Sociální šetření a posouzení situace klienta v sociálním bydlení

Sociální šetření je stěžejní nástroj sociální práce pro individuální vyhodnocení bytové nouze žadatele o sociální byt. Prostřednictvím sociálního šetření sociální pracovník^[1] získává a shromažďuje informace o klientovi/žadateli a jeho přirozeném prostředí (resp. tam, kde daný člověk právě žije). Následuje posouzení nepříznivé sociální situace, během které dostává klient prostor k vyjádření toho, s čím by potřeboval pomoci, a zároveň je seznamován s možnostmi podpory ze strany sociálního pracovníka a ze strany instituce, kterou sociální pracovník zastupuje (ÚP ČR, obecní úřad, sociální služba). Jinými slovy jedná se o intervenci založenou zejména na komunikaci (rozhovoru) a pozorování, zaměřenou na získání informací v potřebném rozsahu z dostupných zdrojů. Výsledné vyhodnocení, respektive posouzení celkové sociální situace osoby, by mělo být úplné a ověřitelné.

Označení nepříznivá sociální situace zahrnuje různé životní situace, které způsobily sociální vyloučení osoby nebo je osoba tímto vyloučením ohrožena a nemůže nebo má oslabenou schopnost tuto situaci sama nějakým způsobem řešit.

U sociálního šetření a následného posouzení nepříznivé sociální situaci s lidmi v bytové nouzi se sociální pracovník zaměřuje (samozřejmě bez opomenutí dalších oblastí problematických situací v životě klientů) právě na problematiku bytové nouze klienta. Tato oblast by měla být detailně a přesně popsána, aby umožnila sociálnímu pracovníkovi co nejjasnější orientaci v leckdy složité spleti příčin, důsledků a podoby bytové nouze klienta. Dohodne-li se klient se sociálním pracovníkem na podání žádosti o sociální byt, využívá se tento popis ke zpracování podkladu, který poskytne základní obraz osobám přijímajícím žádosti o sociální byty a rozhodujícími o jeho přidělení (volené orgány obce či expertní skupiny, komise pověřené posouzením žadatelů apod.).

Poskytovat informace o klientovi třetí straně pochopitelně není možné bez jeho souhlasu a způsob nakládání s těmito údaji musí být zcela transparentní i ze strany těch, kteří o bytech rozhodují. Sociální pracovník si musí být vědom toho, že obsah a rozsah těchto sdělení o klientovi může mít rozhodující úlohu nejen na samotné posouzení žádosti.

Kdo a jaké informace o klientovi získá a jak s nimi může/nesmí naložit, musí být všem dopředu jasné. Sociální pracovník poskytne klientovi veškeré relevantní informace, včetně možných rizik (neuvedení potřebných informací do žádosti, opomenutí či zamlčení relevantních informací apod.) ještě před podáním žádosti o sociální byt.

Průběh sociálního šetření můžeme rozdělit do tří základních fází:^[2]

1) Přípravná fáze – sociální šetření se zpravidla provádí v předem dojednaném termínu. Při dojednávání termínu si sociální pracovník již zjišťuje základní informace o životní situaci klienta a vytváří si tak předběžnou představu o průběhu sociálního šetření. Může si také připravit podklady k základnímu sociálnímu poradenství (např. kontakty na sociální služby, navazující instituce atd.).

2) Realizace sociálního šetření – sociální šetření zpravidla probíhá v přirozeném sociálním prostředí klienta. Sociální pracovník prostřednictvím rozhovoru a pozorování zjišťuje informace o životní situaci klienta, vytváří si průběžný záznam a zjišťuje/ vyhodnocuje, zda se jedná o nepříznivou sociální situaci, poskytuje základní sociální poradenství, zprostředkovává další služby a domlouvá se na další možnosti pomoci. Délku sociálního šetření je ale potřeba vždy vztahovat k individuální povaze klientovy situace, a tedy ve vhodných případech i zkrátit, případně rozdělit do více schůzek.

Sociální pracovník by se měl před vstupem do obytného prostoru klienta prokázat průkazem či jiným oprávněním k výkonu sociálního šetření.

3) Vyhodnocení sociálního šetření – vyhodnocení probíhá po ukončení rozhovoru, kdy sociální pracovník tvoří rámcový návrh další pomoci a tvoří písemný záznam ze sociálního šetření.

Sociální pracovníci na obecních a krajských úřadech, ale i na ÚP ČR vkládají záznam ze sociálního šetření do Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka (SZSP).^[3]

Metody sociálního šetření:

Pozorování

Již zmiňovaným prostředkem získávání informací při sociálním šetření je pozorování, které sociální pracovník využívá většinou spontánně během celého procesu posuzování životní situace klienta. Pozorování při sociálním šetření může sociální pracovník pojmout systematičtěji, a to tak, že si předem ujasní, na co a z jakého důvodu by se chtěl v rámci pozorování zaměřit (např. chování některých členů domácnosti, kvalita bydlení, reakce sousedů, vybavení a stav domácnosti atd.).

