Sociální byt pomohl mamince se dvěma dětmi dostat se ze smyčky domácího násilí

Helenu dlouhé roky týral fyzicky i psychicky její partner. Celou dobu se odhodlávala násilníka opustit, ale k potřebným krokům jí chyběla síla. Nedokázala si představit, jak vše zvládne. Hnacím motorem pro ni byly děti. Chtěla jim zajistit bezpečné a klidné dětství a domov bez pohledu na agresivního a opilého otce.

O tom, co se u ní doma dělo, se styděla mluvit. Nevěděla jak a komu si říci o pomoc. Informace a radu hledala na internetu a objevila tam program krizového bydlení. Krizové bydlení je krátkodobé, jeho cílem je rodinu stabilizovat a intenzivně jí pomoci najít dlouhodobý domov. Helena kontaktovala jejich sociální pracovnici. S její usilovnou podporou o bydlení úspěšně zažádala a do nového bytu se s dětmi přestěhovala.

Byla to úleva, zároveň i velká změna, především pro děti – opustily širší rodinu, domov, školu, kamarády… V novém městě musely začít od začátku. Byli hodně daleko od jejich původního bydliště, a proto doufala, že ji bývalý partner nebude moci snadno dohledat a pronásledovat.

Násilník ji ale zanedlouho našel a začal se k ní domů dobývat. Došlo hned k několika incidentům, kdy před ním opakovaně prchala skokem z okna. Helena téměř každý den volala policii. Po jednom napadení byla dokonce hospitalizovaná a rozvinula se jí epilepsie.

Pro Helenu a její děti se podařilo vzápětí zajistit nové, dlouhodobé bydlení skrze projekt Housing First. Spolu s novým domovem získala Helena v pracovnících projektu i psychickou a praktickou oporu. Následkem dlouhodobého domácího násilí jí chyběla sebedůvěra a sebeúcta. Neměla energii, cítila se naprosto psychicky vyčerpaná. Klíčový pracovník projektu jí proto pomáhal nejen s praktickými záležitostmi, ale pracoval s ní především na její sebedůvěře a podporoval ji v samostatnosti.

Helena stále dochází také za terapeutkou, kterou díky projektu získala. Intenzivně na sobě pracuje, postupně se z prožitého traumatu uzdravuje. Kousek po kousku s každým úspěšně zvládnutým úkolem získává zpět své sebevědomí, své já. Začala navíc spolupracovat s intervenčním centrem, a nakonec se jí podařilo, na obranu před bývalým partnerem, získat od soudu rozsudek o zákazu styku.

Domácí násilí páchané na rodiči má vliv i na děti. Helena intenzivně přemýšlela, jak děti dále vychovávat a jak je správně vést, aby minimalizovala negativní dopady toho, co musely zažít. Účastnila se proto skupinového programu Pozitivního rodičovství (Triple P). Díky němu se naučila využívat řadu výchovných strategií, které pomáhají k vytváření láskyplného, ale také důsledného rodinného prostředí.

S dětmi společně tvoří bezpečný a pohodový domov v bytě 2+1, kde mají děti svůj pokoj. Našly si kamarády a chodí na kroužky. Helena brzy nastoupila do zaměstnání a má z toho radost. Věří, že jí pomůže, kromě finanční nezávislosti, dále posílit její sebedůvěru.

My jsme přesvědčeni o tom, že Helena vše zvládne. Přejeme jí a dětem sílu a hodně štěstí.

S ohledem na anonymitu jsme v příbězích změnili jména, věk a další charakteristiky.

Autorem kazuistiky je organizace Portavita, z. s.