Osaměle žijící osoby starší 65 let (seniorky a senioři)
Data o chudobě a bytové nouzi seniorek a seniorů
Důchodci patří mezi kategorii obyvatel, která je nejvíce ohrožena chudobou. Vzhledem k tomu, že se vedou poměrně rozsáhlé diskuze o tom, jak definovat chudobu a jak počítat množství lidí, kteří v chudobě žijí, tak považuji za důležitější, jaká skupina mezi chudými lidmi dominuje, než přesný počet chudých lidí Osaměle žijící seniorky společně se samoživitelkami zastupují největší podíl lidí, které chudoba ohrožuje nebo kteří jsou chudí. Ekonomka Kamila Fialová k tomu uvádí: Pokud žijí dva důchodci společně, tak jsou schopni nějakým způsobem se svými příjmy vyjít, nicméně pokud senior žije sám, ať už muž nebo žena, tak má mnohem častěji problémy se svými příjmy vyjít. Nejmarkantnější je situace v případě žen, protože průměrný důchod žen se dlouhodobě pohybuje poměrně hluboko pod hranicí chudoby, takže pokud se na populaci seniorek podíváme, tak vidíme, že každá druhá se nachází v příjmové chudobě, což je opravdu alarmující situace, v případě mužů je to jenom každý čtvrtý (soc.cas.cz, 2024).
Příjmovou chudobu a míru materiální a sociální deprivace sleduje ČSÚ, dále se jí věnuje i například PAQ Research v rámci projektu Život k nezaplacení, který zpracovává data pro Český rozhlas. Podle dat ČSÚ a PAQ Research se v roce 2023 situace lidí nad 65 let oproti roku 2022 zlepšila, a to hlavně díky valorizaci důchodů a tzv. výchovnému: Další dlouhodobě ohroženou skupinu tvoří jednotlivci starší 65 let, u nichž však nastal naopak pokles počtu osob ohrožených příjmovou chudobou1 z 37,8 % na 33,3 %. (…). Nicméně ohrožení příjmovou chudobou se týká 37 % žen důchodkyň (Jiříčková, 2024). I přesto, že zavedení výchovného snížilo nerovnosti ve výši důchodů u mužů a žen, stejně mají ženy stále nižší důchody: Průměrný starobní důchod žen dosahoval 88 % průměrné výše starobního důchodu mužů, rozdíl činil 2 515 Kč. Tato nerovnost se vzhledem k zavedení tzv. „výchovného“ oproti předchozímu roku snížila o 5 p. b. (Pištorová, 2024). Podle dat PAQ Research stejně velké či vyšší výdaje než příjmy sužují větší polovinu samostatně žijících seniorů (Život k nezaplacení, 2024). Ze stejných dat můžeme také vyčíst, že v květnu 2024 mělo 32 % českých seniorů a seniorek stejně velké či vyšší výdaje než příjmy. Další důležitý ukazatel při zkoumání ohrožení seniorů je míra materiální a sociální deprivace2. Ta u důchodců jednotlivců mezi 2022 a 2023 dále rostla z 8,8 % na 10,4 % (ČSÚ, 2023).
Kromě příjmové chudoby se v posledních letech čím dál více mluví o tzv. energetické chudobě3. I v této kategorii osaměle žijící seniorky patří mezi ty nejohroženější. Na základě dat z roku 2021 vyšlo najevo, že druhou nejvýznamnější skupinou obyvatel v energetické chudobě byli důchodci, kterých bylo v energetické chudobě více než 300 tisíc, tedy 16 % z celé důchodcovské populace. Většinu důchodcovských domácností v energetické chudobě přitom tvořily osamělé ženy (Klusáček a kol., 2022). Další výzkum na téma energetické chudoby byl publikován tento rok. Ukázal, že situace seniorů se od roku 2021 ještě zhoršila. V energetické chudobě se nachází přibližně 1,3 milionů (13 %) obyvatel ČR. Z toho přibližně 300 tisíc jsou děti do 18 let a 400 tisíc senioři ve věku 65 a více let. (…). Nejvíce ohrožení energetickou chudobou jsou samoživitelky, nízkopříjmové rodiny s dětmi, invalidní důchodci a osamělé seniorky (Klusáček a Kalenda, 2024). V extrémní formě energetické chudoby4 se nachází 60 tisíc seniorů ve věku nad 65 let a 33 % z nich trpí materiální deprivací (tamtéž).
