hrozí vám ztráta bydlení?

Více informací

FAQ – obce

1. Co je sociální bydlení?

Sociální bydlení je bydlení určené pro rodiny i jednotlivce nacházející se v bytové nouzi.[1]

Sociálním bydlením se rozumí bydlení v bytech (nikoli v ubytovnách, azylových či jiných podobných zařízeních). Je poskytováno za specifických smluvních podmínek nájmu v souladu s určitými principy.[2] Jedná se o standardní zkolaudované byty mimo sociálně vyloučené lokality poskytované k pronájmu na dobu určitou s možností prodlužování.

Nájemníkům sociálních bytů je v případě potřeby poskytována podpora formou sociální práce[3], jejíž míra a intenzita vychází z potřeb dané osoby či domácnosti.

Bydlení v sociálním bytě je spojené s dodržováním běžných povinností nájemníka (platba nájmu, bezproblémové soužití se sousedy apod.) a s podporou sociálního pracovníka, aby nájemce mohl zlepšit svou obtížnou životní situaci. Podporu sociálního pracovníka pak zajišťuje sama obec či obecní úřad s rozšířenou působností, nebo může být tato podpora zajištěna ve spolupráci s nestátními neziskovými organizacemi (NNO).

Více informací se dočtete v následujících textech.

Ministerstvo práce a sociálních věcí definuje sociální bydlení v Koncepci sociálního bydlení ČR 2015–2025, která je dostupná zde.


[1] Bytovou nouzí rozumíme situaci, kdy je osoba bez bydlení (žijící na ulici či v institucionálním zařízení), hrozí ji ztráta bydlení, popřípadě žije v nevhodném bydlení.

[2] Více se o principech a podmínkách sociálního bydlení dočtete v Koncepci sociálního bydlení ČR 2015 – 2025, která je dostupná zde.

[3] Tu může poskytovat pouze sociální pracovník se vzděláním dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

2. Komu je sociální bydlení určeno?

Obecně je sociální bydlení určeno především pro osoby nacházející se v bytové nouzi. Bytovou nouzí rozumíme situaci, kdy je osoba bez bydlení, hrozí ji ztráta bydlení, popřípadě žije v nevhodném bydlení.

Dle evropské typologie ETHOS[4] jsou to osoby:

  • bez střechy (lidé přežívající venku nebo v noclehárně),
  • bez domova (lidé bydlící v ubytovnách nebo institucích, např. na ubytovnách, azylových domech, ve věznicích, zdravotnických zařízeních, v zařízeních pro děti nebo podporovaném bydlení),
  • v nejistém bydlení (lidé žijící v přechodném bydlení u rodiny nebo přátel, bydlení bez právního nároku, osoby ohrožené vystěhováním nebo osoby ohrožené násilím),
  • v nevyhovujícím bydlení (lidé žijící v provizorních nebo neobvyklých obydlích, v neobyvatelném bydlení nebo přelidněných bytech).

Sociální bydlení je určeno také pro osoby, které, třebaže pobírají sociální dávky na podporu bydlení (příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení), vynakládají na bydlení významnou část svých příjmů (více než 40 % disponibilních příjmů) a nejsou schopny tuto svoji obtížnou situaci řešit samy na trhu s bydlením (přestěhováním do levnějšího vhodného bydlení, prodejem vlastního bydlení a koupí nebo pronájmem vhodného bydlení).

Jelikož ale v současné době není sociální bydlení vymezeno zákonem, podmínky a pravidla si nastavují samotní realizátoři (obce či nestátní neziskové organizace) nebo donátoři (podmínky dotací) sociálního bydlení. Tato pravidla a podmínky (např. kolik bytů a kterým cílovým skupinám budeme poskytovat sociální byty) by měly vycházet z místní analýzy potřeb a cílových skupin a musí být v souladu s již existujícími zákony (např. Listina základních práv a svobod, antidiskriminační zákon a další). Více se o tomto tématu dozvíte v článku Kritéria pro přidělování sociálních obecních bytů – pravidla a rizika z pohledu sociální politiky zde.

Informace, zda obec poskytuje sociální bydlení, za jakých podmínek a na základě jakých pravidel, by měly být veřejně dostupné a transparentní, například na webových stránkách obce.

 

 

[4] Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení v prostředí ČR. [online]. 2007. Dostupné z: https://www.feantsa.org/download/cz___8621229557703714801.pdf.

3. Má obec povinnost postarat se o bydlení svých občanů?

Dle platné legislativy ČR má obec dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) zajistit uspokojení potřeby svých občanů i v otázkách bydlení:

§ 35 (2) „… Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.”

Míra ani konkrétní opatření nejsou blíže specifikována, nicméně zodpovědné obce řeší nabídku bydlení na svém území nejen např. při definování lokalit pro bydlení ve svých územních plánech, ale také nabídkou nájemního bydlení ve svém vlastnictví. Praxe ukazuje, že pokud obec nevlastní dostatečný bytový fond (například kvůli rozsáhlé privatizaci), nemůže efektivně realizovat sociální politiku. Zároveň tak nemá ani možnost proaktivně řešit na svém území případy, kdy jsou lidé ubytováváni v nevyhovujícím bydlení soukromých vlastníků. Zkušenosti z obcí jasně ukazují, že lépe se pracuje s takovým nájemníkem, kde má pronajímatel přímý vliv na nájemní smlouvu, než když daná osoba bydlí v nemovitosti soukromého vlastníka, který může být například takzvaným „spekulantem s nemovitostmi“ či „obchodníkem s chudobou“.

Poskytování nájemního bydlení obcí je jedním z nejefektivnějších nástrojů sociální politiky každé obce, která tak může podpořit různé cílové skupiny, jako jsou např. senioři, mladé rodiny, osamostatňující se mladí, osoby ohrožené sociální exkluzí, bez přístřeší a další skupiny, které se obtížněji integrují na komerčním trhu s bydlením (viz definice ETHOS).  Hospodaření s nemovitostmi ve vlastnictví obce spadá do její samostatné působnosti a je v souladu s právními předpisy, jejichž prostřednictvím si tyto obce stanovují vlastní pravidla či postupy, které se týkají právě hospodaření s obecními byty.

4. Kde může obec získat peníze na výstavbu či rekonstrukci sociálního bydlení?

Otázka financování bydlení spadá do gesce Ministerstva pro místní rozvoj (MMR). To díky prostředkům z evropských fondů i státního rozpočtu ČR přiděluje dotace či půjčky obcím i dalším subjektům.

Sociální bydlení je podporováno v rámci programu IROP, specifického cíle 2.1 „Zvýšení kvality a dostupnosti služeb vedoucí k sociální inkluzi“. Tato podpora je zaměřena na pořízení bytů, bytových domů, nebytových prostor a jejich adaptace pro potřeby sociálního bydlení a pořízení nezbytného základního vybavení. Sociální byt se základním vybavením je určen pro osoby, které v důsledku nepříznivých životních okolností nemají přístup k bydlení. Cílovou skupinou jsou osoby v bytové nouzi dle typologie ETHOS[5].

Oprávněnými žadateli o dotaci v těchto výzvách jsou jak obce, tak nestátní neziskové organizace. Projekty jsou realizovány na celém území ČR mimo území hl. m. Prahy.

Aktuální výzvy:

Dne 31. 1. 2024 byly vyhlášeny výzvy IROP na podporu sociálního bydlení:

Příjem žádostí byl zahájen dne 21. 2. 2024

Příjem žádostí bude ukončen dne 21. 2. 2025

Oprávněnými žadateli jsou:

  • obce,
  • kraje,
  • organizace zřizované nebo zakládané kraji/obcemi,
  • PO OSS,
  • církve, církevní organizace,
  • NNO, které min. 5 let bezprostředně před podáním žádosti nepřetržitě poskytovaly sociální bydlení či úspěšně realizovaly projekt sociálního bydlení v Operačním programu Zaměstnanost.

