Podpora žen bez domova s komplexními potřebami
Webináře na téma bezdomovectví žen
Ještě před sedmi lety se myšlenka, že bezdomovectví žen je významný evropský společenský problém setkávala s nedůvěrou (Bretherton a Mayock 2021). Neexistovala kvalitní data a docházelo k nepochopení specifik ženského bezdomovectví, a tudíž i k chybám v jeho měření. A ačkoliv ženy bez domova nejsou homogenní skupinou a každá z žen v bytové nouzi má svůj vlastní příběh a své potřeby podpory, tak dnes již můžeme říct, že zkušenosti žen s bezdomovectvím jsou genderově podmíněné a ženy se do bezdomovectví dostávají většinou odlišnými způsoby než muži, mají specifické potřeby, často čelí jiným problémům a jinak se s bezdomovectvím vyrovnávají. A i když ženské bezdomovectví můžeme dál dělit na další podskupiny podle odlišných potřeb podpory, jako jsou bytová nouze mladých žen, starých žen, romských žen, uprchlic, trans žen, žen opouštějících výkon trestu, žen se zdravotním handicapem, samoživitelek, tak u velké části žen bez domova můžeme nalézt společné charakteristiky.
Počty žen jsou v různých sčítáních lidí bez domova stále často podhodnocené, protože se tyto výzkumy příliš zaměřují na lidi přespávající na ulici v centrech měst, kteří jsou vizuálně identifikovatelní jako lidé bez domova a na lidi, kteří využívají různé krizové služby pro osoby bez domova (noclehárny, azylové domy, komunitní centra apod.). V některých státech navíc nejsou pobytové služby pro přeživší domácího násilí započítávány do statistik bezdomovectví a s číslami od těchto služeb se ve statistikách nepracuje. Z výzkumů víme, že většina žen s vyhledáním pomoci otálí a často se na podpůrné služby neobrací vůbec nebo až v krajních případech a mnohem později než většina mužů. To je dáno i tím, že hodně služeb pro lidi bez domova, které jsou určeny jak ženám tak mužům, jsou ve skutečnosti více přizpůsobeny potřebám mužů, kteří si o pomoc říkají dříve a častěji, a tudíž jich je ve službách více. Dalším důvodem může být i to, že ženy přespávající u příbuzných, přátel, v přelidněných bytech, žijící s násilním partnerem apod. pro mnoho služeb nemusí splňovat cílovou skupinu člověka bez domova, a tak jim mohou být tyto služby odpírány. Přitom pro ženy je nejisté a nevyhovující bydlení daleko častější forma bezdomovectví než život na ulici. To, že není dostatek služeb, které by byly uzpůsobeny ženám bez domova, vede k tomu, že ženy existující služby nenavštěvují, tudíž je často nezachytí výzkumy a statistiky, což v konečném důsledku v mnoha zemích vede k tomu, že na ženské bezdomovectví se vynakládá daleko méně finanční prostředků než na to mužské. Ukazuje se, že je potřeba dělat více kvalitativních výzkumů, které pomohou pochopit trajektorie ženského bezdomovectví a tím přispět ke zlepšení metodologie sběru dat u kvantitativních výzkumů zaměřených na počty lidí bez domova. Rovněž je třeba ve službách pro lidi bez domova více zohledňovat potřeby žen a zakládat služby, kterou budu pouze pro ženy. Dále se ukazuje jako klíčová větší spolupráce mezi službami pro lidi bez domova a službami, které poskytují podporu přeživším násilí v blízkých vztazích. Lepší znalost bezdomovectví žen a větší využívání služeb pro lidi v bytové nouzi ženami může podpořit přesnější výsledky sčítání žen bez domova a tím i zlepšit financování služeb určených pro ženy a napomoci k efektivnějšímu ukončování bezdomovectví žen.
Pro ženské bezdomovectví je charakteristické, že je skoro vždy spojeno s opakovaným zážitkem násilí od blízkých mužů (nejčastěji od partnerů, ale i od otců, synů nebo jiných rodinných příslušníků), toto násilí od nejbližších lidí často vede k sníženému sebevědomí, poklesu sebeúcty, nedůvěře k ostatním a časem mnohdy přerůstá v komplexní trauma, obzvláště, když jsou důsledky násilí spojeny i se ztrátou primární péče o jejich děti nebo když jsou ženy vystaveny násilí již v dětství. Komplexní trauma zase výrazně zvyšuje riziko duševního onemocnění a je často spojeno s rizikovým užíváním psychoaktivních látek. Nedůvěra a nízké sebevědomí mohou být důvodem, proč ženy nevyhledávají pomoc u sociálních služeb (a jejich bezdomovectví je skryté), kvůli tomu se do služeb nedostávají vůbec anebo až v momentě, kdy je jejich situace velmi vážná a jejich problémy komplexní, to zase zapříčiňuje to, že jsou ženy službami často vnímány jako problémové a nespolupracující a následně jimi propadají, to opět prohlubuje jejich nedůvěru v tyto služby.