Chudobou jsou výrazně více ohroženi seniorky a senioři, kteří nemají vlastní bydlení, ale žijí v nájmu nebo v podnájmu. To se ukázalo výrazně při měření energetické chudoby: Největší skupinou v energetické chudobě jsou lidé v nájemních bytech, kterých je v energetické chudobě více než 400 tisíc, polovina (200 tisíc) z nich žije ve velkých městech nad 50 tisíc obyvatel. Důchodců a důchodkyň ve vlastních domech na venkově (v obcích do 2 tisíc obyvatel) bylo v energetické chudobě desetkrát méně – tedy 40 tisíc (Klusáček a kol., 2022). Tento poznatek potvrzují i novější data: Míra ohrožení energetickou chudobou je ale vyšší mezi nájemníky než mezi vlastníky. Riziko energetické chudoby zvyšuje nízký příjem, vysoká energetická náročnost bydlení a velká podlahová plocha na osobu (Klusáček a Kalenda, 2024).
Náklady na bydlení jsou jedním z důležitých faktorů, které ovlivňují chudobu seniorů: životní náklady domácností důchodců vzrostly v roce 2022 o 12,7 p. b. více než v předcházejícím roce a index spotřebitelských cen domácností důchodců se v průměru za celý rok zvýšil o 15,6 %. Hlavním důvodem vyššího cenového vývoje u domácností důchodců byl oddíl bydlení, kdy meziroční růst u tohoto oddílu činil 23,2 %, (…) (MPSV, 2022). Na náklady spojené s bydlením připadá okolo 35 % rozpočtu domácností seniorů jednotlivců. Mezi lety 2020 a 2022 došlo k mírnému nárůstu podílu výdajů za bydlení z hodnoty 34,3 % na hodnotu 36,7 %. (Odbor statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ, 2023). Přičemž platí, že pokud domácnost dává 40 % svých příjmů za bydlení, tak má nadměrné náklady na bydlení. Podle výzkumu z roku 2021 má nadměrné náklady na bydlení 110 až 150 tisíc seniorských domácností, z nichž tři čtvrtiny představují domácnosti osamělých důchodkyň. Velká část těchto seniorských domácností má nárok na příspěvek na bydlení5, avšak tyto domácnosti tuto dávku využívají stále málo (Za bydlení, 2021). Podle nejnovějších dat (2023) z přibližně 230 tisíc seniorek ve věku 65 a více let, které žijí v energetické chudobě a mají nárok na příspěvek na bydlení vyšší než 1 tis. Kč měsíčně, jich pouze přibližně 25 tisíc žije v domácnostech, které příspěvek čerpají. Míra čerpání příspěvku na bydlení mezi seniory v energetické chudobě s nárokem na příspěvek vyšší než 1 tis. Kč měsíčně tedy dosahuje hodnoty pouze přibližně 9 % (Klusáček a Kalenda, 2024).
Jak je vidět z výše zmíněných dat, tak seniorkám a seniorům nehrozí jen chudoba, ale i s ní související bytová nouze. Ve zprávě o vyloučení z bydlení, kterou v roce 2021 zpracovala Iniciativa Za bydlení, je věnována seniorským domácnostem celá kapitola. V této zprávě se můžete dočíst, že: v bytové nouzi6 se nachází celkem minimálně 5 500 seniorů ve věku 65 a více let žijících v 4,7 tisících domácnostech (zpravidla jde o domácnosti jednotlivců). Největší část z nich, čtyři z deseti, přebývá v ubytovnách. Domácnosti, jejichž všichni členové mají více než 65 let, již tak aktuálně představují minimálně 20 % ze všech domácností dlouhodobě pobývajících v ubytovnách. Je jich v ubytovnách více než rodin s dětmi (ty tvoří 15 % z domácností v ubytovnách). Většina ze seniorů v ubytovnách přitom pravděpodobně platí pobyt v ubytovně ze svého důchodu, protože doplatek na bydlení pobírá pouze 26 % z nich. A počet seniorů v ubytovnách roste. O čtvrtinu (z 230 na 290) vzrostl za pouhé dva roky mezi lety 2018 a 2020 také počet seniorů v azylových domech. Pokud se podíváme na bytovou nouzi seniorů z regionálního hlediska, zjistíme, že je soustředěna do malého počtu obcí ještě silněji než bytová nouze obecně. Polovina ze všech seniorů v bytové nouzi přebývá v pouhých 11 z 206 obcí s rozšířenou působností (ORP) v České republice. Kromě Prahy, Brna, Ostravy a Plzně (jako největších měst ČR) jde zpravidla o ORP s vyšším počtem ubytoven jako Ústí nad Labem, Kladno, Liberec nebo Olomouc. (Za bydlení, 2021).