Výzvy jsou ze specifického cíle 4.2, který je zaměřen na sociální infrastrukturu. Příjemce může díky těmto výzvám získat podporu na pořízení bytů, bytových domů i nebytových prostor a jejich adaptaci pro potřeby sociálního bydlení. Pomohou také s pořízením nezbytného základního vybavení. Tyto byty jsou určeny pro osoby, které v důsledků nepříznivých životních okolností nemají přístup k bydlení a jsou schopné plnit povinnosti vyplývající z nájemního vztahu.

Realizace projektu musí být ukončena nejpozději do 31. 12. 2028.

Více informací k jednotlivým výzvám najdete zde.

 

Dne 26. 9. 2022 byly vyhlášeny 25 a 26. výzvy IROP – Sociální bydlení – SC 4.2.

Příjem žádostí byl zahájen dne 26. 9. 2022

Příjmu žádostí bude ukončen dne 29. 8. 2023

Oprávněnými žadateli jsou:

  • kraje,
  • obce,
  • organizace zřizované nebo zakládané kraji/obcemi,
  • příspěvková organizace organizační složky státu,
  • církve, církevní organizace a NNO, které min. 5 let bezprostředně před podáním žádosti nepřetržitě poskytovaly sociální bydlení či úspěšně realizovaly projekt sociálního bydlení v Operačním programu Zaměstnanost.

Výzvy jsou určeny na podporu zlepšení kvality a dostupnosti sociálního bydlení. Zaměření výzev se liší dle kategorie regionů. Výzva 25. je pro projekty na území méně rozvinutých regionů. Výzva 26. je pro projekty na území přechodových regionů. Výzva 25. je pro projekty na území méně rozvinutých regionů.

Realizace projektů musí být ukončena nejpozději do 31. 12. 2026.

Podporu lze získat na pořízení bytů, bytových domů i nebytových prostor a jejich adaptaci pro potřeby sociálního bydlení. Pomohou také s pořízením nezbytného základního vybavení. Tyto byty jsou určeny pro osoby, které v důsledků nepříznivých životních okolností nemají přístup k bydlení a jsou schopné plnit povinnosti vyplývající z nájemního vztahu.

Více informací o výzvách zde.

Již uzavřené výzvy:

  • výzva č. 79 Sociální bydlení II
  • výzva č. 80 Sociální bydlení pro sociálně vyloučené lokality II
  • výzva č. 85 Sociální bydlení – integrované projekty CLLD
  • výzva č. 84 Sociální bydlení – integrované projekty IPRÚ
  • výzva č. 83 Sociální bydlení – integrované projekty ITI

Obecně aktuální informace o výzvách k tématu sociálního bydlení jsou dostupné na webových stránkách zde.

MMR jako gestor bytové politiky administruje mimo evropských fondů i dotace z národních zdrojů, a to podle zákona č. 2018/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů.

Investiční podpora nájemního bydlení je od roku 2003 zaměřená výhradně na nájemní byty určené pro sociálně definované cílové skupiny. Jedná se zejména o osoby s nízkými příjmy, osoby se zdravotními handicapy, seniory, případně osoby s dalšími sociálními handicapy, např. sociálně vyloučené osoby, osoby opouštějící institucionální zařízení (dětský domov, dům na půl cesty, azylový dům, vězení, ústav sociální péče apod.). Výzvu k předkládání žádostí o dotace zveřejňuje ministerstvo zpravidla jednou ročně (zpravidla v podzimních měsících) na příští rok.

Další podpora poskytovaná MMR:

Program Výstavba pro obce

Jde o program, který je určen na pořízení sociálních a dostupných bytů smíšených a dostupných domů. Program je financován prostřednictvím SFPI (Státní fond podpory investic).

Jedná se o dotační a úvěrový program na pořízení sociálních a dostupných bytů a sociálních, smíšených a dostupných domů je otevřen na základě výzvy k nařízení vlády č. 112/2019 Sb. Oprávněnými žadateli jsou obce, dobrovolné svazky obcí, městské části hlavního města Prahy, městský obvod nebo městská část u územně členěných statutárních měst (jsou-li k tomu městské části a obvody oprávněny).

Z dotace lze pořídit sociální dům, sociální byty ve smíšeném domě a jednotlivé sociální byty. Dotaci lze poskytnout až do výše celkových způsobilých nákladů investičního záměru, nejvýše však do částky určené jako součin celkového počtu m2 podlahové plochy sociálních bytů a průměrných nákladů na výstavbu na 1 m2 užitkové plochy bytu. Sociální byty jsou určeny pro způsobilé domácnosti, které mají jednak nízký příjem a také nevyhovující bydlení. Sociální domy mohou mít maximálně 12 bytových jednotek. Nízkoúročeným úvěrem lze pokrýt pořízení dostupných domů a bytů. V sociálních domech je stanoveno limitované nájemné, a to ve výši max. 73,97 Kč z 1 m2. V případě dostupných bytů jde o nájemné v místě obvyklé. Více zde.

Nájemní byty ze SFPI

Státní fond podpory investic dále poskytuje zvýhodněné úvěry na výstavbu sociálního bydlení podle nařízení vlády č. 2/2021 Sb., o podmínkách použití peněžních prostředků Státního fondu podpory investic formou úvěru na podporu výstavby nájemních bytů na území České republik. K výhodám tohoto programu patří, že SFPI přijímá žádosti do programu kontinuálně a platí pro celou ČR. Dotaci lze využit pro účely sociálního bydlení na novostavbu, stavební úpravy, modernizaci nebo koupi. Žádat o dotaci mohou obce nebo dobrovolné svazky obcí, dále rovněž městská část nebo městský obvod (jsou-li k tomu oprávněny) Více detailních informací naleznete zde.

 

[5] ETHOS - Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení v prostředí ČR

5. Jak nastavit systém sociálního bydlení v naší obci?

Základním krokem je zjištění stavu bytového fondu v obci, velikosti a struktury cílových skupin (osob v bytové nouzi[6]), jejich potřeb a nájemního bydlení v soukromých rukou[7]. Na základě uvedeného zjištění skutečné situace by mělo dojít k nalezení politického konsenzu o způsobu podpory cílových skupin a nastavení systému pomoci v obci. To lze realizovat například prostřednictvím tvorby místní koncepce sociálního bydlení.[8]

Důležitou součástí dobře fungujícího systému sociálního bydlení je nastavení spolupráce v rámci úřadu obce (zejména sociálního a bytového odboru nebo jejich obdoby) a následná spolupráce s dalšími aktéry, jako jsou například nevládní neziskové organizace a poskytovatelé sociálních služeb nebo již zmínění soukromí majitelé bytů.

Výsledný systém by měl reflektovat potřeby zvláště zranitelných skupin obyvatel, stejně jako dalších lidí ohrožených ztrátou bydlení. Systém by měl vycházet ze základních principů definovaných ve vládou schválené Koncepci sociálního bydlení. Metodickou a informační podporu v této oblasti můžete získat v rámci spolupráce s Kontaktním centrem sociálního bydlení, na které se můžete obrátit s jakýmikoli dotazy k této problematice. Pro získání základního přehledu doporučujeme pročtení sekce „Co je sociální bydlení?“.

 

 

[6] Bytovou nouzí rozumíme situaci, kdy je osoba bez bydlení, hrozí ji ztráta bydlení, popř. žije v nevhodném bydlení.

[7] Zde bychom Vás rádi odkázali i na článek č. 16. Jak zjistit, jakou kapacitu sociálního bydlení v naší obci potřebujeme?

[8] Vytvoření kvalitního strategického dokumentu je dobrým předpokladem i pro realizaci kvalitní politiky na lokální úrovni. O tvorbě takové koncepce rovněž hovoříme v článku č. 16.

6. Jaké aktéry (a jakým způsobem) lze zapojit na území obce do systému sociálního bydlení?

Do systému sociálního bydlení je vhodné zapojit subjekty, jejichž role je vymezena zde.

Více se také můžete dozvědět v Metodice pro spolupráci orgánů veřejné správy při realizaci sociálního bydlení.

