Práce s motivací klienta v sociálním bydlení

Klienti v bytové nouzi zažívají při spolupráci se sociálními pracovníky v sociálním bydlení obrovské životní změny. Mnohdy je ale cesta k nim komplikovaná a klienti svoji počáteční motivaci ztrácí. Každodenní starosti a prvotní neúspěchy mohou klienta utvrdit v tom, že získat a udržet si odpovídající bydlení je nemožné. Pracovat s motivací je proto nutné v průběhu celé spolupráce s klientem. Je to jedna z klíčových dovedností sociálního pracovníka v sociálním bydlení. Motivovaný klient je zpravidla klient, který bude spolupracovat.

Motivaci může sociální pracovník využít během všech fází spolupráce s klientem. Vždy je důležité neuspěchat uzavření zakázky a zaměřit se během dojednávání na klientovy možnosti. Také je třeba si uvědomit, že klient je autonomní a odpovědnou osobou.

Metody motivačních rozhovorů

Sociální pracovník může využít metod a technik motivačních rozhovorů, které byly poprvé využity terapeuty W. Millerem a S. Rollnickem^[1] při práci s klienty závislými na alkoholu. Vychází především z rogersovského, na uživatele orientovaného přístupu. Jejich principy jsou obecně použitelné pro většinu pomáhajících profesí. Jde o:

• vyjadřování empatie a naslouchání klientovi pro vytvoření „koalice“ mezi ním a sociálním pracovníkem (stále tu ale přetrvává prostor pro pracovníkův nesouhlas s klientem);
• pojmenovat, objevit a rozvinout rozpor mezi tím, co klient v dané chvíli dělá a jeho dalšími cíli, aby mohl klient sám dozrát k rozhodnutí pro změnu;
• vyhýbání se přímé konfrontaci, protože může sklouznout v hádku, v níž bude klient obhajovat své jednání, a naopak sociální pracovník může být stržen k přesvědčování a nálepkování;
• využití (obrácení) odporu, kde sociální pracovník pomáhá klientovi přeformulovat jeho názor ve prospěch změny, ale neoponuje mu ani neargumentuje proti klientovu postoji. Otáčením odporu dojde k vtažení klienta do procesu řešení potíží;
• podpora schopností, kompetencí a sebedůvěry klienta, vyjadřování důvěry v jeho schopnosti úspěšného překonání problémů a důraz na vlastní odpovědnost klienta.

Techniky a překážky motivačních rozhovorů

Metody nelze užívat bez technik. K základním technikám vedení motivačního rozhovoru patří:

• reflektivní naslouchání je o navázání vztahu, kde zájem sociálního pracovníka o klienta způsobí jeho širší otevření a klientovo sdělení je pak hlubší, z čehož opět může sociální pracovník čerpat při práci s klientem;
• otevřené otázky jsou takové, které rozhovor rozvíjejí a nelze na ně spoře odpovědět ano či ne;
• oceňování má vyzdvihnout klientovy schopnosti a silné stránky;
• shrnování stručně opakuje podstatné momenty sdělení uživatele, může pomoci rozvinout téma spolupráce nebo uvést nové téma, jde opět o formu reflexe;
• informování je technika, při níž sociální pracovník klientovi nesděluje nevyžádané informace tak, aby nedošlo ze strany klienta k odporu.

Je ovšem důležité si uvědomit i překážky při rozhovorech, které brání kvalitní komunikaci, jako jsou například přikazování, zastrašování, předkládání řešení, přesvědčování, moralizování atd.^[2]

Webinář k motivačním rozhovorům

Poutavým způsobem představuje téma motivačních rozhovorů webinář Motivační rozhovory, který realizoval projekt MPSV Podpora sociálního bydlení. David Valouch v něm definuje metody a techniky původně terapeutické metody motivačních rozhovorů. Zaměřuje se na spolupráci s klienty Housing First a praktické využití nástrojů při hledání zdrojů k motivaci pro získání bydlení. Čerpá ze zkušeností nabytých při práci streetworkera a kontaktní práci s drogově závislými klienty. Blíže představuje tzv. kolo změny. Upozorňuje, že metodu motivačních rozhovorů se nelze naučit během chvíle a odkazuje proto na kurzy, které pořádá např. Jan Soukup, průkopník metody v České republice.

Motivační metody v praxi Housing First

Inspirací mohou být také motivační nástroje, které v praxi používají sociální pracovníci projektů sociálního bydlení výzvy č. 108 Housing First. Využívají jak pozitivní, tak negativní motivaci. K pozitivní motivaci patří například:

• realisticky sestavený individuální plán, kde je kladen důraz na jednoduchost, pozitivnost a kde je změna spjata s vnitřním přesvědčením klienta,
• využívání motivačních rozhovorů – kromě výše uvedeného webináře realizátoři doporučují webové stránky http://www.motivacnirozhovory.cz/,
• odměňování klienta za úsilí,
• povídání si o snech a touhách, budoucnosti,
• chválení klienta za úspěch – úspěch je třeba prožít,
• práce s minulostí a vzpomínkami se zaměřením na silné emotivní momenty a úspěchy klienta,
• vytváření silných emotivních momentů jako opory v budoucnu (např. oslava při zabydlení),
• obnovení vztahu s rodinou (např. vrácení dětí do péče rodičů),
• orientace na silné stránky klienta,
• aktivizace prostřednictvím zájmových aktivit klienta.

Používají se i prvky negativní motivace:

• upozornění na možnost ztráty bydlení při nedodržování podmínek bydlení (např. sousedské stížnosti nebo nehrazení nájmu),
• otevírání rizikových témat jako je např. riziko narušení blízkých vztahů, rozpad rodiny, odebrání dětí nebo problémy s finančním rozpočtem domácnosti atd.

Pokud má pracovník pocit, že pracuje s klientem, kterému schází motivace, je potřeba začít aktivně naslouchat, dát mu prostor, projevit o něj zájem, nehodnotit ho a přijmout ho. Díky spojení činností si klient může uvědomit, že chce své problémy řešit sám. Vnitřní motivace je mnohem silnější než vnější stimulace. Avšak někdy ani vhodně zvolená motivace není zárukou úspěšné spolupráce a klientovo odmítnutí je nutné respektovat. Pokud se pokus o namotivování nepodaří napoprvé, je potřeba to nevzdávat, neboť při jiné životní události nebo v jiný moment se klient může rozhodnout pro změnu.

^[1] MILLER, William R. a ROLLNICK, Stephen. Motivační rozhovory: příprava lidí ke změně závislého chování. 1. vyd. v českém jazyce. Tišnov: Sdružení SCAN, 2003. 311 s. ISBN 80-86620-09-3.

^[2] blíže: SOUKUP, Jan. Motivační rozhovory v praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 2014. 150 s. ISBN 978-80-262-0607-1.

Datum aktualizace: listopad 2021