Na základě četby britské literatury jsem určil následující výčet specifik ženského bezdomovectví: Ženy bez domova častěji zažívají násilí a zneužívání v blízkých vztazích, častěji pečují o děti nebo mají trauma z odloučení od svých dětí, častěji trpí komplexním traumatem, častěji se potýkají s problémy v oblasti duševního zdraví, jejich bezdomovectví je častěji skryté, mají větší nedůvěru vůči službám, častěji pracují v sex byznysu.
Specifika ženského bezdomovectví
Násilí
Násilí, kterému jsou ženy vystaveny, může mít mnoho podob. Může se jednat o fyzické, psychické, sexuální, ekonomické[1] nebo sociální násilí[2]. Ženy mohou být nuceny do sňatků, být oběťmi obchodu s lidmi a sexuálního vykořisťování, mohou být pronásledovány a obtěžovány. Ženy mohou setrvávat v násilném vztahu proto, aby nepřišly o bydlení. Takový vztah nemusí být nutně partnerský, někdy se ženy dostávají do situací, kdy je například zneužívá pronajímatel/podnajímatel jejich bytu, který se dožaduje sexu a hrozí jim výpovědí nebo neprodloužením nájemní smlouvy, pokud mu nevyhoví. Domácí násilí často hraje významnou roli jak ve ztrátě bydlení, tak v odebrání dětí. Násilí není jen příčinou bezdomovectví, ale také jeho součástí. Ženy na ulici a v krizovém ubytování se stávají terčem násilí, loupeží a zneužívání, proto se často snaží vypadat jako muži, skrývají se nebo si najdou partnera - ochránce. V mnoha případech je tento ochránce zároveň násilníkem, který se na ženě dopouští násilí, včetně sexuálního násilí a nátlaku, ale chrání ji před jinými muži. Tito muži mohou ženám bránit v jejich zotavení, mohou podporovat jejich závislost a bránit jim v léčbě, protože jejich závislost je činí snáze manipulovatelnými a zranitelnějšími. Násilí se mohou samozřejmě dopouštět i ženy, obzvláště ženy, které trpí komplexním traumatem mohou mít sklony k agresivnímu chování. Ne vždy však násilné chování ženy k partnerovi znamená, že žena není obětí domácího násilí. Žena může používat násilné chování vůči pachateli v sebeobraně nebo z frustrace. Skutečné původce násilí můžete často poznat podle toho, že mají moc vzniklé konflikty ukončit, mají situaci pod kontrolou a nevypadají vystrašeně. Podle výzkumu, který se věnoval bezdomovectví jednotlivců v Británii zažilo násilí od partnera 61 % žen a 13 % mužů (Mackie a Thomas 2014). Podle jiných výzkumů se ukazuje, že ženy bez domova, které mají mnohačetné problémy, zažily nějaké násilí prakticky všechny. Není to tedy tak, že by muži nebyli nikdy přeživšími partnerského násilí a ženy nemohly být původci násilí, ale v naprosté většině případů je původce násilí muž a přeživším žena.
Jaké mohou být indikátory toho, že v páru bez domova může docházet k násilí?
Finanční ukazatele: 1) Přeživší násilí nemá u sebe žádné finanční prostředky, vše platí partner, 2) partner má u sebe kreditní kartu přeživší a vybírá z ní peníze on, 3) partner doprovází přeživší, když si jde pro sociální dávky nebo rovnou chodí dávky na jeho účet.
Drogy a alkohol: 1) Přeživší změní styl užívání psychoaktivních látek, začne užívat větší množství nebo silnější látky, aby se vyrovnala se složitou situací, 2) přeživší najednou začne žebrat nebo pracovat v sex byznysu, aby měla na drogy pro sebe i partnera. Často to ale není její vůle, ale chce to po ní partner, 3) často je to původce násilí, kdo shání nebo prodává drogy a skrze „příděly" manipuluje s partnerkou. Náhlá abstinence může indikovat, že partner přeživší „trestá" a přestal ji drogy dávat.
Izolace: 1) Partner přeživší neustále volá a píše jí zprávy, 2) Partner přeživší se chce účastnit všech jejich schůzek nebo ji od schůzek odrazuje. Partner chce mluvit za partnerku a nepustí ji ke slovu, 3) Přeživší přestane využívat svůj byt a neustále je u partnera.