7. Kam umísťovat sociální byty? Jak velký by měl být fond sociálního bydlení?

Pokud hovoříme o obecním bydlení, rozhoduje tuto otázku vždy obec. Při rozhodování o umístění sociálních bytů je stěžejní komplexní pohled na obec. Neexistuje univerzálně platné pravidlo, kde by měly sociální byty být. Existují praxí ověřené zkušenosti, kde není vhodné sociální bydlení umísťovat, neboť při optimálním plánování a realizaci sociálního bydlení je cílem podporovat sociální začleňování. K tomu je důležité zohlednit sociální mix a interakci mezi různými sociálními skupinami. Při přidělování bytů je důležité zohlednit různorodost cílových skupin, aby nedošlo k prostorové koncentraci osob z jedné cílové skupiny.

Na úrovni sídelních jednotek je důležité odstraňovat a předcházet nežádoucí segregaci marginalizovaných skupin obyvatelstva, které by mohly zapříčinit vznik sociálně vyloučené lokality (dále jen SVL). Sociální byty by neměly být situovány v sociálně vyloučených lokalitách, neboť by mohlo dojít k posílení stávajících problémů. V praxi lze toto realizovat např. formulací tohoto požadavku ve strategickém plánu města nebo v koncepci bytové politiky, případně vyvarováním se prodeje městských bytů pro spekulativní účely.

Struktura bytového fondu určená pro sociální bydlení by měla být co nejvíce pestrá, aby mohla uspokojit potřeby různých cílových skupin. Rozsah bytového fondu by pak měl být založen na potřebách cílových skupin v obci. Je vhodné mít ve svém portfoliu nejen byty bezbariérové či malometrážní, ale třeba i vícepokojové pro četnější rodiny, které nemohou najít dostupné byty na běžném trhu. Pokud je to možné, sociální byty a/nebo objekty, ve kterých jsou umístěné, by měly být co nejvíce energeticky úsporné. Byty nemusí být nezbytně pouze ve vlastnictví obce, ale lze navázat spolupráci se soukromými vlastníky, kdy obec sehraje roli jakéhosi zprostředkovatele, případně garanta, který bude s klientem – nájemníkem komunikovat a poskytovat mu potřebnou sociální práci a podporu.

K tématu prostorové segregace vznikla v roce 2014 při katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy „Metodika identifikace lokalit rezidenční segregace“, která je dostupná zde.

Pilotní ověření Metodiky identifikace lokalit rezidenční segregace v obcích ČR (březen 2018) dostupné zde.

8. Jaké jsou možnosti poradenství pro obce v oblasti sociálního bydlení?

Poradenství pro obce v oblasti sociálního bydlení poskytuje Kontaktní centrum MPSV, Právní poradna Svazu měst a obcí České republiky a Právní poradna pro členy Sdružení místních samospráv ČR.

Kontaktní centrum MPSV:

MPSV otevřelo v říjnu 2017 v Praze Kontaktní centrum sociálního bydlení. Obracet se na něj mohou nejen občané, ale i obce a neziskové organizace s dotazy a žádostmi o metodickou podporu. Zájemcům poradí, jak nejlépe zavádět sociální bydlení, jakou formu zvolit, kde je možné získat finanční prostředky nebo jak efektivně hodnotit bytovou nouzi lidí, kteří žádají o sociální bydlení. Občané se dozvědí, na koho se obrátit, pokud mají problém s bydlením, a co jim nabízí stát a obce při řešení náročných životních situací, které jsou s bydlením spojené.

Více informací zde.

Právní poradna – Svaz měst a obcí České republiky:

Právní poradna nabízí členům Svazu měst a obcí České republiky možnost bezplatné právní konzultace, a to buď:

  • telefonicky na čísle 226 257 505 každý všední den od 10:00 do 18:00 hodin,

Právní poradna poskytuje právní poradenství týkající se činnosti obcí. Poradenství se netýká oblasti daní, účetnictví nebo otázek souvisejících se mzdovým účetnictvím – včetně platových tarifů.

Právní poradna pro členy – Sdružení místních samospráv ČR:

Do konceptu členských výhod patří i bezplatná právní poradna, na kterou se mohou starostové obracet se svými dotazy. Ty zodpovídá tým erudovaných právníků, specialistů na různá témata z oblasti veřejné správy – samostatné či přenesené působnosti.

Kontaktní e-mail na právní poradnu: poradna@smscr.cz

Dotazy jsou vyřizovány zhruba v horizontu pěti pracovních dní (v závislosti na složitosti dotazu).

V případě naléhavých dotazů je každý pracovní den od 9:00 do 17:00 hod. na tel. 606 170 837 k dispozici právník, kterého můžete využít pro podávání operativních dotazů (např. v důsledku jednání zastupitelstva obce, které nesnesou odkladu).

Více informací zde.

Energetické poradenství EKIS:

Bezplatná služba pro veřejnost, která slouží k podpoře zavádění energetických úspor a obnovitelných zdrojů energie. Je určena občanům, veřejné správě, podnikům a podnikatelům. Odborné konzultace poskytují Energetická konzultační a informační střediska – EKIS, která jsou zastoupena ve všech krajích ČR. Poradenství zde vykonávají kvalifikovaní energetičtí poradci s finanční podporou Ministerstva průmyslu a obchodu z „programu EFEKT“ – Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie.

Výhodou odborných konzultací prostřednictvím Energetického konzultačního a informačního střediska (tedy EKIS) je jeho zastoupení ve všech krajích ČR.

Střediska EKIS poskytují zájemcům konzultace při osobní návštěvě, případně telefonicky a on-line prostřednictvím Internetové poradny i-EKIS.

Více informací zde.

9. Máme nedostatek sociálních bytů. Jak máme prioritizovat mezi žadateli o sociální byty?

Výběr nových nájemníků do sociálních bytů je jednou z nejsložitějších otázek. Dokud nebude dostatek bytů pro všechny žadatele, bude zapotřebí nabídnout bydlení jen někomu, tedy těm nejpotřebnějším. Je ale vhodné do rozhodovacích procesů vnést objektivizující přístup, který bude zároveň reflektovat akutní potřebu každého klienta. Existuje několik řešení, jak se pokusit eliminovat zvýhodňování některých cílových skupin před ostatními. Asi nejobjektivnější formou je losování z předem stanoveného seznamu potřebných, nicméně tato varianta nereflektuje reálnou potřebu žadatelů. Systém tak může v důsledku selhávat v zamezování některým závažným dopadům na lidi ohrožené ztrátou bydlení, kterým by mohlo být zabráněno v případě konkrétního posuzování potřebnosti jednotlivých žadatelů. Stejně jako u ostatních forem zde však musí být stanovena základní kritéria, na jejichž základě bude určeno, kdo bude do losování zařazen.

Dalším řešením, které je častější a je obcemi využíváno při přidělování běžných obecních bytů, je pořadník. Zde si opět mohou být všichni žadatelé, pokud opět splní základní kritéria, rovni a rozhodující může být délka zařazení v pořadníku. Zde je ale častým problémem neaktuálnost žádostí i skutečností uvedených v žádosti, protože např. o byt v domech s pečovatelskou službou (DPS) se někdy hlásí již lidé v produktivním věku, aby byli v pořadníku co nejdéle a v případě potřeby (např. za 20 let) byt dostali.

Další variantou je prioritizace žadatelů na základě předem dobře specifikovaných podmínek zohledňujících intenzitu bytové nouze. V případě využívání tohoto postupu si obec kritéria, na základě kterých budou žádosti řazeny (například prostřednictvím bodování), nadefinuje dle předchozích analýz cílové skupiny a jejich potřeb. Doporučujeme využít prioritních skupin z Koncepce sociálního bydlení ČR 2015–2025. Ta se opírá mj. o typologii bezdomovectví ETHOS.

V rámci systémového projektu Podpora sociálního bydlení je také připravováni doporučení k tvorbě hodnocení bytové nouze, které by obcím mělo usnadnit jejich vlastní nastavení systému přidělování sociálního bydlení.