Důvodů, proč se senioři dostávají do bytové nouze, je více. Může jít o ztrátu právního nároku na byt v případě, že byl psán na partnera/ku a ten zemřel. Ztráta člena domácnosti může vést i ke snížení příjmů a k neschopnosti hradit všechny náklady na bydlení. Jak jsem již zmiňoval výše, seniorské domácnosti jsou ohroženy chudobou a zvyšující se náklady na bydlení (ale i třeba na léky a potraviny) pro ně mohou znamenat vážné problémy s placením jejich účtů za bydlení. Senioři si rovněž často neříkají o pomoc nebo nemají tolik informací o možné podpoře ze strany státu a NNO (viz malé procento seniorů pobírajících příspěvek na bydlení). Projekt Neviditelní spočítal, že mezi seniory, kteří měli problém uhradit náklady na živobytí, a přitom propadávali systémem státní pomoci, bylo v roce 2022 až 889 tisíc osob (Neviditelní, 2022). Senioři navíc často bydlí v příliš velkých bytech, které nejsou dostatečně zateplené. Na rekonstrukce nemají peníze ani sílu a v kombinaci s faktem, že starší lidé mají vyšší tepelný komfort, u nich může častěji docházet k nedoplatkům a velkým účtům za energie. Kvůli věku, ale i zdravotním omezením, mívají senioři snížené možnosti zvyšovat své příjmy a jsou často odkázáni na důchody a úspory, které, zejména v případě osaměle žijících žen, jsou často nedostatečné. Energeticky účinného dostupného nebo sociálního obecního bydlení pro tyto lidi je stále málo. V tomto ohledu by snad mohl pomoci zákon o podpoře bydlení v kombinaci s dotacemi a úvěry na výkup a výstavbu dostupného bydlení, které přicházejí od MMR. Další problémy může seniorům způsobit například dlouhá hospitalizace, při které se nedostanou do kontaktu se sociálními pracovníky a jejich blízcí jim nepomohou po dobu strávené v nemocnici řešit hrazení jejich nákladů na bydlení.
Seniorek a seniorů v české společnosti přibývá a dá se předpokládat, že bude přibývat i těch, kteří budou potřebovat podporu v udržení nebo nalezení nového bydlení. Část této podpory bude určitě přicházet od rodin těchto seniorů, ale přibývá těch, kteří jsou odkázání na pomoc zvenčí. Důstojné bydlení je jedním ze základních předpokladů důstojného stáří. Seniorům v nouzi může pomoci čerpání dávek na bydlení nebo obecní sociální bydlení. Dále se mohou senioři obracet s žádostí o radu a pomoc na kontaktní místa pro bydlení nebo na NNO.
V souhrnné zprávě o závislostech v ČR za rok 2023 se můžeme dočíst, že populace uživatelů návykových látek také stárne. Senioři mají nejčastěji problém s nadužíváním psychoaktivních léků, které ještě mnozí kombinují s alkoholem. Nadměrné užívání psychoaktivních léků vede ke vzniku závislosti, zhoršení duševního zdraví a snížení kvality života. Rozvojem závislosti a s ní spojených psychických a somatických komplikací jsou ohroženi zvláště senioři. Přibývá i seniorů, kteří z důvodů samoléčby užívají konopí.
Podle Souhrnné zprávy o sebevražedném jednání a prevenci v České republice 2022/2023 je dlouhodobě nejvyšší míra sebevražednosti u mužů nad 70 let a u žen nad 80 let. Souvisí to do velké míry s jejich fyzickým a duševním zdravím. Roste počet seniorů, kteří vyžadují psychiatrickou péči. Deprese je nejčastěji diagnostikována ve věkové skupině 55 až 64 let. Po poruchách nálady (deprese, úzkostlivě depresivní choroba apod.) je nejčastěji diagnostikovaným psychiatrickým onemocněním Alzheimerova nemoc, která se týká takřka výhradně seniorů.
Senioři jsou také ohroženi domácím násilím. Podle výsledků studie RESTABUS trpí zneužíváním, týráním a špatným zacházením v ČR více jak 30 % seniorů a seniorek starších 65 let žijících doma (tedy mimo institucionální péči). Senioři bývají i oběťmi trestné činnosti, ale zde patří mezi ty méně ohrožené skupiny. Mezi lety 2020 a 2022 bylo „jen“ 9 % obětí trestních činů seniorského věku. Senioři jsou nejen oběti, ale i pachatelé. V roce 2023 byly 2 % obviněných a 2 % odsouzených starších 65 let. Počet seniorů v českých věznicích se pozvolna zvyšuje.