Popírání a sebeobviňovaní: 1) Přeživší často obviňují sebe za násilí, které je na nich pácháno, 2) Přeživší omlouvají partnerovo násilí tím, že byl pod vlivem drog nebo, že sám je přeživším násilí, 3) Původci násilí často nepřijímají za své násilí odpovědnost a neuvědomují si dopady svého násilného chování na druhé. Zatímco přeživší, kteří se zachovají násilně, častěji svého chování litují a chápou ho jako selhání, za které mohou oni sami, a jsou k adresátovi násilí empatičtí.
Mateřství
I nadále platí, že v mnoha rodinách má hlavní příjem domácnosti muž. Ženy mají často příjmy nižší a vykonávají více neplacené práce v domácnosti nebo jsou pouze v domácnosti, obzvláště, když jsou na rodičovské dovolené. To činí matky zranitelnějšími vůči vztahovým změnám a musí často velmi zvažovat, co je pro ně a pro jejich děti nejlepší a zdali si mohou dovolit opustit násilného partnera. Původci násilí mohou využívat děti ke kontrole a k manipulaci s partnerkou. V případě, že se ženy rozhodnou od násilného partnera i s dětmi odejít, tak se často musí odstěhovat[3] do oblasti, kde nemají své podpůrné sítě a kde jsou izolovány. Složitá situace uvnitř rodiny s násilným partnerem může vést k nadužívání psychoaktivních látek a k psychickým potížím, které se mohou projevit v zanedbávání rodičovských povinností. Opuštění násilného partnera může vést ke zhoršení finanční situace domácnosti, která může mít za důsledek bydlení v nevyhovujících podmínkách ubytoven nebo dočasné přebývání v přelidněných bytech přátel nebo příbuzných a časté stěhování rodiny. Chudoba bývá někdy mylně vyhodnocena jako špatné rodičovství. Všechny tyto faktory mohou nakonec vést k odebrání dětí z péče ženy. Rodiny se však mohou rozpadat i bez násilí z řady jiných důvodů. Ale ať už je důvod rozchodu rodičů jakýkoliv, může to pro nízkopříjmové domácnosti matek s dětmi (v naprosté většině případů děti zůstávají s matkami) znamenat výrazné ohrožení, ztrátu bydlení a v některých případech i odebrání dětí. Podle již zmiňovaného výzkumu jednotlivců na ulici ve Velké Británii 38 % žen mělo své děti v péči někoho jiného, mezi muži to bylo jen 9 %. Odebrání dětí je pro většinu žen velmi traumatické, často je spojeno s pocitem studu a selhání a vzniká velká potřeba emocionální podpory a vytvoření prostoru pro truchlení. To, že ženy nemají své děti v péči však neznamená, že se přestanou cítit jako matky. Stává se, že instituce, které o odebrané děti pečují mají velmi negativní náhled na rodiče a nevnímají je jako partnery, namísto aby podporovaly matky v kontaktu s jejich dětmi, tak je svými pravidly demotivují. Rovněž může dojít k tomu, že instituce přestanou vnímat ženy, které nemají své děti v péči, jako matky nebo naopak jsou jimi stigmatizovány jako špatné matky. Odebrání dětí může mít i ekonomický dopad na situaci žen. V některých evropských zemích je totiž daleko více peněz alokováno na podporu matek, jakmile ženy o své děti přijdou, tak často přijdou i o tuto podporu, což jim ještě zhorší jejich životní situaci a oddálí potenciální návrat dětí do jejich péče. Tato jejich situace je činí také těžko zařaditelné do kategorií „jednotlivec" nebo „rodina" se kterými v některých státech služby pracují. Samotný stav bezdomovectví brání sjednocení rodin. Podle výzkumů ve Velké Británii velká část dočasného ubytování pro ženy, které již nemají děti ve své péči – ať už se jedná o ubytovny nebo azylové domy – často vytváří další překážky pro kontakt žen s jejich dětmi. Ubytovny mohou být daleko od místa kam jsou děti žen umístěny, pravidla ubytoven mohou omezovat návštěvy dětí apod. Stud žen může bránit ve snaze zůstat s dětmi i nadále v kontaktu.
Komplexní trauma
Jak už bylo zmíněno výše, životní trajektorie žen, které se ocitnou bez domova jsou doprovázeny traumatickými událostmi, které často vyústí až v komplexní trauma, pro které se někdy užívá označení komplexní posttraumatická stresová porucha (K-PTSD). Více se o něm můžete dozvědět v publikaci Trauma citlivý přístup v Jako doma nebo v překladu webináře od Jo Prestidge (Homeless Link). Důsledkem traumatických zážitků mají často ženy pocit, že se neustále musí chránit, jsou neustále ve střehu a očekávají nějaké nebezpečí, často se vyhýbají lidem a mají problém se vztahy s jinými lidmi a s hranicemi vůči svému okolí, mívají noční můry, negativně vnímají sami sebe a mají sklon k sebepoškozování, zažívají hněv, deperzonalizaci, jsou podrážděné a mohou se chovat agresivně a i přesto, že se cítí neustále ohroženy, tak mohou mít sklon k rizikovému chování (například k promiskuitě). Neustálá ostražitost je náročná a může vést k potřebě se „vypnout", čehož často tyto ženy dosahují pomocí psychoaktivních látek.