10. Máme nedostatek sociálních pracovníků, jak a kde můžeme získat prostředky na další?

Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytuje dotace obcím od roku 2015 dle § 103 zákona o sociálních službách, na zajištění povinnosti uvedené v § 92 písm. a), b) až d). Dále dle § 65 zákona o pomoci v hmotné nouzi, který stanoví, že na zajištění činností sociální práce, které jsou vykonávány v souvislosti s povinnostmi uvedenými v § 63 a 64, se pověřeným obcím a obcím s rozšířenou působností poskytuje účelová dotace na výkon sociální práce. Tyto finanční prostředky jsou přidělovány nad rámec příspěvku na výkon státní správy v přenesené působnosti. Více informací zde.

Další možností je využití prostředků z Evropského sociálního fondu, který má v gesci Ministerstvo práce a sociálních věcí. Finance rozděluje obcím a dalším subjektům prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost plus, který rozděluje finance z tohoto fondu a státního rozpočtu obcím a dalším subjektům formou dotací. Operační program Zaměstnanost plus pokrývá oblasti jako podpora zaměstnanosti, rovné příležitosti žen a mužů, adaptabilitu zaměstnanců a zaměstnavatelů, dalšího vzdělávání, sociální začleňování a boje s chudobou, modernizaci veřejné správy a veřejných služeb a podporu mezinárodní spolupráce a sociálních inovací v oblasti zaměstnanosti, sociálního začleňování a veřejné správy. Veškeré informace, včetně aktuálních výzev jsou k dispozici zde.

11. Existují metodiky k sociálnímu bydlení?

Strategickým dokumentem je Koncepce sociálního bydlení ČR 2015–2025, která byla v roce 2015 schválena Vládou České republiky.

Další materiály je možné najít na tomto odkazu.

Na dotazy ohledně materiálů ke konkrétním tématům Vám rádi odpovíme, neváhejte se na nás obrátit zde.

12. Jaké vzdělání musí mít sociální pracovník v sociálním bydlení?

Sociální pracovník v sociálním bydlení musí splňovat stejné předpoklady jako ostatní sociální pracovníci, může se však profilovat na práci s klienty v oblasti bydlení a prohlubovat tak své znalosti a zkušenosti v oblastech, které jsou specifické nebo akcentované při podpoře tohoto typu.

Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka jsou legislativně vymezeny v § 109 a § 110 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který je účinný od 1. 1. 2007.

V § 109 je vymezeno, jaké činnosti sociální pracovník vykonává: „Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb."

Předpoklady k výkonu povolání a vymezení odborné způsobilosti jsou uvedeny v § 110:

(1) „Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona.

(4) Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je

a) vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu[9] v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost,

b) vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku, akreditovaném podle zvláštního právního předpisu[10].

(5) Odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče podle § 52 má též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník, který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu[11].

(6) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu[12].“

 

 

[9] Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb, In: Sbírka zákonů České republiky, 2004.

[10] Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírka zákonů České republiky,1998.

[11] § 5, 10, § 43 odst. 2 písm. d) a § 96 zákona č. 96/2004 Sb, In: Sbírka zákonů České republiky, 2004.

[12] Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírka zákonů České republiky, 2004.

13. Jakým způsobem můžeme ovlivňovat příchod většího množství nových lidí do naší obce, kteří nemají jinde zajištěno bydlení?

Tak jako v ostatních tématech, kdy je třeba hledat řešení v kontextu širšího území, i v otázkách sociálního bydlení je nezbytná kooperace sousedních obcí. Role koordinátora by se mělo ujmout ORP, případně jiný funkční celek, jako místní akční skupina, regionální sdružení obcí nebo jiné uskupení. Důležitá je též kooperace na úrovni kraje. Je vhodné zavést tematické pracovní skupiny, které budou sdružovat odborníky na sociální otázky ze širšího okolí, stejně jako toto téma řešit na úrovni samospráv. V legislativním rámci ČR neexistují opatření, která by mohly vést k postihu „nezodpovědné“ obce.

14. Jak můžeme řešit situaci žadatelů o byt, kteří mají dluhy vůči obci?

Důležitou roli hraje vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti a dluhového poradenství a provázanost jednotlivých nástrojů prevence.

Je vhodné dojednat s žadatelem splátkový kalendář, pomoci žadateli splátkový kalendář nastavit tak, aby jej byl schopen pravidelně splácet s ohledem na své příjmy a výdaje. Záleží na obci, jak si nastaví pravidla, zda stanoví maximální výši možného dluhu žadatelů, nicméně dle vládou schválené Koncepce sociálního bydlení ČR 2015–2025 může být sociální byt určen i pro osoby s dluhy na nájemném.

Praxe v ČR ukazuje, že strategie „spolupráce s dlužníkem“ může fungovat a lidé tak své dluhy splácí více, než když ztratí vztah k obci, odstěhují se a podobně. Získáním bytu u těchto žadatelů často dojde ke stabilizaci jejich životní situace a je tak pravděpodobnější, že své závazky budou splácet.

Dobrou praxí je tedy umožnit vstup do sociálního bytu i dlužníkům, kteří uzavřou s obcí splátkový kalendář a řádně svůj dluh splácejí. Podobně funkčním nástrojem je odpuštění úroků či jiných sankcí, když dlužník aktivně přistoupí ke splácení původní jistiny.

Zde naleznete odkaz na materiál „Dluhové poradenství – co a jak v několika krocích”, který je ke stažení zde.

15. Jak je možné využít institut zvláštního příjemce a přímé úhrady v sociálním bydlení?

Institut zvláštního příjemce a institut přímé úhrady představují specifický způsob výplaty sociálních dávek souvisejících s bydlením. Uplatňují se v případě zjištění, že dávka nebyla vynaložena k účelu (nebo je takový předpoklad), ke kterému by měla sloužit, tzn. nebyly uhrazeny náklady na bydlení. Hlavní rozdíl mezi těmito specifickými způsoby výplaty sociálních dávek spočívá zejména v  tom, že u  institutu přímé úhrady dochází k  přímé platbě z Úřadu práce rovnou pronajímateli a v rámci institutu zvláštního příjemce je platba z Úřadu práce nejprve poslána zvláštnímu příjemci a poté přeposlána na účet pronajímatele.

A) Zvláštní příjemce

  • U obou dávek na bydlení (příspěvek i doplatek na bydlení) platí obdobné ustanovení o stanovení zvláštního příjemce (§ 59 odst. 2 a 4 zákona o státní sociální podpoře; § 40 zákona o pomoci v hmotné nouzi).
  • Zvláštního příjemce příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení ustanovuje Krajská pobočkaÚřadu práce mj. v případě, kdy by se výplatou dávek zřejmě nedosáhlo účelu, kterému mají obě dávky sloužit (tzn. byl by předpoklad či už se stalo, že nejsou hrazeny náklady na bydlení), nebo kdyby tím byly poškozeny zájmy osob, v jejichž prospěch je příjemce dávky povinen dávku používat.
  • Zvláštními příjemci bývají nejtypičtěji ustanoveni zástupci obce (např. referent, sociální pracovník obce) nebo soukromí vlastníci bytového fondu.
  • U příspěvku na bydlení navíc platí, že zvláštní příjemce je oprávněn dávku použít bez souhlasu oprávněné osoby k úhradě nedoplatku nájemného z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu.
  • U doplatku na bydlení je navíc specifikováno, že zvláštní příjemce se stanoví v případě, kdy by příjemci a s ním společně posuzovaným osobám hrozila ztráta bydlení.
  • Souhlas oprávněné osoby s ustanovením zvláštního příjemce se vyžaduje jen v případě, že oprávněná osoba nemůže výplatu přijímat (tzn. je třeba zdravotně hendikepovaná). Bez souhlasu lze ustanovit zvláštního příjemce v případě, kdy příjemce dávky na bydlení čerpá, ale nevyužívá na úhradu nákladů na bydlení.
  • V příspěvku a doplatku na bydlení není přesně stanoveno, za jaký časový úsek má oprávněná osoba dlužit na nájemném, aby byl zvláštní příjemce ustanoven.
  • Pokud je stanoven zvláštní příjemce (bez souhlasu oprávněné osoby, tj. příjemce příspěvku či doplatku na bydlení), tak by mělo být předtím, než je zrušen, prodiskutováno se zvláštním příjemcem a  oprávněnou osobou, zda je účelné tento institut zrušit (zda již bude oprávněná osoba schopna dávku využít k  účelu, ke kterému jí byla poskytnuta).

