Ocitli jste se ve složité situaci a hrozí vám ztráta bydlení?

Více informací

Spolupráce se sociálním pracovníkem jako povinnost nájemce sociálního bytu stanovená v nájemní smlouvě

Tento text se věnuje otázce, jaké výhody a nevýhody může přinášet ustanovení nájemní smlouvy, které nájemci sociálního bytu ukládá povinnost být v pravidelném kontaktu se sociálním pracovníkem. V rámci našeho systémového projektu jsme si nechali zpracovat právní stanovisko k této problematice. To potvrdilo, že taková povinnost je v kontextu sociálního bydlení přiměřená a může být součástí nájemní smlouvy. Jaké výhody a nevýhody toto ustanovení přináší – jak z pohledu pronajímatele, tak z pohledu nájemce sociálního bytu?

Zpracovala: Regina Kuncová (MPSV)

V ČR jsou realizovány desítky projektů sociálního bydlení, které ročně zabydlí stovky domácností, a to jak v bytech městských a obecních, tak na běžném komerčním trhu s bydlením. V rámci systémového projektu zjišťujeme poznatky z dobré praxe od realizátorů s dlouholetými zkušenostmi a diseminujeme je mezi poskytovatele sociálního bydlení. Velká část projektů nezakotvuje povinnost spolupráce se sociálním pracovníkem přímo v nájemní smlouvě – místo toho ji formuluje v samostatné smlouvě o spolupráci, což doporučujeme i jako dobrou praxi na našich webových stránkách (20. Jak smluvně ošetřit činnosti sociální práce v sociálním bydlení?). Některé obce a města mají ve svých nájemních smlouvách zakotvenou povinnost spolupráce nájemce se sociálním pracovníkem – ať už se jedná o pracovníka obce, nebo o sociální službu, se kterou má obec uzavřenou smlouvu.

Koncepce sociálního bydlení ČR 2015 – 2025 obsahuje definici sociálního bytu, který „bude poskytován osobám, kde bude nutné zajistit povinné intervence ze strany státu zejm. formou povinné sociální práce. V případě, že osoba neplní podmínky stanovené v rámci výkonu sociální práce a nebude dodržovat stanovený režim, ztrácí nárok na poskytnutí sociálního bytu.“

Občanský zákoník neobsahuje zvláštní úpravu, která by se přímo vztahovala na sociální byty a specifické povinnosti jejich nájemců. Samostatně upravuje pouze nájem tzv. bytu zvláštního určení – tedy bytu určeného pro osoby se zdravotním postižením, případně bytu v domě s pečovatelskou službou nebo v zařízení uzpůsobeném pro tyto osoby (viz § 2300 odst. 1 občanského zákoníku).

V sociálním bydlení se uzavírají standardní nájemní smlouvy, které se řídí občanským zákoníkem. Pro posuzování obsahu těchto smluv je důležitý zejména § 2239 občanského zákoníku, který stanoví, že „se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená“. V rámci našeho systémového projektu jsme si proto nechali zpracovat právní stanovisko k otázkám, (1) zda může být v nájemní smlouvě k sociálnímu bytu zakotvena povinnost nájemce spolupracovat se sociálním pracovníkem, a (2) zda je možné nájemní smlouvu vypovědět v případě, že nájemce tuto spolupráci odmítne?*

 Právní stanovisko

 „Zakotvení spolupráce se sociálním pracovníkem v nájemní smlouvě na sociální byt nepovažuji za povinnost, která je s ohledem na okolnosti zjevně nepřiměřená, neboť tato povinnost úzce souvisí se smyslem a účelem programů sociálního bydlení. Sociální byty jsou poskytovány lidem v bytové nouzi za výhodných podmínek s cílem zlepšit jejich obtížnou životní situaci. Je proto legitimní po nájemci požadovat, aby pokud užívá sociální byt, také dostatečně vhodným způsobem spolupracoval se sociálním pracovníkem, plnil program a tím i vyvíjel patřičnou snahu pro zlepšení své životní situace.“

 Po právní stránce je stanovení povinnosti spolupráce se sociálním pracovníkem v nájemní smlouvě přípustné, z odpovědi na druhý dotaz však vyplývá, že tato povinnost musí být jasně vymezena, aby se mohl pronajímatel v případě jejího neplnění domáhat práva na výpověď z nájmu. V rámci řešené věci (nespolupráce se sociálním pracovníkem) je důležitý § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., který stanoví, že „pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu“.