Duševní zdraví a užívání psychoaktivních látek
Více zahraničních výzkumů ukazuje, že mezi lidmi, kteří žijí bez střechy (spí tzv. na ulici), je větší počet žen s duševním onemocněním než mužů (což platí i pro běžnou populaci). Již několikrát zmiňovaný výzkum jednotlivců na ulici z Velké Británie uvádí, že 64 % žen bez domova mělo potíže s duševním zdravím oproti 46 % mužů. Kanadský výzkum mladých lidí bez domova ukázal, že ženy na ulici mají horší duševní zdraví než muži. Výzkumný tým zjistil, že 59 % mladých žen se pokusilo o sebevraždu, u mužů pokus o sebevraždu zjistili u 39 % z nich (Gaetz a kol. 2016). Rovněž je dokázána souvislost mezi opakovaně zažívaným násilím, traumatem a špatným duševním zdravím. Špatné duševní zdraví rovněž činí lidi více zranitelnými, a tudíž se snáze stávají obětí dalšího zneužívání, násilí a trestných činů. S traumatem a duševním zdravím souvisí i častější závislosti. Nedávný výzkum z USA ukázal, že ženy bez domova začaly užívat návykové látky v nižším věku než muži bez domova (Diane a Acevedo 2023). Podle organizace NAADAC (the Association for Addiction Professionals) jsou ženy (nejen ty bez domova) vystaveny vyššímu riziku vzniku duální diagnózy a je u nich větší pravděpodobnost, že se budou sebepoškozovat (Graham 2016).
Skryté bezdomovectví
Kvůli bezpečnosti se ženy bez domova často snaží být neviditelné. Vynakládají velké úsilí, aby nemusely přespávat na ulici. Často spí u kamarádů, příbuzných, na ubytovnách nebo vyměňují sexuální služby za zázemí. Když už se ocitnou na ulici, tak se některé ženy snaží vypadat jako muži, přespávají na odlehlých a klidných místech, nebo jsou přes noc neustále v pohybu (například v tramvajích), nebo využívají obchodů a veřejných míst, která jsou otevřená 24 hodin denně (například některá letiště, nádražní haly, čekárny na pohotovosti). Velmi často neodpovídají představě člověka bez domova svým vzhledem a oblečením, protože mají větší tendence pečovat o svůj zevnějšek než muži bez domova.
Nedůvěra ve služby
Několik studií z Velké Británie ukázalo, že ženy v nouzi hledající pomoc u institucí a služeb se často setkávaly s diskriminací, nedůvěrou (byly označovány za hysterky, manipulátorky a lhářky), neempatickým jednáním a s retraumatizací. Ženy zmiňovaly, že byly obviňovány, že si za svou situaci mohou samy, a že se nesetkaly s pochopením ze strany bytových odborů, policie, psychiatrických a sociálních služeb. Absence trauma zodledňující přístup vedoucí k vzájemnému neporozumění, u některých žen vyvolávala pocit, že se instituce vůči nim chovají jako „další násilník". Ženy, kterým byly odebrány děti z péče, které se dostaly do kontaktu s policií (například kvůli jejich užívání nelegálních psychoaktivních látek), které se setkaly s rasistickým jednáním úřadů, kterým hrozí deportace nebo které zažily nedobrovolnou hospitalizaci, zažívají často velkou nedůvěru vůči institucím, když k tomu ještě přidáme komplexní trauma, které se projevuje zvýšenou nedůvěrou obecně, pak není divu, že se ženy službám často vyhýbají (nebo jsou nespolupracující) a k podpoře se dostanou často až ve chvíli, kdy jejich problémy jsou velmi komplexní a složité. Tento pozdní kontakt mezi ženami v nouzi a službami pak může vést k vnímání žen jako problémových, nepřipravených, nespolupracujících. Tento pocit někdy ještě zintenzivňují očekávání toho, že ženy nejsou násilné, jsou upravené, proaktivnější a celkově zodpovědnější a pokud tomu tak není, tak jsou tyto vlastnosti hodnoceny přísněji než u mužů. Propadání službami a spolupráce s různými organizacemi a lidmi s různým přístupem k podpoře, neustále převypravování svého příběhu a motání se v bludném kruhu služeb, mohou opět vést k demotivaci a k nedůvěře ze strany žen vůči službám. Dále ženy ve výzkumech zmiňovaly, že jim vadí nedostatek kontroly nad tím, jak jim bude pomáháno a jak podpůrná služba vypadá. Ve službách se cítily bezmocné a přišlo jim, že je pracovníci služeb infantilizují a chovají se k nim jako k dětem. To souvisí i s tím, že některé služby mají pocit, že vědí, co je pro ně dobré a nezajímají se o to, co ony samy chtějí. Tak se je například snaží oddělit od násilného partnera, i když na to ženy nejsou připravené a svého partnera milují a chtějí s ním zůstat (pouze chtějí, aby se přestal chovat násilnicky) nebo naopak je motivují, aby s partnerem zůstaly jen proto, aby nepřišly o bydlení. Toto „tlačení" žen do určitých rozhodnutí může mít za následek, že vlastní neúspěch ženy svádějí na sociální službu, která ženy znekompetentňuje.