B) Přímá úhrada

  • U obou dávek na bydlení platí stejné ustanovení o možnosti vyplatit příspěvek či doplatek na bydlení přímou úhradou (§ 59 odst. 6 zákona o státní sociální podpoře; § 42 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi).
  • Příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení nebo jejich část lze použít bez souhlasu příjemce k přímé úhradě nákladů na bydlení, a to tak, že plátce dávek je poukazuje pronajímateli nebo poskytovateli služeb nebo poskytovateli energií.
  • Bylo ověřeno, že v obou aplikačních programech (OKnouze/služby; OKcentrum) lze platbu dávek rozdělit na více subjektů.
  • Přímá úhrada nákladů na bydlení není podmíněna podnětem společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“). Podnět k přímé úhradě může dát i jiný subjekt (např. sociální pracovník, obec), případně je možné přímou úhradu aplikovat v situacích, kdy Úřad práce ČR dospěje k nutnosti její aplikace na základě vlastních zjištění.
  • Smyslem aplikace přímé úhrady je dosažení účelu, ke kterému mají dávky na bydlení sloužit, tedy přispět k úhradě nákladů na bydlení a zamezit případné ztrátě adekvátního bydlení z důvodu nehrazení nákladů spojených s bydlením.
  • I zde platí, že není zákonem dána podmínka, že pro přímou úhradu musí být dluh na nákladech na bydlení minimálně 6 měsíců.
  • I  zde platí, že u  příspěvku a  doplatku na bydlení není zákonem stanoveno, za jaký časový úsek má oprávněná osoba dlužit na nájemném, aby byla přímá úhrada ustanovena.

C) Přímá úhrada SVJ

  • Pro příspěvek a doplatek na bydlení platí v zákonech stejné speciální ustanovení, že v případě, že vlastník jednotky jako poskytovatel služeb neuhradil SVJ zálohu za služby spojené s užíváním bytu a příspěvek do fondu oprav, považují se pro účely obou zákonů za poskytovatele služeb nájemci SVJ.
  • Jde o speciální situaci (ne tedy o obecnou situaci, která je popsána v bodě B), která byla do zákona zakotvena v roce 2017 pro případy, kdy vlastník (ne příjemce dávek) nehradí SVJ náklady na bydlení a kdy je možné, když SVJ doručí podání Úřadu práce ČR o nehrazení nákladů na bydlení, aplikovat přímou úhradu.
  • K tomuto speciálnímu opatření je upravena Instrukce č. 6/2017.
  • V dané věci bylo dne 19.7.2019 předáno Generálnímu ředitelství Úřadu práce ČR stanovisko MPSV, které bylo vydáno na základě dotazu veřejného ochránce práv. Jde o stanovisko, že speciální úprava pro přímou úhradu SVJ nelze spojit s obecnou úpravou, kdy je příspěvek a doplatek na bydlení poskytován prostřednictvím přímé úhrady. V tomto stanovisku je uvedeno, že přímá úhrada nákladů na bydlení není tedy podmíněna pouze podnětem SVJ, ale podnět o přímou úhradu může přijít i od jiného subjektu (viz bod B).

Oba instituty jsou významným, byť ne úplně častým prvkem v rámci prevence ztráty bydlení a mají sloužit především k zabránění růstu dluhů na nájemném a zálohách za služby (např. vodné, stočné, elektřina). Je žádoucí, aby se zároveň v rámci výkonu sociální práce pracovalo s klientem na jeho finanční stabilizaci a od těchto forem přímé úhrady se časem upustilo.

Důležité je pamatovat na to, že ve většině případů i po převodu příspěvku a doplatku na bydlení pronajímateli nemusí být uhrazená celá částka a nájemce (klient) musí nedoplacenou částku uhradit ze svého. Na takové případy je třeba brát zřetel.

16. Je vhodné požadovat v sociálním bydlení kauce?

Každá obec si stanoví vlastní pravidla, zda bude či nebude požadovat kauce. Problematika kaucí je také jedním z identifikovaných problémů v Koncepci sociálního bydlení ČR 2015–2025. Část domácností, které bydlení hledají, nemá na kauci dostatek financí, jejíž požadování tak snižuje dostupnost/dosažitelnost odpovídajícího bydlení.

Doporučujeme tedy od nájemníků sociálního bydlení jistotu (kauci) nepožadovat, případně ji stanovit v přiměřené výši a umožnit její postupné splácení.

V případě, kdy je kauce požadována, je také možno žadateli doporučit nenárokovou dávku mimořádné okamžité pomoci (MOP) na úhradu kauce. Dávka MOP se za tímto účelem poskytuje na základě správního uvážení ÚP ČR. Tuto dávku lze přiznat zejména u přechodu do standardní formy bydlení a z důvodu předcházení nárůstu počtu klientů žijících v nevhodné formě bydlení. Pracovník orgánu pomoci v hmotné nouzi se zabývá historií klienta, zejména situacemi a okolnostmi, za kterých se klient v minulosti stěhoval. Pokud by si klient o tuto dávku žádal opakovaně, je třeba se zabývat důvody vedoucí k ukončení nájemní smlouvy u standardní formy bydlení (např. ukončení nájemní smlouvy, uplynutí sjednané doby nebo ukončení nájemní smlouvy ze strany pronajímatele z důvodu porušení ustanovení nájemní smlouvy apod.).

Ze získaných informací od OK systému bylo za rok 2016 zaevidováno celkem 810 žádostí o dávku MOP na úhradu kauce/jistoty. Z tohoto počtu bylo 67 % přiznáno a 33 % žádostí zamítnuto.

V neposlední řadě upozorňujeme v souvislosti s problematikou kaucí na možnost vyjednat pro klienta dostupnější podmínky. Sociální pracovník může informovat pronajímatele bytu o možnosti garance úhrady nájemného díky využití institutu přímé úhrady (peníze tak putují přímou cestou od ÚP na účet pronajímatele). Záleží pak na dohodě pronajímatele a klienta, které sociální pracovník může pomoci.

Pro důsledné, ale i bezodkladné řešení MOP na úhradu kauce je významnou a vhodnou součástí nastavení spolupráce sociálních pracovníků obce se zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi.

Sociální pracovník obce může pomoci písemným vyjádřením k podané žádosti obsahující odůvodnění ke konkrétní situaci klienta, a to na žádost klienta nebo s jeho souhlasem.

Do odůvodnění doporučujeme zahrnout:

·       v dané lokalitě nelze získat jiný vhodný přiměřený standardní byt bez kauce,

·       majitel bytu trvá na kauci i přes jednání o možnosti platby přímou úhradou doplatku na bydlení,

·       doporučení ve smyslu nepřevažujících rizik.

17. Jak můžeme pomoci nájemci vybavit byt?

Pro vybavení bytu lze v případě nouze použít dávky mimořádné okamžité pomoci (MOP), které sociálně potřebnému zprostředkuje spádové kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR. Mimořádná okamžitá pomoc je jedna ze sociálních dávek poskytovaná v rámci pomoci v hmotné nouzi. Poskytuje se těm lidem, kteří se ocitnou v situaci, kterou je třeba bezodkladně řešit. Úřad práce vzniklou situaci posuzuje vždy individuálně.

Mimořádná okamžitá pomoc vyplácená v souvislosti s vybavením bytu

Kdy má smysl žádat o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nákladů na předměty dlouhodobé potřeby?