„Nikoliv každé porušení povinnosti spolupracovat se sociálním pracovníkem bude automaticky znamenat možnost pronajímatele nájem vypovědět pro hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu. Aby jednání nájemce naplňovalo znaky „hrubého porušení“, tedy výpovědního důvodu dle § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., jsem toho názoru, že ona nespolupráce nájemce se sociálním pracovníkem musí dosahovat určité intenzity, tedy musí být opakovaná či déletrvající. Zároveň takové porušení, resp. odmítání spolupráce, musí mít souvislost s nájmem sociálního bytu. Pro účely výpovědi doporučuji v nájemních smlouvách co nejlépe definovat nespolupráci se sociálním pracovníkem." Dále právník dodává: „Troufám si tvrdit, že nelze dát rovnítko mezi nespolupráci nájemce se sociálním pracovníkem a právem pronajímatele na výpověď. Vždy je totiž třeba ke každému případu přistupovat individuálně.“ Závěrem konstatuje, že „bude-li pronajímatel nájem sociálního bytu vypovídat, je povinen ve výpovědi z nájmu bytu vymezit výpovědní důvod skutkově, nemusí však specifikovat, podle kterého konkrétního ustanovení zákona nájem vypovídá, a pokud to uvede, není jeho názorem soud vázán.“

Benefity sociální práce pro nájemce a pronajímatele

Dlouhodobá intenzivní spolupráce nájemce sociálního bytu se sociálním pracovníkem (a dalšími odbornými pracovníky podpůrného týmu) představuje nespornou výhodu pro majitele bytu. Garance a služby poskytované majitelům bytů mají široký záběr, podrobněji jsou popsány v dalším textu tohoto Magazínu[RK1] . Spolupráce se sociálním pracovníkem bývá jednou ze záruk nabízených pronajímateli. Jejím cílem je dlouhodobá udržitelnost bydlení, sociální pracovník mimo jiné podporuje nájemce v navyšování jeho příjmů, hospodaření s financemi, pravidelné platbě nájemného a služeb, řádné péči o byt a udržování dobrých sousedských vztahů. Z dotazníkového šetření shrnujícího dosavadní praxi garantů sociálního bydlení vyplynulo, že druhou největší motivací byla pro vlastníky bytů záruka sociální práce se zabydlenými domácnostmi a podpora při řešení problémových situací (více než 1/3 respondentů).

Spolupráce nájemce sociálního bytu s podpůrným pracovníkem (projektu, asistence, sociální služby či obce) s sebou nese samozřejmě i výhody pro samotného nájemce. Nájemci sociálních bytů jsou vybíráni na základě předem stanovených kritérií. Základním předpokladem pro získání sociálního bytu je délka a závažnost bytové nouze. Dále jsou posuzovány různé druhy znevýhodnění resp. příslušnosti ke zranitelné cílové skupině (např. duševní onemocnění, domácí násilí, rodiče samoživitelé, osamělí senioři, osoby opouštějící instituce ad.). V neposlední řadě bývá kritériem pro získání (zejména obecního) sociálního bytu i nízký příjem domácnosti (obvykle stanovený násobkem životního minima). Vzhledem ke skutečnosti, že sociálních bytů je nedostatek, lze předpokládat, že jejich nájemci jsou osoby, u kterých se kumulují různé typy znevýhodnění, proto je nabídka adekvátní podpory sociálního pracovníka k udržení nájemního bydlení nezbytná.

Podmínka spolupráce s podpůrným týmem byla stanovena i v programu Pathways to Housing First zakladatele přístupu Sama Tsemberise. „Dohoda o užívání a obývání je velmi podobná standardní smlouvě o podnájmu, ale zahrnuje také souhlas s každotýdenní návštěvou pracovníků.“ (Tsemberis, 2020). Každý klient programu musí splnit dva základní požadavky. O těchto podmínkách vstupu do programu bydlení je informován předem a na základě svého svobodného rozhodnutí do programu za těchto podmínek vstupuje. První z nich je placení nájmu a udržování dobrých sousedských vztahů, druhou zásadní podmínkou je akceptace osobních návštěv sociálního pracovníka (zpravidla) 1x týdně. Návštěva domácnosti slouží mnoha účelům, které spadají do dvou oblastí – otázky související s bydlením (vybavení a údržba bytu, vztahy se sousedy, hrazení nájmu) a otázky související s podporou a well-beingem zabydleného člověka.

Pravidlo návštěvy pracovníka v bytě klienta programu sociálního bydlení si stanovuje i většina českých programů sociálního bydlení. Tato podmínka je obsažena v dohodě (smlouvě) o spolupráci mezi klientem a podpůrnou službou (která je uzavřena s klientem ještě před uzavřením nájemní smlouvy), nikoli v nájemní smlouvě samotné. Její neplnění tak nepředstavuje pro nájemce riziko výpovědi nájemní smlouvy. Projekty dodržují pravidlo, že platnost či prodloužení nájemní smlouvy může ohrozit pouze neplnění povinností nájemce, nikoliv odmítnutí spolupráce s podpůrným týmem. 

