Sociální bydlení jako pomoc při boji se závislostí

Paní Ivana (47 let) se v dětství stala obětí týrání a zneužívání. Pachatelem byl její nevlastní otec, který dnes už nežije a nikdy za svůj čin nebyl potrestaný. Ivana našla až v dospělosti odvahu mluvit o tom, co se jí stalo. Už během dospívání s partou vrstevníků často pila alkohol, aby alespoň na chvíli unikla před bolestí a problémy. Ve dvaceti letech se po krátké známosti vdala a narodilo se jí první dítě. Když byly dceři tři roky, manžel od Ivany náhle odešel. Zůstala sama s malým dítětem a bez prostředků. Zvládla si rychle najít práci a zajistit školku. Zároveň se u ní tou dobou spustily deprese, které řešila alkoholem.

Po pár letech paní Ivana potkala nového partnera, se kterým měla další dvě děti, syna a dceru. Rodina zpočátku dobře fungovala. Oba partneři ale společně popíjeli a u Ivany se bohužel rozvinula její závislost na alkoholu a následkem toho začala střídat zaměstnání. Nejstarší dcera se často sama starala o dvě mladší děti, protože o ně Ivana nezvládala pečovat a nechávala je doma samotné. Vztah s partnerem se rozpadl a Ivana se s dětmi nastěhovala nejprve do azylového domu. Nezvládala tam ale dodržovat pravidla, zejména zákaz pití alkoholu a musela se odstěhovat na komerční ubytovnu.

Podmínky na ubytovně byly neúnosné a o děti se už Ivana nedokázala dostatečně starat. I přes intenzivní snahu sociálních pracovníků jí pomoci, byly děti nakonec svěřeny do pěstounské péče nejstarší dcery, se kterou žijí dodnes. Ivana kvůli závislosti na alkoholu už nezvládala žádné zaměstnání, žila na ubytovně a pobírala dávky hmotné nouze. Po odebrání dětí se její dlouhodobě neléčené deprese ještě více zhoršily a Ivana se pokusila o sebevraždu. Naštěstí neúspěšně. Byla jí poskytnuta lékařská pomoc a během pobytu v psychiatrické léčebně začala řešit svůj problém s alkoholem. Díky vhodné medikaci se zmírnily její depresivní stavy. Docházela na skupinové terapie, kde se poprvé svěřila, že byla v dětství zneužívaná.

Po léčení bydlela paní Ivana pár týdnů u dcery, než se uvolnilo místo v azylovém domě. Místní sociální pracovnice s Ivanou pracovala na řešení jejích dluhů a nastavení splátkového kalendáře, hledání zaměstnání a také jí poskytovala psychickou podporu. Ivana si kvůli nízkému příjmu nemohla dovolit platit komerční nájem. Podala si žádost o sociální byt ve městě, které spolupracovalo na projektu Ministerstva práce a sociálních věcí Podpora sociálního bydlení.

Bytová komise spolu se sociálním odborem posoudila její žádost a během několika měsíců Ivaně přidělila garsonku, která se v projektu uvolnila. Pro Ivanu to byl jeden z nejšťastnějších okamžiků jejího života. Zároveň ale měla obavy, jak bude zvládat abstinenci. Dodržovat ji bylo snazší v azylovém domě, kde platila pravidla, a zákaz pití alkoholu se kontroloval. Překonat chuť se nepít nebylo snadné, ale během dne měla možnost kontaktovat sociální pracovnici projektu nebo ve večerních hodinách volala na krizovou linku. Časem se díky stabilnímu bydlení zlepšil i její psychický stav a chuť na alkohol se neobjevovala tak často.

Paní Ivana je dnes velmi pyšná na to, co dokázala v životě překonat a velkou oporou a motivací je pro ni její rodina. Se svými dětmi navázala znovu hezký vztah a vzájemně se podporují. Ivana si pečlivě hlídá placení nájemného, energií, a především splácení dluhů. Dál dochází ambulantně k psychiatrovi, kde řeší své deprese i závislosti. Těší se z dobrých vztahů se svými sousedy. Má malou vnučku a je šťastná, když jí může vzít na návštěvu do svého hezkého bytu.