Co se ukazuje stěžejní při podpoře žen bez domova?
V této kapitole pomíjím otázku dostatku dostupného bydlení a odpovídajících kapacit podpůrných sociálních, zdravotních a jiných služeb a přesunu se rovnou k principům spolupráce s ženami bez domova, které se v Británii ukázaly jako funkční.
Důvěra
Pracovat na důvěře s lidmi, kteří jsou nedůvěřiví, chce především čas. Služba, která bude od samého začátku spolupráce tlačit na výkony, plánování a naplňování cílů se může častěji setkat s neúspěchem. Základem pro budování důvěry je ženám naslouchat, být pro ně přítomní, chovat se k nim důstojně, a hlavně s respektem (neinfantilizovat, nezneschopňovat). Takové chování mohou některé ženy zažít i poprvé v svém životě. Aby se mohlo pracovat na budování důvěrného vztahu, je důležitý klidný a bezpečný prostor, ve kterém se se ženami setkáváte a začínáte s nimi hovořit. V takovém prostoru je dobré ženám nabízet možnost odpočinku, sprchy, jídlo, ošacení, možnost si vyprat oblečení, uschovat si své věci, nebo si třeba vyměnit injekční stříkačky. Není však dobré podmiňovat poskytnutí materiální podpory nějakou formou spolupráce, ženám to může připomínat vztahy, ve kterých byly zneužívány a musely například s někým mít sex, aby je nechal u sebe přespat. Rovněž je důležité, aby se příliš neměnily pracovnice, které se ženami úspěšně spolupracují, a ženy nebyly nuceny přecházet mezi službami, které s nimi pracují odlišným způsobem a mají různá pravidla. Tam, kde je spolupráce založena na vztahu důvěry mezi klientkou a klíčovou pracovnicí, se dosahuje lepších výsledků. Důvěra však může být křehká. I proto je důležité oddělit podporu od kontroly (zejména při podpoře v bydlení), dále je důležité jasně a transparentně nastavit hranice a pravidla spolupráce a dodržovat vše, co se ženám slíbí.
Dlouhodobost a kontinuita podpory a jejího financování
Jak jsem zmiňoval výše, práce na budování důvěry a vzájemného respektu je časově náročná. Ženy s komplexními potřebami mnohdy potřebují dlouhodobou podporu, a hlavně opakovanou podporu, protože proces jejich zotavení nebývá lineární, ale střídá se v něm období vzestupů a propadů. Pokud služby věnují čas (a tudíž i peníze) budování důvěry a mohou se svým klientkám věnovat pouze rok nebo po pár letech přestanou existovat, protože se na ně nenajde financování, tak nebývají efektivní. Možnost dlouhodobé podpory je důležitá zejména u žen, které v minulosti zažívaly mnohonásobné odmítnutí od svých blízkých. Ze stejného důvodu je důležité pečovat o podpůrné týmy a věnovat pozornost prevenci vyhoření, aby docházelo k co nejmenší fluktuaci zaměstnanců.
Bezpečnost (fyzická i emocionální)
Při podpoře žen bez domova je důležité myslet na jejich bezpečnost. Proto se ukazuje jako důležité posuzování a identifikace možných rizik a snaha o vytváření bezpečných míst a vztahů. Rizika mohou mít různou podobu, základní dělení může být na vnější a vnitřní nebo podle míry rizika na malá a velká, či podle toho, jaká je možnost, že nastanou, na pravděpodobná a méně pravděpodobná. Vnějšími riziky může být násilný partner, rodina, která ženu ekonomicky zneužívá, známosti, s kterými je žena zvyklá užívat psychoaktivní látky, mohou to být ale i prostory: byt bez uzamykatelných vchodových dveří, dveře bez kukátka nebo řetízku apod. Mezi vnitřní rizika může patřit sebepoškozování, suicidální chování, nebezpečné užívání psychoaktivních látek. Důležité je sledovat, jak jednotlivá rizika spolu souvisí. Pro vytváření bezpečného prostředí může hodně udělat proškolení zaměstnanců v trauma zodledňujícím přístupu. V oblasti bydlení měli v Británii dobrou zkušenost s videozvonky nebo s kamerami, díky kterým ženy viděly, kdo je u dveří. S bezpečím často souvisí i možnost se přestěhovat do jiného bytu.