Poradenský rozhovor

Další zmiňovanou metodou je poradenský rozhovor. Účelem poradenského rozhovoru je identifikovat potřeby, možnosti, zdroje osoby a nabídnout pomoc vedoucí k řešení jeho nepříznivé sociální situace.

Posouzení bytové nouze

Posouzení bytové nouze hraje zásadní roli při rozhodnutí, zda klient má nárok na sociální bydlení či nikoli. Popis bytové nouze vychází z uvedení problémů, na které klient poukazuje (špatný technický stav bytu, nedostatek finančních prostředků, krátkodobá nájemní smlouva, přechodné ubytování, násilí v rodině atd.) a popis bydlení osoby a jeho domácnosti na základě pozorování. Jako vhodný nástroj zhodnocení závažnosti bytové nouze lze použít typologii bezdomovectví ETHOS.^[4] Při předchozím sociálním šetření by si sociální pracovník měl všímat a popsat prostředí, kde klient žije. Zejména se tento popis zaměřuje na následující oblasti:

• Typ příbytku – sociální pracovník popíše, případně doloží fotodokumentací, o jaký typ bydlení se jedná (byt, dům, chatka, azylový dům, ubytovna, klient žijící na ulici apod.).

• Přístup k základním životním potřebám v bydlení – pro přesnější popis bodu č. 1 lze rozepsat, jaký má klient a jeho domácnost přístup k pitné vodě, jak je zajištěné teplo a teplá voda, elektřina, plyn atd.

• Stav obydlí – slouží ke stanovení toho, jak moc je bydlení nevyhovující či ohrožující. Zahrnuje např. stav zdí (narušená statika, výskyt plísní, odkryté elektroinstalace,), stav podlah (díry v podlaze, chybějící zábradlí), stav střechy (zda do domu zatéká), přístup do domu a další.

• Okolí – bytovou nouzi dokreslí i popis okolí (sociálně vyloučená lokalita), dostupnost služeb a infrastruktury, popis sousedství, bezpečnost.

• Další významné kategorie – např. přelidněná domácnost, násilí v domácnosti, bariérovost vzhledem ke klientově zdravotnímu stavu, bydlení bez právního nároku atd.

Nepříznivou situaci lze doplnit i o následující oblasti:

• Zdravotní stav ve vztahu k bytové nouzi – neboli zda se osoba potýká se zdravotními potížemi. Cílem je popsat významné dopady zdravotního stavu osoby na život klienta, které mají dlouhodobý charakter. Jedná se např. o často se opakující zdravotní potíže, chronická onemocnění a zdravotní omezení, která klienta dlouhodobě limitují v životě a způsobují velké potíže vzhledem k bytové nouzi. Je třeba brát v úvahu, že řada ohrožených lidí není napojena na žádný druh pomoci, a tak ani lékařská služba jim nemusí být dostupná. Jiní klienti naopak vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebují specifický typ bydlení (např. bezbariérový). Častým tématem spojeným se zdravotní stránkou je i příjmové zajištění s ohledem na jejich zdravotní situaci (invalidní důchod, příspěvek na péči atd.).

• Rodinná situace – popis rodinné situace se zaměřuje na všechny osoby, se kterým klient žije a jejich vzájemné vztahy (počet dětí a jejich věk, partner, spolupráce s OSPOD atd.). Za ukazatele zvýšené zranitelnosti lze určitě považovat děti a jejich věk. Za zvláště zranitelné osoby se považují rodiny s malými dětmi, samoživitelky a samoživitelé, těhotné ženy, nemocní a senioři.

• Finanční situace – nejedná se pouze o zjišťování příjmů a výdajů, ale i faktorů, které se na hospodaření s penězi promítají – např. dluhy, exekuce (přehled o výši dluhů, počty pohledávek a věřitelů, přednostní pohledávky atp.), závislosti (alkohol, drogy, gambling), vyživovací povinnost dalších osob atd.

Výše uvedený text o sociální práci v sociálním bydlení byl čerpán mj. z materiálu Metodika sociální práce v sociálním bydlení (MPSV 2019). Metodika Vám může být také zaslána v tištěné podobě.

^[1] Sociálního pracovníka dále definuje §109 a §110 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

^[2] Příručka praxe sociální práce (MPSV, 2021)

^[3] Standardizovaný záznam sociální pracovníka (SZSP) slouží jako materiál, který umožňuje spolupráci a předávání informací o klientovi a jeho situaci mezi sociálním pracovníkem na ÚP ČR a sociálním pracovníkem obecních a krajských úřadů. Při samotné realizaci sociálního šetření je také možné, aby jej sociální pracovníci z úřadů i z ÚP ČR vykonávali společně.

^[4] ETHOS – Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení v prostředí ČR

Uvedeno: květen 2022