Všechny tyto jevy (závislost, duševní zdraví, zranitelnost, pobyt ve vězení) činí z lidí zvláště zranitelné osoby, které jsou ohroženi bytovou nouzí a potřebují často adekvátní podporu, aby si bydlení našli a udrželi. Zvláště zranitelná skupina osob navíc má často problémy, které jsou spojeny se stářím, výrazně dříve.
Zdroje:
Sociologický ústav Akademie věd ČR (soc.cas.cz) (2024). Z médií: Fialová: „Každá druhá česká žena v důchodu se nachází v příjmové chudobě“. soc.cas.cz
Linhartová Jiřičková, Barbora (2024). Míra příjmové chudoby osob v českých domácnostech v souhrnu meziročně mírně klesla. Vývoj se však významně liší podle typu domácnosti. Statistika & My. Roč. 14, červen 2024, s. 25-27.
Pištorová, Markéta (2024). Důchody tvoří 31 % státního rozpočtu. Statistika & My. Roč. 14, květen 2024, s. 12-13.
Život k nezaplacení (2024). Kolika domácnostem po zaplacení všech výdajů nic nezbývá. data.irozhlas.cz.
ČSÚ (2023). Příjmy a životní podmínky domácností – 2023. csu.gov.cz.
Klusáček, Jan a kol. (2022). Energetická chudoba a její řešení. Iniciativa za bydlení.
Klusáček, Jan a Kalenda, Soňa (2024). Energetická chudoba v roce 2023. MPSV.
MPSV (2022). Analýza vývoje příjmů a výdajů domácností ČR v roce 2022 a predikce na další období. mpsv.cz.
Odbor statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ (2023). Senioři v ČR v datech – 2023. csu.gov.cz.
Za bydlení (2021). Bydlení jako problém Zpráva o vyloučení z bydlení 2021. Iniciativa Za bydlení.
Neviditelní (2022). Neviditelní: Rekordní inflace ohrožuje polovinu českých seniorů. neviditelni.org.
1. Podle mezinárodní metodiky stanovené Eurostatem se za ohrožené příjmovou chudobou považují osoby žijící v domácnostech s příjmy nižšími než je stanovená hranice. Ta je určena jako 60 % národního mediánového příjmu domácností, přičemž se zohledňuje velikost a složení domácnosti. Tento ukazatel vypovídá zejména o příjmové (ne)rovnosti v dané zemi.
2. Ukazatel míra materiální a sociální deprivace vychází z odpovědí domácností, zda si mohou z finančních důvodů dovolit 5 z 13 předem definovaných položek, jako např. zaplatit mimořádný výdaj 13 600 Kč, týdenní dovolenou pro všechny členy domácnosti, dostatečně vytápět byt apod.
3. V energetické chudobě se nachází domácnost, která naplňuje alespoň jeden z níže uvedených bodů: A. uvádí, že si nemůže dovolit dostatečně vytápět byt; B. přiznává dluhy na energiích; C. vynakládá na energie velkou část ze svých příjmů a zároveň je u ní přítomen jakýkoliv druh chudoby (příjmové, subjektivní či materiální deprivace); A zároveň má domácnost podprůměrný příjem.
4. Jde o lidi, kteří splňují některý ze základních indikátorů energetické chudoby (nemožnost vytápět, dluhy na energiích nebo vysoký podíl výdajů na příjmech), kteří ale současně patří mezi 5 % nejchudší populace, na život jim po uhrazení nákladů na bydlení včetně energií zbývá méně než 95 % obyvatelům ČR.
5. Na příspěvek na bydlení mají nárok domácnosti, jejichž náklady na bydlení přesahují 30 % rozhodného (čistého) příjmu a zároveň těchto 30 % rozhodného (čistého) příjmu rodiny není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení.