Služby pouze pro ženy (genderově specifický přístup)
Mnoho žen, jež se setkaly s násilím od mužů, upřednostňuje služby, které jsou pouze pro ženy a kde je výhradně ženský personál nebo alespoň možnost zvolit si na podporu pracovnici namísto pracovníka. To souvisí s výše popisovanou potřebou bezpečného prostoru. Hodně žen ve smíšených pobytových službách se setkalo s obtěžováním a násilím. Studie Rebuilding shattered lives (s. 21) provedená anglickou organizací St Mungo's uvádí vyšší míru pozitivních změn u žen s komplexními potřebami v projektech určených pouze pro ženy, ve srovnání s ženami ve smíšených projektech, a to navzdory skutečnosti, že ženy v projektech pouze pro ženy začínaly s vyšší mírou potřebnosti a byly v krizovějších situacích. Lepších výsledků dosahovaly ženy v ubytování pouze pro ženy hlavně v oblasti duševní pohody.
Služby, které jsou výhradně pro ženy (a většinou výhradně od žen), mají často tzv. genderově specifický přístup. Tento přístup má v sobě obsažen silný feministický étos, jehož cílem je stát po boku žen a pracovat s jejich silnými stránkami. Takové služby se snaží řešit důsledky genderové nerovnosti a mužské násilí a zneužívání žen vidí v širším společenském kontextu, nejen jako selhání jednotlivců.
Partneři však nemusí být pro ženy pouze přítěží a nebezpečím, ale mohou jim být i oporou a být důležitou součástí jejich životů. Proto nemusí být služby vyhrazené pouze pro ženy pro všechny ženy ideální.
Služby pro páry a smíšené služby (s podporou zohledňující gender)
Jsou ženy, které uvádí, že by bez partnera na ulici nepřežily. Vztahy lidí bez střechy nad hlavou (a nejen jejich) mohou být velmi komplikované, a dokonce i v případech, že se v nich objevuje násilí, tak mohou mít i své pozitivní stránky. Služby, které nepřijímají páry a oddělují od sebe partnery se mohou setkat s tím, že partneři jejich podporu raději vůbec nevyužijí. Nevyužití takových služeb může mít vícero důvodů, jedním z nich je, že partneři chtějí být spolu a neumí si představit se separovat, dalším důvodem může být, že partner chce být s ženou neustále proto, aby nad ní měl kontrolu. Ať má nechuť se od sebe odloučit jakýkoliv důvod, tak výsledek je ten, že oba partneři zůstávají v bezdomovectví a často bez podpory. Pokud se partneři přece jen rozdělí a podporu získává jen jeden, tak hrozí, že ten, který žádnou podporu nezískává a na zlepšení své situace nepracuje, bude toho druhého stahovat zpět. Někdy však služby jen pro ženy (kde se vydává například potravinová a materiální pomoc, o kterou stojí i partner) mohou poskytovat šanci mluvit s ženou o samotě (bez partnera) a odhalit násilí a ženě nabídnout podporu. O tom, jak pracovat s páry bez domova se můžete více dočíst v příručce organizace St Mungo's Homeless Couples and Relationships Toolkit.
Ve službách, které jsou genderově smíšené (pro jednotlivce i pro páry), se může využívat tzv. podpora zohledňující gender, která poskytuje mužům a ženám odlišné služby podle jejich potřeb, ale není nutně tolik založena na feministických východiscích jako genderově specifický přístup.
