Ze dna ulice a závislosti do bezpečí nového domova

Paní Veronika (31 let) neměla snadný start do života. Od útlého dětství ji vychovávala pouze babička, která ji měla v pěstounské péči. S rodiči nikdy dobrý vztah nenavázala a nerada se o nich zmiňuje. Nevydařil se jí ani vztah s jejím prvním partnerem, se kterým má jedenáctiletou dceru.

Vztah s partnerem a otcem dcerky nebyl zdaleka ideální. Občas užívali marihuanu a celkově si nerozuměli. Její partnerství mělo i negativní vliv na vztah s babičkou a bohužel se spolu přestaly stýkat. Problémy v domácnosti eskalovaly, když Veronika prodělala krátce za sebou dvě mimoděložní těhotenství. Byla to nejen fyzická, ale především ohromná psychická bolest, kterou nezvládla. Pokusila se o sebevraždu a byla umístěna do psychiatrické léčebny.

Po ukončení hospitalizace se ocitla bez domova, na ulici. Partner ji vyhodil ze společného bydlení a zamezil jí i vídat dceru, kterou získal do výhradní péče.

Veronika si myslela, že je na dně. Ve skutečnosti ji ale teprve čekalo. Na ulici se svou křehkou psychikou hledala útočiště a zakrátko se seznámila s lidmi užívajícími návykové látky. Chtěla na vše zapomenout a spadla do závislosti. Ve svém novém okruhu známých si našla nového přítele, který ji fyzicky a psychicky týral. V posledním záchvěvu pudu sebezáchovy se obrátila o pomoc na pracovníky projektu Housing First. Věděla, že se musí dostat z ulice a zpřetrhat všechny nevhodné vazby. S podporou pracovníků se začala léčit u psychiatra a začala s odvykací léčbou. Je to dlouhý proces. Návykové látky nadále pravidelně užívala až do doby, než se skrze projekt zabydlela.

Díky přístupu Housing First má bezpečný domov. První dva týdny Veronika téměř nevycházela. Bála se bývalého přítele, že si ji najde a opět ji napadne. Měla strach i ze setkání se svými známými z ulice. Dny trávila úpravou bytu. Klíčová pracovnice projektu ji navštěvovala třikrát týdně, jelikož se v té době bez její podpory neobešla. Veronika byla plačtivá a bála se veškerých záležitostí všedního dne.

Po měsíci se Veronika uklidnila. Její zdravotní stav se zlepšoval a začala věřit tomu, že s podporou projektu Housing First vše zvládne. Zabydlení pro ni bylo psychickým milníkem. Získala zdravou sebedůvěru a sílu. Přibrala deset kilogramů a z vyhublého klubíčka nervů je nyní krásná, mladá a odhodlaná žena. Byt má velmi útulný, pečlivě se o něj stará a i s minimem příjmů si jej nadále upravuje. Dokonce zvládá chodit na úřady bez doprovodu pracovnice projektu. V domě navázala dobré sousedské vztahy, a také s ostrahou objektu. O to více se cítí v bezpečí.

Začala si hledat práci. A co víc, plní se jí její velké přání: začala opět navštěvovat svou babičku a postupně se daří obnovovat vztah s dcerou.

Přejeme Veronice, ať vytrvá ve svém odhodlání, hodně zdraví a radosti s dcerkou a babičkou!

S ohledem na anonymitu jsme v příbězích změnili jména, věk a další charakteristiky.