6. Bytová nouze je stav vyloučení ze standardního bydlení. V bytové nouzi tedy nejsou jenom lidé bez střechy nad hlavou, ale také domácnosti, které přebývají v azylových domech a v ubytovnách. Dále část z lidí momentálně přebývající v psychiatrických léčebnách a jiných zdravotnických zařízeních a věznicích, kteří neměli bydlení před nástupem do instituce, nebo o něj přišli během pobytu (takže nemají bydlení, kam by se mohli po propuštění vrátit), a rovněž část (cca 20 %) z uživatelů služeb poskytovaných v domovech pro osoby se zdravotním postižením, kteří by – pokud by jim bylo poskytnuto bydlení a podpora – velmi pravděpodobně nemuseli žít v instituci, ale v přirozeném prostředí. V bytové nouzi může být i ten, kdo bydlí v bytě. Musí ovšem jít buď o funkčně nevyhovující, přelidněné, nebo nejisté bydlení.
Potřeby v oblasti bydlení u seniorů se zkušeností s bezdomovectvím
Tento text zkoumá potřeby v oblasti bydlení u starších lidí, kteří mají zkušenost s bezdomovectvím. Věk lidí bez domova se v posledních desetiletích zvyšuje. Stárnutí populace lidí bez domova vyžaduje přizpůsobení poskytovaných služeb specifickým potřebám této cílové skupiny.
Text vychází z kanadské statě Housing first Considerations for Seniors, která zkoumá zjištění z rozhovorů se seniory bez domova a pracovníky azylových služeb ohledně možností ukončování bezdomovectví a potřeb seniorů a seniorek se zkušeností s bytovou nouzí. Senior je věkem definován jako dospělý člověk starší 50 let, protože se ukazuje, že zkušenost s chudobou a bezdomovectvím ovlivňuje zkušenost se stárnutím. Mnoho osob z této cílové skupiny má srovnatelné zkušenosti - v oblasti fyzického a duševního zdraví, vyhlídek na pracovní uplatnění - jako o 15 let starší jedinec běžné populace. (Bottomley M., 2001)
Dále text vychází z irské studie zkoumající potřeby v oblasti bydlení u dlouhodobých nájemců organizace Focus Ireland starších 45 let. I tento výzkum reflektuje skutečnost, že zkušenost s bezdomovectvím zvyšuje riziko, že se jedinec bude potýkat se zdravotními obtížemi v nižším věku než v běžné populaci.
Zajímavé poznatky v tomto ohledu přináší ve webináři Dr. E.C. Sweeney, která srovnává prevalenci demence v běžné populaci a u lidí se zkušeností s bezdomovectvím. Lidé bez domova starší 65 let (či se zkušeností s bezdomovectvím) mají 10x vyšší výskyt různých typů neurodegenerativních onemocnění než v běžné populaci. Ještě vyšší prevalence je u osob ve věku 30 - 65 let. Zatímco v běžné populaci jde o 4 jedince z 1000, v populaci lidí bez domova se jedná o 250 lidí na 1000 osob, u kterých se různý typ demence objevil. Průměrný věk nástupu onemocnění je 56 let u lidí bez domova oproti 84 rokům v běžné populaci.
Stárnutí populace lidí bez domova
Z výsledků Sčítání osob bez domova v České republice z r. 2019 vyplývá, že ve věkové skupině 50 - 64 let byl nejvyšší počet osob bez přístřeší (37 %), 9 % osob bez přístřeší bylo ve věku nad 65 let. V nízkoprahových noclehárnách bylo ubytováno více než polovina (54 %) osob starších 50 let. Z osob spících „venku“ bylo pak 43 % osob starších 50 let. Z dat ze Sčítání osob bez domova v ČR z r. 2022 vyplývá, že v ubytovnách a jiných ubytovacích zařízeních žilo 1915 seniorů starších 65 let, přičemž více než 5 let je v soukromé ubytovně ubytován každý druhý senior starší 60 let. Zároveň věková skupina 50 – 64 let je vůbec nejpočetnější skupinou v ubytovacích zařízeních (okolo 40 %).
V USA v r. 1988 využívalo služby New York City Shelter nejvíce osob z věkových skupin od 28 do 33 let, zatímco v r. 2010 byly mezi klienty těchto služeb nejvíce zastoupeny věkové skupiny od 46 do 51 let. (Culhane D.P., 2015)
Poměr dospělých starších 50 let v azylových službách v Kanadě stoupl ze 13,5 % v r. 2005 na 24,2 % v r. 2014, přičemž poměr osob starších 65 let se zdvojnásobil (z 1,6 % na 3,2 %). Lidé starší 50 let byli jedinou věkovou skupinou, jejíž počet v těchto letech ve službách stoupl. V r. 2021 bylo 32 % osob využívajících azylové ubytování starších 50 let. Tyto statistiky nezahrnují osoby přespávající venku nebo v provizorním ubytování a u přátel/rodiny. (Alston a kol., 2024)
V azylovém ubytování v Irsku stoupl mezi lety 2016 a 2023 poměr lidí starších 45 let z 20 % na 30 %, poměr osob nad 65 let zůstal stabilní na 2 %.