Práce nejen s přeživšími, ale i s pachateli násilí
Z rozhovorů s mnoha ženami z Anglie, které se ocitly v situaci bezdomovectví, víme, že navzdory zkušenostem s domácím násilím jsou pro ně jejich intimní vztahy velmi důležité a často neuvažují o odchodu od násilných partnerů. Kromě toho, že z partnerů mají občas strach, zlobí se na ně, cítí úzkost z toho, jak se k nim chovají, tak je mohou zároveň milovat, věřit jim a mohou pro ně být důležitou součástí jejich světa a života. Zkušenosti z různých služeb ukazují, že ženy s komplexními potřebami častěji zůstávají s násilnými partnery ve vztahu než jiné ženy. Je důležité jejich emoce přijímat a nerozporovat, protože to může narušit vztah důvěry a ochotu žen s vámi spolupracovat. Pokud budete na kladné emoce žen, které chovají k partnerům, reagovat negativně, tak klientky mohou přestat o svém vztahu hovořit otevřeně. Proto se doporučuje namísto o násilném partnerovi a klientce mluvit obecně o lidech: Nikdo z nás by se neměl cítit ovládaný nebo vystrašený ze strany našich partnerů. V případech, kdy ženy od násilných partnerů nechtějí odejít, tak je velmi důležité, aby někdo pracoval i s nimi. Je třeba si uvědomit, že původci násilí byli často v minulosti jeho oběťmi a že mívají podobně komplexní problémy jako jejich partnerky. Proto je při jejich podpoře důležité projevit empatii a pochopení i jim, ale zároveň držet jasnou hranici, že některé chování je nepřijatelné: Je jasné, že jste to měl v minulosti těžké a jste pod velkým tlakem. Co zažíváte zní opravdu těžce, ale to neznamená, že je v pořádku chovat se tímto způsobem ke své partnerce. Máte na výběr, jak se budete chovat, a používání násilí je špatné. V případě, že se služba rozhodne podporovat jak přeživší, tak původce násilí, tak je důležité, aby každý měl svého podpůrného pracovníka nebo pracovnici. Tito pracovníci mohou, ale nemusí být ze stejné organizace. Je vhodné, aby si pracovníci sjednávali čas schůzek s oběma partnery na stejnou dobu, aby s nimi každý z nich mohl hovořit o samotě. Pokud původce násilí nestojí o podporu (měla by mu být asertivně nabízena), tak je stejně lepší, když se do domácnosti (na místo setkání) chodí ve dvou kvůli bezpečnosti. Sociální pracovnice nejsou a nemohou být odbornicemi na všechno, proto by se neměly násilí v domácnosti hloubkově věnovat právě ony, ale je zde velmi důležitá spolupráce s organizacemi, které se věnují problematice domácího násilí. Jak pracovat s původci násilí se můžete dozvědět v publikaci Working Effectively with Perpetrators and Survivors of Domestic Abuse in Homelessness Settings od organizací Single Homeless Project a Standing Together Against Domestic Abuse. Pokud pracovníci nevědí, zda žena od původce násilí chce odejít nebo se jim nedaří s ní být o samotě, aby tyto věci mohly probrat, může se využít hospitalizace, zadržení a podobných situací, kdy jsou partneři od sebe na čas odděleni. Základní informace k tomu, co můžete dělat, když máte podezření na domácí násilí, najdete i v českém překladu letáku od organizace Standing Together Against Domestic Abuse: Domácí násilí a sexuální zneužívání v prostředí lidí bez domova nebo lidí ohrožených ztrátou bydlení.
Zapojení žen do designu služby
Dejte ženám možnost volby a kontroly. Zkušenosti žen s vícenásobným znevýhodněním jsou většinou spojené s tím, že jim byly možnosti volby a kontroly nad jejich životy odebrány. Proto je důležité, aby podpůrné služby tyto možnosti obnovily tím, že ženám budou naslouchat, vybudují s nimi vztahy založené na spolupráci, poskytnou jim důstojnost a respekt a nabídnou jim možnosti, které jim umožní rozhodovat se a převzít odpovědnost za proces podpory i za svůj vlastní život. V praxi se často osvědčilo zapojení žen s vlastní zkušeností (tzv. peer pracovnic nebo recovery coachek) do navrhování podoby služeb a do přímé podpory žen v bytové nouzi.
Advocacy žen a doprovody, pomoc s komunikací s jinými službami
Ženy, které trpí komplexním traumatem, se mohou snáze stát terčem diskriminace a vyloučení ze služeb, což vyžaduje, aby se jich někdo zastal a dostalo se jim správné podpory, a také pomoc při orientaci ve službách a procesech. I v tomto mohou klíčové pracovnice žen s mnohačetnými potřebami pomáhat. Zkušenosti z anglického projektu Jigsaw Housing First ukázaly, že nestačí podporovat ženy v přístupu ke stávajícím službám, protože služby, které ženy potřebují, často neexistují nebo existují v nesprávné podobě. Služba Jigsaw Housing First se ocitla v situaci, ve které se musela vymezovat proti práci jiných sociálních a zdravotních služeb a svých klientek se vůči nim zastávat a ve které musela lobbovat za vznik nových služeb. Ženy, které Jigsaw Housing First podporoval, měly za sebou trestní minulost a větší části z nich byly odebrány děti z jejich péče, tyto životní události vedly k jejich stigmatizaci a k tomu, že mnoho služeb k nim přistupovalo bez respektu a s předsudky.
Co nejrychlejší přechod do samostatného bydlení
Dlouhodobý pobyt v krizovém ubytování a v pobytových službách může vést k závislosti na službě a oddalovat osamostatnění a zotavení žen. Proto je ve velkém množství případů nejlepší poskytnout ženám co nejrychleji standardní bydlení bez nutnosti procházet přípravnými mezistupni. Je důležité, aby ženy měly svobodu a podpůrné organizace nedělaly věci za ně, ale pouze je v různých věcech podporovaly a takovou svobodu jim nejlépe poskytne vlastní bydlení. Samozřejmě je určité malé procento žen, které z charakteru svých potíží (zejména zdravotních) na službách závislé jsou a budou a pro které pobytové služby jsou nejlepším řešením.