  • Žadatel základní předmět dlouhodobé potřeby nemá k dispozici,
  • nemůže jej získat v charitativním skladu nebo za velmi nízkou cenu např. v bazaru nebo na internetu,
  • k úhradě nákladů neslouží jiná dávka.

Za splnění dalších podmínek může Úřad práce ČR poskytnout MOP na opravu či pořízení základního předmětu dlouhodobé potřeby (při poskytnutí MOP na pořízení předmětu dlouhodobé potřeby se může jednat o bazarový předmět).

Výše MOP se řídí cenou nejmenší pořizovací ceny a zároveň se musí jednat o cenu, za kterou je v místě dostupném pro žadatele možné předmět zakoupit.

Co řadíme mezi předměty dlouhodobé potřeby?

  • pračky, lednice, postele atd.

Více o MOP od Veřejného ochránce práv zde.

Dále se jedná o MOP v případě vážné mimořádné události, nejčastěji se jedná o různé živelné pohromy (záplavy/povodně, požár, ekologická havárie apod.) nebo situace, kdy se člověk ocitne „na ulici" bez přístřeší a je přímo ohrožen na životě, tedy MOP při ohrožení sociálním vyloučením. Bližší informace k dávce mimořádné okamžité pomoci - MOP zde.

Vhodným prostředkem může být také využití takzvaných nábytkových bank, které jsou v některých větších městech (např. RE-NAB v Brně) nebo je spravují neziskové organizace.

18. Jak zjistit, jakou kapacitu sociálního bydlení v naší obci potřebujeme?

Na tuto otázku pravděpodobně neexistuje univerzální odpověď, pokusíme se zde ale nastínit základní možnosti a zdroje, které je v mnoha případech lepší kombinovat. Každá obec se svou zástavbou v něčem liší, každý region má jiné podmínky. Někde stojí prázdné panelové domy po bývalých zaměstnancích uzavřených textilních továren, jinde vzniká satelitní rodinná zástavba, někde stojí chráněné roubenky, které neodpovídají dnešním potřebám. Proto je klíčové znát konkrétní potřeby v konkrétním území. Kromě podpory obcí v územním plánování a výstavbě soukromých domů je nezbytné pracovat i s dostatečnou kapacitou pro nájemní bydlení, kde by měla obec hrát důležitou roli. Samozřejmě je zde i prostor pro komerční sektor, který může s nabídkou cenově dostupného nájemního bydlení pomoci.

Článek je určen pro všechny obce, které se zabývají otázkou dostatečných kapacit sociálního bydlení. V případě obcí s obecním úřadem s rozšířenou působností (ORP) je třeba tuto otázku řešit v rámci celého správního obvodu, tedy včetně obcí, které do něj spadají.

Analýza prostředí a strategické plánování

Při plánování a realizaci veřejných politik je účelné čerpat informace z dostupných spolehlivých dat, ale také je potřeba zapojovat do tohoto procesu i aktéry z řad dalších institucí a místních obyvatel. Pro efektivnější řešení můžete potřebné otázky zařadit do procesu strategického plánování, které lze rozdělit na několik základních fází: organizace procesu, analýza prostředí, návrh strategického dokumentu (např. lokální koncepci sociálního bydlení), implementace a vyhodnocení. Součástí by měl být i akční plán, v rámci, něhož jsou již rozdělené konkrétní kroky i úkoly a je určen koordinátor procesu i realizace. Tento proces by měl být neustálý, tzn. že po závěrečné fázi vyhodnocení se strategický dokument zaktualizuje a všechny fáze následují opět od začátku. Mapování změn, zjištění nových dat v území a v čase je důležité především pro vyhodnocení efektivity nastavených opatření. Pokud nedochází k naplňování cílů v praxi, je potřeba vyhodnotit příčiny a nastavit změny.

V první fázi se musí určit, kdo bude za celý proces zodpovědný (např. starosta, hejtman apod.), kdo potom převezme roli koordinátora celého procesu, kdo jsou důležití aktéři, jaké jsou dostupné lidské, finanční a jiné zdroje, rovněž je vhodné vytvořit řídící komisi či pracovní skupinu (řídící komise zpravidla rozhoduje a nese zodpovědnost, zatímco pracovní skupiny fungují jako odborné poradenské orgány). Důležitá fáze je také analýza finančních zdrojů – kromě vlastního rozpočtu, jde i o legislativní (např. co je možné udělat s ohledem na všechny platné zákony, vyhlášky a nařízení) a jiné možnosti v rámci územní samosprávy a v rámci státu (např. dotace) či okolních obcí a krajů. V tomto případě se jedná z velké míry o analýzu bytových potřeb a bytového fondu, např.:

a) zmapování aktuálního stavu: kolik dostupných bytových jednotek obec vlastní, kolik může vytvořit dostavbou, rekonstrukcí;

b) zmapování potřeb, které bude potřeba naplnit;

c) zapojení a aktivizace dalších aktérů, včetně soukromého sektoru), nicméně, s ohledem na skutečnost, že sociální oblast je velmi specificky provázaná, doporučujeme se zaměřit i na následující údaje:

  • kolik osob se nachází v daném území v bytové nouzi,
  • o jaké osoby jde (např. specifická věková kategorie),
  • kolik je v obci seniorů, kolik z nich pobírá sociální dávku příspěvek na péči (dále jen PnP),
  • kolik je osob se zdravotním postižením a kolik dalších osob má PnP, příspěvek na mobilitu, invalidní důchod a další sociální dávky,
  • kolik je jednotlivců a rodin s dětmi,
  • kolik lidí pobírá sociální dávky na bydlení (tzn. příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení),
  • kolik lidí je v insolvenci,
  • jaké mají bytové ale i jiné potřeby (např. potřeba bezbariérovosti, velké byty pro početné rodiny, ale i otázky exekucí či do jaké míry mohou potřebovat řešit dluhy),
  • apod.

Právě během fáze mapování se získávají a analyzují data, která nám mají poskytnout informace o tom, jaká opatření potřebujeme zavádět a v jaké míře. Potřebná opatření se vyhodnocují v závislosti na zjištěných údajích o cílových skupinách. V této fázi je však důležité aktivně jednat i s významnými místními aktéry, kteří mohou dobře znát potřeby místních občanů. Výhodou získaných dat je větší přesnost, výhodou zapojení místních aktérů (uvedeni níže) je naopak hlubší pochopení podmínek a specifik místního prostředí.

K tvorbě strategických dokumentů a k realizaci procesu strategického plánování existuje řada různých metodických postupů a akademických textů. [13]

Dále Vám nabízíme přehled nejdůležitějších zdrojů dat a možných významných aktérů pro plánování bytové politiky na lokální úrovni.

Možné zdroje dat k využití:

  • Zdroje Českého statistického úřadu:

- Statistické ročenky České republiky: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenka-ceske-republiky-2020

- Statistické ročenky krajů, zde např. ročenka Hlavního města Prahy:
https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenka-hl-m-prahy-2020

- Statistické bulletiny za jednotlivé kraje, které se vydávají za čtvrtletí, zde např. bulletin za Hlavní město Prahu: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticky-bulletin-hl-m-praha-1-az-4-ctvrtleti-2020

- Výsledky sčítání lidu domů a bytů, které se realizuje jednou za deset let: https://www.czso.cz/csu/scitani2021

Zdroje dat mohou být širší a každý samosprávný celek může mít k dispozici i další data v závislosti na tom, kdo v daném místě působí a jaké aktivity v oblasti bydlení a řešení bytové nouze realizuje. V tomto ohledu je užitečné se spojit s profesionály, kteří se v těchto datech dobře vyznají.

Významní aktéři pro plánování bytové politiky:

  • Místní neziskové organizace v oblasti poskytování sociálních služeb pro lidi v nouzi a pobytových sociálních služeb,
  • Odbor sociálních věcí, pod který spadá místní území, bytový odbor či správa majetku,
  • Instituce veřejného sektoru, např. Úřad práce ČR, ministerstva,
  • Český statistický úřad,
  • Aktéři ze soukromého sektoru (např. majitelé bytových jednotek apod.),
  • Místní obyvatelé (je vhodné, aby se i občané mohli zapojit do řešení místních problémů, např. se účastnit některých jednání, mít možnost zaslat podněty a připomínky k plánovaným opatřením),
  • Další aktéři v závislosti na individuálním posouzení.