Stárnutí doma
Většina seniorů preferuje zůstat žít i ve stáří nezávisle, literatura se proto obvykle zabývá otázkou, jak umožnit seniorům stárnutí v jejich přirozeném prostředí. Avšak stárnutí ve vlastním domově není pro určité skupiny starších lidí vždy ideální nebo možné. Současné studie proto používají flexibilní definici stárnutí doma jako žít v komunitě s určitým stupněm autonomie, který odpovídá individualizovaným potřebám a přáním starších lidí. (O´Donnell, Laurie a kol., 2023).
Potřeby seniorů v oblasti bydlení
Následující data jsou výsledkem výzkumu potřeb v oblasti bydlení u dlouhodobých nájemců organizace Focus Ireland (O´Donnell a kol., 2023)
Fyzické potřeby
Pokles fyzického a mentálního zdraví, na jehož základě člověk potřebuje každodenní pomoc s běžnými úkony jako je příprava jídla, úklid, placení účtů, je jedním z důvodů, proč senioři opouští svůj domov a zvolí pobytovou službu. Fyzické potřeby zahrnují i úpravu bytu – kompenzační pomůcky do koupelny, dostatečné vytápění, kukátko do dveří/interkom, větší úložné prostory (pro chodítka, vozíky ap.). 30 % respondentů vnímalo svůj současný domov v tomto ohledu jako nevhodný.
Psychosociální potřeby
Je prokázáno, že osamělost může vést ke zhoršení fyzického a duševního zdraví jedince. Z tohoto důvodu je pro starší lidi klíčové, aby měli ve svém bydlení zajištěno naplňování sociálních potřeb. Jedním z významných důvodů pro přestěhování do rezidenční péče byla u respondentů potřeba sociální inkluze. Senioři díky tomu zažívali méně osamělosti a měli možnost zapojit se do aktivit, kterým by se ve svém přirozeném prostředí nevěnovali.
Potřeby prostředí
Většina respondentů považovala za nejdůležitější pocit bezpečí v sousedství, dalšími statisticky významnými faktory byla dobrá občanská vybavenost, čistota veřejného prostranství, dostupnost veřejné dopravy a veřejné zeleně. Potřeba pocitu bezpečí však výrazně vedla nad ostatními, dokonce převyšovala i potřebu dostupnosti rodiny, přátel nebo jiných sociálních vazeb.
Finanční potřeby
Ztížený přístup k finančním zdrojům je úzce spojený se sníženou životní spokojeností. 62 % respondentů uvedlo, že nikdy neměli dostatek financí na pokrytí svých týdenních nákladů. Nedostatek finančních prostředků vystavuje starší lidi i fyzickému riziku zhoršení zdraví. 92 % respondentů muselo v posledním roce někdy omezit spotřebu elektřiny, tedy omezit vytápění svého domova.
Z výše uvedeného vyplývá, že potřeby seniorů a seniorek v oblasti bydlení jsou vzhledem ke specifikům souvisejícím s vyšším věkem velmi komplexní. Zkušenost s bezdomovectvím tyto potřeby v mnoha ohledech ještě umocňuje a zároveň snižuje věk, ve kterém se specifické potřeby jedince objevují. Dále v textu následují doporučení pro poskytovatele služeb a programů, které se zaměřují na poskytnutí bydlení starším lidem se zkušeností s bezdomovectvím. Doporučení vycházejí ze zjištění z rozhovorů s pracovníky a klienty azylových služeb ve Vancoveru a jsou rámována základními principy přístupu Housing first. (Bottomley M., 2001)
Rychlý přístup k bydlení bez přípravy
Senioři potřebují více času. Zejména počáteční fáze, při které se buduje vztah mezi pracovníkem a seniorem, vyžaduje více času než práce s mladšími uživateli, protože důvěra seniora v pracovníka služby/instituce bývá křehčí. Důvodem bývá celkově nižší důvěra seniorů k neznámým lidem způsobená obavami o jejich bezpečí.