Dobrovolnost sociální práce

Důvodem pro oddělení povinností nájemce a spolupráce se sociálním pracovníkem, je skutečnost, že spolupráci se sociálním pracovníkem nelze nařídit, protože sociální práce je založená na dobrovolné spolupráci. Důvodem není jen nezbytný respekt k jedinečnosti a právu na seberealizaci klienta, jak postuluje Etický kodex sociálních pracovníků, ale také kvalita vztahu, která zásadním způsobem ovlivňuje klientovu ochotu, motivaci a tím i úspěšnost řešení jeho nepříznivé situace.

Dohoda o spolupráci uzavíraná mezi podpůrným týmem projektu sociálního bydlení a nájemcem sociálního bytu je ekvivalentem smlouvy o poskytování sociálních služeb. Pro tu platí, že výpověď ze strany poskytovatele sociálních služeb musí splňovat zákonné důvody, zatímco výpověď smlouvy ze strany uživatele může být učiněna kdykoliv bez udání důvodu.

Základním nástrojem sociální práce je motivace – sociální pracovník může klienta motivovat ke spolupráci a k řešení. Také mu může vysvětlit, jaké důsledky mohou pro klienta nastat, pokud svou situaci nebude řešit (pokud nebude pravidelně hradit nájemné nebo bude svým hlučným chováním obtěžovat sousedy, bude mu vypovězena nájemní smlouva). Konečné rozhodnutí je však vždy na klientovi. Právo klienta na odmítnutí či ukončení spolupráce se sociálním pracovníkem v jakékoli fázi realizace výkonu sociální práce obsahuje i Doporučený postup krajským úřadům a úřadům obcí. 

Principy Housing First

Jedním z principů přístupu Housing First je aktivní zapojení bez donucení, který může být popsán jako asertivní způsob práce s uživateli služby. Důraz je kladen na zapojení uživatelů do služby pozitivním způsobem. Důležitým úkolem sociálních pracovníků je přistupovat ke klientům tak, aby s nimi chtěli spolupracovat. Klient je aktivně kontaktován se záměrem nabídnutí pomoci, nejčastější otázkou na úvod kontaktu je „Jak Vám mohu pomoci?“. Tým systematicky využívá paletu strategií, jak kontaktovat klienta a otevírat otázku udržení bydlení i v případě jeho pasivity či odmítání kontaktu. To ale neznamená, že by byli klienti nuceni ke spolupráci – v případě, že klient není spolupráci nakloněn, nehrozí mu žádné sankce ani ztráta bydlení (pokud dodržuje běžné povinnosti nájemce).

Jak bylo řečeno výše, nabídka adekvátní podpory sociálního pracovníka je k udržení sociálního bydlení nezbytná. Spolupráce musí být oboustranně dojednaná a vycházet z potřeb klienta. Velmi nápomocný pro sociální práci je koncept pomoci a kontroly vytvořený českým systemickým psychoterapeutem Ivanem Úlehlou (Úlehla, 1999). Ze systemického pohledu je jakákoli intervence pracovníka buď pomocí nebo kontrolou, oba způsoby práce jsou profesionální, potřebné a účelné. Aby pracovník přesně věděl, kdy klientovi nabízí pomoc, potřebuje ji chápat jako výsledek vzájemné interakce. Na počátku je klientova objednávka, přání něco změnit. Druhým krokem je pracovníkova nabídka pomoci. Výsledkem je společná dohoda o pomoci, jejím cíli a způsobu, jak ho dosáhnout, tedy zakázka neboli kontrakt.

Kontrola se od pomoci liší tím, že je postavena na zájmech jiných lidí než toho, o koho se staráme. Při přebírání kontroly je pracovník ten, kdo udělá první krok na základě svého rozhodnutí, že klient právě toto potřebuje. Pracovník nesleduje zájem klienta, nereaguje na jeho objednávku, ale přebírá starost a zodpovědnost za situaci a sleduje jiné zájmy (např. zájmy společnosti či pronajímatele), bez ohledu na klientovo přání. I kontrola má v pomáhajících profesích své místo, je nevyhnutelná, účelná a potřebná. Z hlediska klienta je nabízení pomoci přizváním ke spolupráci, přebírání kontroly je posunutím do podřízené pozice. Kontrolující pracovník vystupuje jako expert, který ví lépe, co je pro klienta dobré. Z hlediska pracovníka je rozlišení pomoci a kontroly zásadní tím, že nelze obojí dělat současně. Pracovník buď pomáhá nebo kontroluje, nelze pomáhat kontrolou. Rozhodnutí pro jeden či druhý přístup vždy vychází ze strany pracovníka, který tím na sebe bere i obrovskou zodpovědnost.