Každý zapojený aktér Vám poskytne jiný vhled do situace a má své vlastní specifické informace, ve kterých se může vyznat díky své aktivní činnosti nejlépe. Odbor sociálních věcí má např. k dispozici informace ohledně sociálně potřebných. V této kategorii informací má k dispozici informace i zmíněný Úřad práce ČR, který poskytuje jednotlivé sociální dávky. V případě potřeby se lze obrátit i na správce databází o sociální práci s klientem, kterým je MPSV.

K tématu lokálních koncepcí sociálního bydlení bychom Vám rádi nabídli ke shlédnutí náš webinář Koncepce sociálního bydlení a proces její tvorby.

 

 

[13] Některé uvádíme zde:

19. Je ubytovna vhodnou formou bydlení pro osoby s nízkými příjmy?

Ubytovnu není možné považovat za vhodnou formu bydlení. Pobyt v ubytovnách je chápán pouze jako forma přechodného bydlení. Jedním ze základních principů systému sociálního bydlení, které jsou vymezeny v Koncepci sociálního bydlení ČR 2015–2025, je princip bydlení v bytě, který vymezuje, že „zásluhovost není podmínkou přístupu k bydlení, jehož uspokojení je jedním z předpokladů pro úspěch cílené a účinné sociální pomoci v provazbě na systémy vzdělávání a zaměstnání. Cílem je zabezpečit bydlení v bytech (nikoliv v ubytovnách). Budou prioritizovány osoby/domácnosti, jejichž bytová nouze je nejnaléhavější, např. rodiny s dětmi.“

Osobě s nízkými příjmy žijící na ubytovně a pobírající doplatek na bydlení je zohledněna úhrada nákladů, a to do výše, která je v místě obvyklá, avšak maximálně do výše 80 % normativních nákladů na bydlení podle § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Je zásadní, aby na ubytovnách nebyly rodiny s dětmi, které zde žijí v nevyhovujících bytových podmínkách. Počet lidí bez přístřeší, na ubytovnách, v institucích či v sociálně vyloučených lokalitách by se měl výrazně snižovat.

20. Jak smluvně ošetřit činnosti sociální práce či podnájemní smlouvy v sociálním bydlení?

Smlouva mezi nájemcem a pronajímatelem sociálního bydlení by se v ideálním případě neměla lišit od „klasické“ nájemní smlouvy. Její náležitosti podléhají občanskému zákoníku.[14]

Klíčovou roli při spolupráci sociálního pracovníka a klienta hraje vztah mezi nimi. V případě sociální práce jde o doprovodnou službu v rámci sociálního bydlení, která zvyšuje míru úspěšnosti udržení si bydlení klientem. Bydlení v sociálním bytě však nemůže být podmiňováno využíváním této podpory, nemůže tudíž být ani povinnou součástí nájemní smlouvy. Důvodem není jen nezbytný respekt k jedinečnosti a právu na seberealizaci klienta, jak postuluje Etický kodex sociálních pracovníků[15], ale také kvalita vztahu, která zásadním způsobem ovlivňuje klientovu ochotu, motivaci a tím i úspěšnost řešení problémů. Sociální práce vychází ze základních principů jako je dobrovolnost, autonomie klienta (respekt ke jeho rozhodnutím ohledně řešení situace), garance pomoci, respekt k jedinečnosti klienta a jeho důstojnosti, komplexní řešení problému, posílení kompetencí klienta, odbornost a profesionální přístup sociálního pracovníka, ochrana práv klienta, práce s jeho prostředím a kvalitní vedení dokumentace.

Pokud klient sociálního bydlení již nevyužívá podpory v rámci sociální práce, nejedná se potom v mnoha případech o bydlení sociální, ale dostupné, které ale z finančních důvodů může stále potřebovat. Poskytovatelé sociálního bydlení mohou někdy řešit tuto situaci např. ukončením poskytování sociálního bydlení těmto klientům, přestěhováním těchto klientů do jiných než sociálních bytů či ponecháním klientů ve stejných bytech s následnou změnou statusu užívaných bytů. Třetí varianta se jeví v praxi jako nejefektivnější pro udržení stabilní situace klientů. U ostatních řešení je vhodné zvážit, zda rozhodnutí obce situaci daného klienta nemůže ztížit. Klient např. nemusí být připraven hradit komerční nájem, nákladné stěhování může jeho situaci rovněž zhoršit, klient se bude muset naučit na podmínky nového prostředí, pokud má v péči děti, pro ně může stěhování znamenat rovněž řadu obtížných změn apod.

Poskytování podpory formou sociální práce lze upravit ať už ústní či písemnou dohodou, a to v závislosti na tom, kdo podporu v rámci sociální práci zajišťuje (zda např. obecní úřad či NNO) a také na tom, jak se rozhodne sám poskytovatel. O poskytování podpory v rámci sociální práce lze uzavřít samostatnou dohodu, jak se to děje ve většině případů (např. v sociálních službách), nebo lze užívání této podpory zakomponovat do nájemní smlouvy. Sociální práce však nemůže být pojatá jako povinná podmínka pro klienty sociálního bydlení.

 

 

[14] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

[15] Viz http://socialnirevue.cz/item/eticky-kodex-socialnich-pracovniku-ceske-republiky

21. Jak snižovat rizika související se sociálním bydlením? Jak předcházet ničení majetku obce?

Riziko poškození majetku je spojeno s veškerým pronájmem, ať již v sociálním bydlení nebo i v běžném nájemním bydlení. V běžném bydlení však lidé v rámci prevence těchto situací mohou využít pojištění. Řada klientů sociálního bydlení ze své podstaty však většinou nemá dostatek financí, aby si jej dokázali hradit. V rámci sociálního bydlení lze klientovi nabídnout možnost spolupráce se sociálním pracovníkem, který může klientovi poskytnout podporu při zabydlování, seznámit ho se základy vedení domácnosti, hospodaření a ohleduplného chování v sousedství, nicméně nelze tuto spolupráci uvádět jako podmínku uzavření nájemní smlouvy.

Dalším důležitým nástrojem prevence by mělo být seznámení klienta s povinnostmi nájemníka a obsluhou bytu i jeho zařízení, což by nicméně mělo být zajišťováno jinými pracovníky, kteří jsou součástí organizačního týmu sociálního bydlení, potažmo technickými pracovníky. Funkce podpory a kontroly užívání bytu by totiž pokud možno měla být vždy oddělena. Sociální pracovník by spíše měl klienta podporovat v plnění povinností ve vztahu k předcházení ohrožení jeho setrvání v bytě a nikoli za účelem kontroly a ochrany majetku, jelikož v těchto rolích ze své podstaty může docházet ke střetu rolí. Je důležité si uvědomit, že ničení domácnosti může být výsledkem nevědomého či neúmyslného jednání klienta a cílem sociálního pracovníka je tak v dané situaci především zjistit, z jakého důvodu k němu dochází a pracovat s klientem na řešení těchto problémů.

Práva a povinnosti by měly být součástí nájemní smlouvy a klient by také měl být obeznámen s důsledky, které pro něj mohou plynout jejich neplnění. Pokud nicméně k poškození bytu dojde, sociální pracovník může klienta podpořit při jednání s majitelem či správcem nemovitosti, zprostředkovat vzájemnou komunikaci a řešení otázky urovnání vztahů, např. formou mediačního setkání, omluvným dopisem klienta, sjednáním splátkového kalendáře náhrady škody, či jiného urovnání způsobené škody. V případě, že chce obec snižovat rizika pro spolupracující soukromé majitele bytů, je možné také využít takzvaný „garanční fond“, ze kterého je majitelům kompenzována případná ztráta. Dle pravidel konkrétního fondu se může jednat buď o proplácení části či celého ušlého nájemného (ať už vlivem neobsazenosti bytu či neplatícím nájemníkem) nebo nákladů spojených s poškozením či zničením majetku.