Zároveň nalezení vhodného stabilního bydlení může být pro cílovou skupinu seniorů časově náročnější. Potřeba rychlého zabydlení musí být vyvážena s potřebami dostatečné podpory. Senioři mají oproti mladší populaci více obtíží v oblasti zdraví a soběstačnosti. Byt musí odpovídat specifickým potřebám (koupelna, patro, vybavení), a to i vzhledem k budoucímu možnému zhoršení stavu, aby se předešlo případnému dalšímu stěhování. Před nastěhováním musí být zajištěna domácí zdravotní péče nebo pečovatelská služba a veškeré zdroje dostupných příjmů pro úhradu nákladů na bydlení a další služby, které senior potřebuje k udržení samostatného bydlení.
Kanadské poznatky z azylových služeb pro lidi bez domova ukazují, že senioři potřebují čas k odpočinku a oddechu, než mohou vážně uvažovat o dalším kroku (Bottomley M., 2001). I když dočasné ubytování není optimální a stálou volbou, tak klientům nabízí podporu 24/7, celodenní stravování a možnost rychle reagovat na jejich bezprostřední potřeby. Některým lidem azylové ubytování nevyhovuje, protože postrádají soukromí, vyžaduje po nich interakci s dalšími lidmi, které by si jinak nevybrali, a nutí seniory přizpůsobit svůj denní rytmus dennímu rozvrhu zařízení.
Rychlost nalezení nového bydlení musí být proto individuální. Hlavním cílem je zabránit propadu do bezdomovectví, ať opuštěním azylového ubytování nebo ztrátou nájemního bydlení.
Možnost volby a právo na sebeurčení
Mezi seniory, kteří zažívají bezdomovectví, se běžně vyskytuje demence nebo jiná kognitivní onemocnění, stejně jako schizofrenie a deprese. Dostát principu uživatelovy volby je v těchto případech náročné. Je zásadní zajistit, aby měli senioři možnost volby, protože autonomie a možnost řídit svůj život je pro ně neuvěřitelně důležitá. Na druhé straně zaměstnanci služby usilují o to, aby zajistili seniorům bezpečí. Zásadním principem je proto zajistit seniorům možnost volby, pokud tato volba nepředstavuje ohrožení pro ně samotné či jejich okolí nebo dokud jsou schopni taková rozhodnutí učinit (Bottomley M., 2001).
Při zavádění Housing first programů pro seniory se musí personál služby seznámit se způsoby, jak u seniorů rozpoznat projevy zanedbávání péče o vlastní osobu. Pokud se jakékoliv projevy zanedbávání péče objeví, není dostačující pouhá intervence/reakce na tyto viditelné projevy, ale také odborné posouzení kognitivních schopností.
Senioři jsou skupinou s komplexními a rozsáhlými potřebami, což může ovlivnit jejich možnosti volby bydlení. K dispozici je méně vhodných typů bydlení. Senioři potřebují bydlet v konkrétní lokalitě, kde se nacházejí zdravotní a sociální služby, které využívají. Pokud se jedná o lukrativní lokalitu, může pro ně být standardní bydlení cenově nedostupné, takže volba vhodného bydlení způsobí, že musí za službami cestovat na větší vzdálenost, což opět zvyšuje finanční náklady a zároveň to může být pro seniory fyzicky náročné.
Další bariéra může být na straně majitelů bytů (soukromých i obecních), kteří mohou být méně ochotni přijmout nájemce s potřebou komplexní podpory. Zde je na místě edukovat přímo majitele bytů, jaké dostupné služby mohou být pro seniory zajištěny, aby bylo dosaženo jejich autonomie v bydlení a nebyli z bydlení dále vyloučeni.
Posledním limitem pro úspěšné nalezení vhodného bydlení mohou být předem nerozpoznané potřeby seniorů. Je důležité věnovat dostatek času identifikaci všech potřeb pro samostatné bydlení. Senioři obvykle při dotazování identifikují jen část potřeb a pravidelně vyjadřují své přání zařizovat si věci sami a kontaktovat pracovníka jen v případě největší potřeby.
Konečně bychom se při volbě adekvátního bydlení měli řídit pravidlem, které umožní seniorům stárnout doma, tzn. dovolit seniorovi zůstat v komunitě, kterou identifikuje jako domov, kde má sociální, psychologické, spirituální a fyzické vazby na ostatní. Přemístění seniora z místa jeho volby může mít výrazné negativní dopady na jeho zdraví a well being.