Úlehlův koncept pomoci a kontroly je v souladu s dalším důležitým principem přístupu Housing First, kterým je klientova svobodná volba a sebeurčení. Respekt k autonomii jedince je podmínkou i předpokladem vytvoření a udržení důvěrného vztahu, který je hlavním nástrojem práce v pomáhajících profesích. Pracovníci programu musí vytvořit podmínky, v nichž se klient bude cítit bezpečně, přijímaný a bude mít možnost bez obav vyjádřit svůj názor, své potřeby a přání. O cílech a aktivitách podpory rozhoduje uživatel služby, klienti programu mají právo služby a podporu kdykoli vybírat, upravovat nebo odmítat, s výjimkou povinné týdenní domácí návštěvy pracovníků.

Domácí návštěva (Tsemberis, 2020) slouží k mnoha účelům, které se dají rozdělit do dvou oblastí: otázky související s bydlením a otázky osobní povahy. Vzhledem k povaze tohoto textu se zaměříme na domácí návštěvu z hlediska kvality bydlení a údržby bytu. Důležité je respektovat klientovo právo na soukromí, každou návštěvu předem domluvit, nevstupovat do bytu bez klientova pozvání (s výjimkou nouzových případů). Během návštěvy může pracovník zjistit, jakou podporu by klient potřeboval, aby se dokázal starat o byt a běžný chod domácnosti. Domácí návštěva poskytuje pracovníkům možnost sledovat potenciální rizika (nepořádek spojený se zápachem, nenahlášený spolubydlící) a předcházet tak situacím, které by mohly ohrožovat trvání nájemního vztahu.

Oddělení bydlení a podpory je dalším ze zásadních principů přístupu Housing First. Dodržování tohoto principu vyžaduje, aby nájemní smlouva nebyla podmíněna plněním individuálního plánu podpory, tj. nebyla vypovězena, pokud klient nepotřebuje či nechce spolupracovat. Musí být ovšem akceptována každotýdenní návštěva sociálního pracovníka v domácnosti při vstupu účastníka do projektu. Spolupráci se službou může účastník v průběhu programu ukončit, a pokud bude plnit povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, neohrozí to stabilitu a udržitelnost jeho bydlení. Hlavním argumentem pro oddělení bydlení a podpory (pokud ne institucionálně, tak alespoň vnitroorganizačně) spočívá v tom, že poskytovatel sociální služby nemůže současně podporovat a hájit zájmy klientů a současně je kontrolovat a vystupovat jako nezávislý mediátor mezi majiteli a nájemci, neboť tak ztrácí důvěru klientů. 

Závěr

Spolupráce nájemce sociálního bytu se sociálním pracovníkem může významně přispět k udržení nájemního bydlení a zlepšení životní situace klienta. Právní stanovisko ukazuje, že zakotvení této povinnosti v nájemní smlouvě je možné a právně přípustné, avšak jen tehdy, pokud je formulováno jasně, přiměřeně a s ohledem na konkrétní situaci nájemce. Zároveň je však třeba mít na paměti, že efektivní a etická sociální práce vychází z principu dobrovolnosti a partnerské spolupráce. Ukládání povinností bez respektu k autonomii klienta může vést k formálnímu naplňování spolupráce bez reálného dopadu. Proto je v mnoha případech vhodnější oddělit právní rámec nájmu od rámce sociální práce – například formou samostatné dohody o spolupráci, která umožňuje flexibilnější přístup, respekt k potřebám klienta a zachování důvěryhodného vztahu. Zkušenosti z českých i zahraničních programů, zejména přístup Housing First, potvrzují, že dlouhodobě udržitelné bydlení je nejlépe dosažitelné skrze nabízenou – nikoli vynucenou – podporu, která respektuje individualitu klienta, podporuje jeho motivaci a zároveň poskytuje oporu v náročných životních situacích.

Výhody a nevýhody stanovení povinnosti spolupráce se sociálním pracovníkem v nájemní smlouvě

Pro pronajímatele (obec, město, vlastník bytu)

Výhody:

Nevýhody:

Pro nájemce sociálního bytu

Výhody:

Nevýhody:

Použitá literatura a doporučené odkazy:

Motivace soukromých majitelů poskytovat byty pro sociální bydlení a dobré praxe poskytovatelů garancí (Blažek, 2022)

MPSV, Doporučený postup 1/2018

MPSV (2020). Metodika Housing First

Pleace, Nicholas (2017). Evropská příručka Bydlení především

Tsemberis, Sam (2020). Housing First

Úlehla, Ivan (19999). Umění pomáhat

 

 

Datum poslední aktualizace: 7. 5. 2025

Přihlaste se k odběru novinek z oblasti sociálního bydlení a magazínu
Mít domov.