Paní Bára opět spolu s dětmi

Na Ministerstvu práce a sociálních věcí moc dobře víme, že nevyhovující bydlení má zásadně negativní vliv na životy dětí (viz studie zabývající se dopady na jejich školní úspěchy, zdraví a vztahy). Proto nás těší, že díky projektům Housing First, které MPSV spolu s Evropskou unií financuje a Podpora sociálního bydlení spolu s Platformou pro sociální bydlení podporuje, má tolik dětí nový a stabilní domov. Mohou si zde bez obav hrát, učit se a v klidu žít se svými rodiči.

V České republice žije dvacet tisíc dětí v bytové nouzi. Další tisíce bydlí v ústavních zařízeních nebo náhradních rodinách i proto, že jejich biologičtí rodiče žijí na ubytovnách, v azylových domech nebo na ulici.

Jedním z takových rodičů byla i paní Bára, která byla okolnostmi donucena, aby se svých pěti dětí vzdala.

Paní Bára pochází z romské rodiny, která se v 50. letech 20. století usadila v českém pohraničí kvůli pracovním příležitostem, kterých bylo po válce v Čechách více než na Slovensku. Stejně jako většina romských dětí i ona jako malá skončila ve zvláštní škole, byť neměla žádné mentální postižení.

Po studiu na učilišti si našla partnera, se kterým měla později dceru. Vztah jim ale nefungoval, s partnerem se rozešla. Našla si jiného, se kterým měla čtyři děti. Dlouho žili všichni společně. Pak ale přišly různé osobní a partnerské krize a paní Bára nakonec zůstala na vše sama.

S dětmi pendlovala po příbuzných, azylových domech a ubytovnách. Peněz neměla nazbyt. V ubytovně, která se jí stala osudnou, žila s dětmi v pokoji o patnácti metrech čtverečních. Neměla ani kuchyň, ani sociální zařízení – obojí bylo sdílené na chodbě.

Děti nechodily pravidelně do školy a ani s nimi nedocházela k pediatrovi. Škola i pediatr se obrátili na orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten jí dal na výběr ze dvou možností: buď dá své děti dobrovolně do Klokánku, dokud si nevyřídí lepší bydlení nebo je soud odebere z důvodu nevyhovujícího bydlení, zanedbané školní docházky a zanedbání povinnosti návštěv u pediatra.

Bára souhlasila s dobrovolným umístěním dětí do Klokánku. Jakmile to ale udělala, zhroutila se a skončila na ulici. Tam ji po pár měsících našli sociální pracovníci z projektu Housing First a nabídli jí bydlení a podporu sociálního pracovníka.

Dnes paní Bára už dva roky bydlí v bytě 2+1 o šedesáti metrech čtverečních a všechny děti má u sebe. Při stěhování Bára byla celá nesvá z toho, že bude bydlet v lepší lokalitě a bála se reakce sousedů. Dnes je ale ráda, protože se její obavy nenaplnily, děti mají blízko školu a začalo se jim v ní dařit.

Příští měsíc pojede s dětmi do ZOO, kde nikdy nebyly. Vezmou ji tam spolu s dalšími rodinami pracovníci projektu Housing First. Osobně se Bára těší nejvíc na říjen, kdy má znovu nastoupit do práce.

Příběh rodiny paní Báry má sice hezký konec, ale běžný není. Povedlo se ho dosáhnout hlavně díky podpoře sociálních pracovníků a projektu Housing First.

Týden Housing First (červen 2021).