Podrobnější informace naleznete v článku Dobré praxe „Ničení domácnosti v sociálním bydlení“. Odkaz zde.

22. Je povinností obce I., II. a III. typu evidovat sociální práci v OK systému?

Podle § 92, § 93 a §93a) zákona o sociálních službách a § 63- § 65 zákona o pomoci v hmotné nouzi jsou sociální pracovníci (po dohodě s ÚOOÚ z roku 2013 podle zákonných předpisů nikdo jiný do systému JIS nesmí mít přístup) povinni v rámci činností sociální práce evidovat práci s klienty. Jedná se vždy pouze o přenesenou působnost, tzn. netýká se obcí typu I. Pro tyto sociální pracovníky je jasně zákonem stanovena pracovní úroveň a možnost získávání pouze určitých údajů, které byly předem dohodnuty s ÚOOÚ a i nyní jsou v souladu s GDRP. Dále je pro tyto pracovníky stanovena zákonná povinnost mlčenlivosti.

To v praxi znamená, že přístup do systému JIS je povolen pouze pro přenesenou působnost, tzn. pouze sociálním pracovníkům obecních úřadů typu II. a III. a sociálním pracovníkům krajských úřadů, a to podle platných zákonných předpisů, tzn. nelze do něho vstupovat mimo zákonem stanovenou úroveň.

23. Co jsou garanční a krizové fondy?

V závislosti na zkušenostech našeho projektu ze spolupráce s obcemi a NNO rozlišujeme fondy na garanční a krizové.

V předchozích článcích jsme zmiňovali, že sociální bydlení není v současné době upravené zákonem. Stejně je tomu i v případě garančních a krizových fondů. Tyto fondy mají sloužit při poskytování sociálního bydlení, ať už klientům tohoto bydlení nebo přímo majitelům sociálních bytů. Jedná se o podpůrné nástroje, které mají garantovat úhradu škody majiteli bytu či pomoc v předem určené situaci klientům v sociálních bytech. V souvislosti s chybějící legislativou funguje odlišná praxe, tzn. že garanční a krizové fondy nejsou dostupné ve všech obcích a mohou mít odlišnou terminologii a pravidla fungování. Dále je situace závislá na tom, kdo tyto fondy zřizuje, tj. obec či NNO. Přestože můžeme v sociálním bydlení využít tyto nástroje, primárně by se však s klienty mělo pracovat na tom, aby přebírali za svá rozhodnutí a život zodpovědnost.

Dále v textu nabízíme přehled a specifika každého z těchto fondů:

Garanční fond

Tento fond je určen soukromým pronajímatelům bytů jako určitá ochrana jejich oprávněných majetkových a ekonomických zájmů v souvislosti s poskytováním bytů pro účely sociálního bydlení.

Účel: Částečná záruka pro soukromé majitele bytů, kteří pronajímají své byty klientům sociálního bydlení.

Zřizovatelé: Obce, fundace (nadace a nadační fondy, ústavy) příp. jiné typy NNO, v rámci kterých fungují např. sociální realitní agentury, projekty Housing first apod. V případě NNO jsou však nejvhodnější variantou zmiňované fundace. Samotné fundace se řídí občanským zákoníkem, stejně jako spolky[16].

Žadatelé: Soukromí pronajímatelé, kteří poskytují své byty pro účely sociálního bydlení (které realizuje město či NNO) a kteří utrpěli majetkovou či finanční škodu během této realizace.

Kdo obdrží finanční částku z fondu: Soukromí pronajímatelé.

Kdo rozhoduje o výplatě garančního plnění: Praxe se v jednotlivých fondech liší. Většinou se s pronajímateli sepisuje smlouva o poskytnutí garance, kde jsou uvedeny podmínky vyplacení garančního plnění, rovněž výluky apod.

Co lze z fondu hradit: Dluh na nájemném, opravy škod v bytě způsobené nájemcem nebo jeho návštěvami, náhrada nákladů za soudní spory vedené s nájemcem v souvislosti s užíváním sociálního bytu, jistota (tzv. kauce funguje podobně jako individuální garanční fond), pojištění klientů v souvislosti s užíváním sociálního bytu.

Může být stanovena maximální výše či četnost čerpání z tohoto fondu.

Časová náročnost postupu: Liší se u jednotlivých fondů.

Forma: Obvykle jsou to nevratné dary a bezúročné půjčky.


Krizový fond

Krizový fond má reagovat na krizové události v životě klientů (tj. zájemců a uživatelů sociálních bytů), aby se jejich situace nezhoršovala.

Účel: Slouží lidem v bytové nouzi či lidem ohroženým bytovou nouzí ke snížení prahu při vstupu do sociálního bydlení a při prevenci ztráty tohoto bydlení. Za prevenci ztráty bydlení lze považovat i finanční intervence, které vedou ke zlepšení fyzického a psychického zdraví lidí v sociálním bydlení.

Zřizovatelé: Obce, fundace a jiné typy NNO. Nejvhodnější jsou fundace.

Žadatelé: Fyzické osoby, tj. lidé v bytové nouzi či ohrožené bytovou nouzí (v souvislosti se zájmem či užíváním sociálního bydlení). Žádají zpravidla za asistence sociálního pracovníka nebo v některých případech za ně rovnou žádá sociální pracovník.

Kdo obdrží finanční částku z fondu: Záleží na typu finanční intervence a na nastavení fondu. Finanční příspěvek v mnoha případech obdrží přímo pronajímatel, lékárna, specialista (terapeut, zubař) apod.

Kdo rozhoduje o výplatě: Praxe se u jednotlivých fondů liší. V případě obcí jsou to často rada města, radní, starosta apod. Obce však mohou mít i speciální komisi a vícestupňový schvalovací systém. Výjimečně může schvalovat nějaký dar i zastupitelstvo. U NNO jsou většinou vytvořeny speciální komise fondu, a to v závislosti na pravidlech fungování konkrétního typu organizace.

Co lze z fondu hradit: Náklady na nastěhování do bytu, základní vybavení bytu, jistota, montáž elektroměru, elektro revize, úhrada nájmu, doplatky na léky, zdravotní pomůcky, léčba, správní úřední poplatky, právní služby apod. Bývá stanovena maximální výše čerpání či četnost za konkrétní období pro jednoho klienta.

Časová náročnost postupu: Liší se u jednotlivých fondů. Většinou jde o 1 až 14 dní. U některých obcí však může být doba schvalování delší s ohledem na interval schůzek rady obce či zastupitelstva.

Forma: Nevratné dary, bezúročné půjčky

V případě krizových fondů jde o formu podpory, která reaguje na krizové situace klientů, v případě fondů garančních jde o poskytnutí určité garance majitelům sociálních bytů v případě nedodržení povinností nájemce na straně klienta.

Důležité je rozlišovat finanční příspěvky ze strany NNO a ze strany obcí. Důvodem je, že podpora a příspěvky z prostředků fundací a spolků se dle § 7, odst. 2, h) zákona o životním a existenčním minimu, nepovažují za příjem, to samé však neplatí v případě příspěvků od obcí. Znamená to, že pokud občan ve finančně náročné životní situaci obdrží příspěvek ze strany NNO, během posuzování dávek hmotné nouze se tato částka nebude považovat za příjem. Pokud ale obdrží finanční pomoc od své obce, pak v tomto případě se tato částka za příjem považovat bude. Systém pomoci v hmotné nouzi je rovněž nastaven tak, že dávka MOP se poskytuje jako poslední varianta, když ostatní možnosti selžou.

 

 

[16] Viz § 214–418 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Nenašli jste, co jste hledali? Obraťte se na naše Národní kontaktní centrum sociálního bydlení.

Datum poslední aktualizace: 9. 12. 2024

Přihlaste se k odběru novinek z oblasti sociálního bydlení a magazínu
Mít domov.