Zaměření na zotavení
Senioři se zkušeností s bezdomovectvím zažívají vysokou míru traumatizace, pokud domov ztratí ve vyšším věku. Bezdomovectví pro ně znamená nejen ztrátu domova, ale zejména ztrátu sociálních vazeb a podpory spojenou se ztrátou důstojnosti a vlastní hodnoty. V případě traumatu u seniorů je potřeba pomoci jim nalézt nejvhodnější cesty uzdravení z traumatu a zajistit jim dostatek času a prostoru, než začnou pracovat na naplnění dalších osobních cílů.
Individualizovaná podpora
Vzhledem ke komplexnosti potřeb seniorů je vhodné, aby pracovníci Housing first programů měli zkušenosti s prací s touto cílovou skupinou nebo byli pro práci specificky školeni. To znamená především znalost potřeb v oblasti zdraví, včetně znalostí demence a dalších kognitivních onemocnění, znalost duševních onemocnění, větší pochopení pro styl učení a procesy změny u seniorů. Potřeba specifických školení pro zaměstnance znamená navýšení nákladů na realizaci Housing first programů pro seniory.
Sociální integrace
Bylo prokázáno, že u cílové skupiny seniorů opouští samostatné bydlení (a vrací se do azylového ubytování) vyšší procento zabydlených osob, než je tomu v případě jiných cílových skupin (Bottomley M., 2001). Skutečnosti, které tuto situaci mohou ovlivnit, jsou pocity osamělosti, neschopnost pravidelné přípravy stravy, potřeby další podpory a nemožnost samostatného přístupu k aktivitám. Ve srovnání s jinou populací to znamená, že mohou mít senioři větší zájem na kongregovaném bydlení, které více odpovídá jejich potřebám sociální interakce.
Závěr
Senioři a seniorky se zkušeností s bytovou nouzí jsou skupinou s komplexními potřebami podpory. Zkušenost s bezdomovectvím (prožité trauma, nedostatečná výživa a lékařská péče, nadužívání návykových látek) ovlivňuje stárnutí, takže fyzický a psychický stav lidí bez domova bývá srovnatelný s jedinci o mnoho let mladšími.
Při hledání vhodného typu bydlení je potřeba zohlednit dostupnost podpory, a to i s ohledem na prognózu zdravotního stavu a dalších potřeb souvisejících se stárnutím. Je potřeba zajistit kvalifikované zaměstnance se znalostí specifik v oblasti fyzického a duševního zdraví, ať už jako součást multidisciplinárního týmu nebo intenzivní spoluprací a case managementem s dalšími poskytovateli zdravotních a sociálních služeb. To je zásadní nejen kvůli poskytování přiměřené lékařské péče, ale i prevence a včasné diagnostiky. Velkou výhodou jsou terénní služby poskytované přímo v domácím prostředí klienta (např. zdravotní služby domácí péče, komunitní terénní týmy center duševního zdraví).
V oblasti sociálního začlenění je třeba důkladně zmapovat potřeby seniora a vyvažovat mezi potřebou autonomie a možnostmi staršího člověka zajistit si dostatečné naplnění sociálních potřeb, aby v samostatném bydlení netrpěl pocity osamělosti. Zejména u lidí se zkušeností s bezdomovectvím, kteří dlouhodobě žili v širším společenství, může vytoužené získání vlastního domova znamenat, že budou čelit samotě. Zároveň se mohou cítit svou zkušeností stigmatizováni a pociťovat obavy z navazování nových sociálních kontaktů. Výhodou může být přítomnost peer konzultanta v podpůrném týmu, jehož náplní práce je trávení volného času s klienty a pomoc s navazováním sociálních vazeb v nejbližším sousedství.
Konečně je potřeba zajistit dostatečné finanční zdroje (dávky a příspěvky), které seniorům umožní nejen včasnou úhradu nákladů na bydlení a služby a úhradu dalších asistenčních nebo pečujících služeb, které k autonomnímu bydlení potřebují, ale zároveň jim zůstanou dostatečné finanční prostředky pro živobytí. Pomáhající pracovníci zde čelí výzvě, jak skupině starších osob s velmi nízkými příjmy dostatečnou podporu zabezpečit.
Použitá literatura:
Alston, Jillian a kol. (2024): Tackling late-life homelessness in Canada.
Bottomley, M. (2001): Housing First Considerations for Seniors. Greater Vancouver Shelter Strategy.
Culhane, Dennis P. a kol. (2013): Aging trends in homeless population.
Sčítání osob bez domova v ČR 2019 (2019), VÚPSV Praha.
Sčítání osob z vybraných kategorií klasifikace ETHOS (2022), MPSV.