Dostupnost návazných služeb a jejich flexibilita, spolupráce
Domácí násilí, duševní onemocnění, závislosti a bezdomovectví jsou často klasifikovány a chápány jako oddělené procesy a služby, které se těmto tématům věnují, bývají oddělené. Jejich vzájemná spolupráce je však v mnoha případech klíčová. Kromě spolupráce je důležitá i flexibilita těchto služeb. Okno příležitosti, které se v kruhu změny otevírá v momentě, kdy klienti uvažují o změně nebo jsou na ni připraveni, totiž nemusí být otevřené dlouho., Proto je třeba jednat rychle.
Závěr
Komplexní problémy žen potřebují komplexní řešení. Aby podpora žen bez domova byla efektivní a docházelo k úspěšnému ukončování ženského bezdomovectví, je třeba získávat kvalitní data a ověřovat efektivitu intervencí, které jsou ženám poskytovány. Je potřeba, aby služby poskytující podporu v oblasti domácího násilí spolupracovaly se službami věnujícím se lidem bez domova. Dále jsou potřeba dobře proškolené (zejména v trauma zohledňujícím přístupu) a fungující podpůrné týmy, které budou věnovat i dostatečný prostor sebepéči, protože práce s ženami s komplexními potřebami může být velmi náročná. Do těchto služeb je vhodné zapojit peer pracovnice, které mohou urychlit proces budování vzájemné důvěry a mohou službě pomáhat zvyšovat citlivost k různým aspektům ženského bezdomovectví. Dále jsou potřeba bezpečné domovy, které mohou být nabídnuty ženám, které prchají před násilím. A v neposlední řadě je důležité dělat kroky, které povedou k větší rovnoprávnosti žen a mužů ve společnosti a k menšímu výskytu násilí na ženách obecně.
Článek pochází z magazínu Mít domov (3. číslo, prosinec 2023 – Bezdomovectví a bytová nouze žen), autorem je Josef Hawel (projekt Podpora sociálního bydlení, MPSV).
Použitá literatura:
The Women's Development Unit (2021). A Strategy for Ending Women's Homelessness in London. Evidence Report and Guidance. London: Solace, The London Community Foundation, The Connection at St Martin's.
Steele, Louisa a Natalie Wong (2021). Keeping us safer. An approach for supporting homeless women experiencing multiple disadvantage. St Mungo's, Standing Together Against Domestic Abuse, Homeless Link.
Young, Lisa a Tessa Horvath (2018). Promising practice from the frontline. Exploring gendered approaches to supporting women experiencing homelessness and multiple disadvantage. Homeless Link and Women's Resource Centre (WRC).
Bretherton, Joanne, a Paula Mayock (2021). Women's Homelessness. European Evidence Review. Brusel: FEANTSA.
National Practice Development Team (2022). Learning from organisations on supporting young women. Practice briefing for homelessness services. Homeless Link.
Single Homeless Project a Standing Together Against Domestic Abuse (2020). Working Effectively with Perpetrators and Survivors of Domestic Abuse in Homelessness Settings.
Quilgars, Deborah. J., Joanne Bretherton a Nicholas Pleace (2021). Housing First for Women: A five year evaluation of the Manchester Jigsaw Support project. York: University of York.
McCormack, Fiona, Sophia Fedorowicz a Rachele Hine (2022). Women, homelessness and multiple disadvantage - the need for a gender-informed approach. Building on insight from the Specialist homeless women's worker project within Housing First Stoke-on-Trent. CHAD, Expert Citizens CIC, Staffordshire University.
Hutchinson, Sarah, Anna Page a Esther Sample (2014). Rebuilding Shaterred lives – The final report. Getting the right help at the right time to women who are homeless or at risk. St Mungo's.
Profeldová, Markéta, ed. aj. (2022). Trauma citlivý přístup v Jako doma. Jako doma – Homelike, o. p. s.
Gaetz, Stephen, Bill O'Grady, Sean Kidd a Kaitlin Schwan. (2016). Without a Home: The National Youth Homelessness Survey. Toronto: Canadian Observatory on Homelessness Press.
Arnos, Diane a Andrea Acevedo (2023). Homelessness and Gender: Differences in Characteristics and Comorbidity of Substance Use Disorders at Admission to Services. Subst Use Misuse.
Graham, Amanda (2016). Dual Diagnosis in Women: Diagnosis, SelfHarm and Treatment. NAADAC.