Životní „kolotoč“ paní Petry
Po rozvodu si do stávajícího bydlení začala, nejprve dobrovolně, zvát nového přítele, vztah ale nefungoval, a i přes snahu paní Petry se přítel nehodlal odstěhovat. V bytě se začaly stupňovat hádky, hluk, násilí a po několik výzvách, na popud stížností sousedů, nebyla paní Petře prodloužena nájemní smlouva. Byla ji nabídnuta alternativa bydlení v bytě, ve vyloučené lokalitě. S touto alternativou se smířila, nastěhovala se tedy do bytu, ovšem přítel, v té době bez bydlení, se k ní nastěhoval a začaly se opakovat stejné scénáře. Vzhledem k dalším stížnostem sousedů se rozhodla společnost pronajímající byt ukončit nájemní smlouvu, bez alternativy jiného bydlení. V té době již probíhalo také řízení o omezení svéprávnosti, do celé situace se vložil otec paní Petry, protože okolnosti, které se v životě paní Petry staly, ji dostaly na samé psychické dno: přestala se zajímat o běžné záležitosti související s bydlením a začaly ji pomalu vznikat dluhy na nájemném. Došlo k vystěhování a paní Petra, bez finančních prostředků a úspor, byla nucena dočasně nastoupit na azylový dům.
Zde začal její „kolotoč“, stěhovala se po azylových domech napříč krajem. Většinou bylo důvodem ukončení služby porušování pravidel, ať už v afektu facka spolubydlící či nedodržení minimálního počtu nocí na azylovém domě. Paní Petra těžce nesla pobyt v kolektivu azylového domu, chodívala přespávat k matce, když u ní byli její synové, aby s nimi mohla být. Duševní onemocnění, náhled paní Petry na její stav a nechápající prostředí azylových domů vedl také ke krátkodobému pobytu na ulici.
Když nyní paní Petra po půl roce od zabydlení přemýšlí, co by ji tenkrát pomohlo, dochází k tomu, že problém vznikl v době po rozvodu. Psychicky byla na dně, léky ji nepomáhaly, terapeutickou péči neměla a stavy úzkosti ze ztráty synů a samotu řešila toxickou známostí. Styděla se před rodinou, protože se vinila z rozvodu, neměla kamarády, neměla se komu svěřit. Pomoc psychiatra byla jen v podobě léků, ale ona potřebovala mluvit, ventilovat a najít někoho, komu by věřila a mohla se na něj spolehnout. Paní Petra dodává, že kdyby byl v té době v jejím životě někdo, kdo by ji poskytl bezpečný prostor pro sdílení a pomohl s odpojením se od toxického partnera, nemusela nejspíš tuto životní epizodu začít.
Kazuistika pochází z roku 2023. Autorem je organizace Slezská diakonie.