„Žít jinak" díky Spolku Portavita

Děti měly časté absence ve škole a o rodinu se začal zajímat sociální odbor. Přes veškerou snahu sociálních pracovníků rodinnou situaci stabilizovat, došlo k tomu, že všechny děti byly z rodiny odebrány. Milenini nejmenší sourozenci putovali do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) Čtyřlístek a zbytek šel do dětského domova. Milena jako jediná skončila ve ZDVOP Heřmánek v Karviné. Po čase ji přemístili do dětského domova v Opavě, kde žila až do svých 19 let.

Ke své matce měla silné citové pouto a jako jediná ze sourozenců s ní během pobytu v ústavu udržovala kontakt. Ostatní děti s ní dodnes nemluví. Po odchodu z ústavní péče se s matkou domluvila, že si najdou společné bydlení. Požádaly si o sociální byt u organizace Centrom v Karviné, která má pro tyto účely k dispozici byty od společnosti Heimstaden CZ (dříve Residomo). Byt jim byl přidělen.

Milena si našla přítele. Byl ze Slovenska a neměl povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR – tudíž neměl ani nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Matka byla pro změnu opakovaně vyřazena z evidence Úřadu práce ČR. Často tak jako jediný zdroj příjmu v celé domácnosti byly dávky právě paní Mileny. Její druh s nimi bydlel „na černo“ a kvůli častým hádkám a neplacení nájmu nakonec celou rodinu vystěhovali.

Když sociální pracovníci z neziskové organizace Spolek Portavita začali dělat v Karviné a Havířově „nábor“ klientů pro svůj projekt Housing First, narazili přitom v jedné karvinské ubytovně i na paní Milenu, která tu žila s roční dcerkou a již bez partnera. Podle svých slov poslední dva roky jen pendlovala po ubytovnách a azylových domech. Pracovníkům ze Spolku Portavita řekla, že je nešťastná, její holčička má opakovaně vši, a že by si přála žít jinak, ale neviděla možnost, jak se ze své situace dostat.

Stěhování do nového bydlení bylo pro Milenu psychicky náročné. Po třech měsících, kdy se v novém bytě zabydlela, se paní Milena přiznala sociálnímu pracovníkovi, že je podruhé těhotná, a že u ní přespává její matka a druh. Nebyla schopná nechat je na ulici. Byla na pokraji zhroucení. Po nějaké době se odhodlala situaci sama řešit. Rozhodla se, že vztah s matkou a druhem navždy ukončí. Trvalo několik týdnů, než se podařilo jak matku, tak druha přesvědčit, aby se z bytu odstěhovali.

Mileně se ulevilo. Začala se vídat se svou tetou. Díky ní se časem dokonce seznámila s novým partnerem, který pracuje a bydlí v Třinci. Přestěhovala se k němu, vrátila nájemní byt a ukončila své působení v projektu Housing First.

Dnes už téměř rok žije v hezké třinecké lokalitě v pěkně zařízeném bytě. Těší se, že nastoupí brzy do práce. Do Karviné už vůbec nejezdí a ani nechce. Je ráda za svůj nový život. A také za to, že díky projektu Housing First a podpoře sociálních pracovníků i sociálnímu bydlení dostala šanci nejen normálně bydlet, ale i čas na to si uvědomit, že chce žít jinak.

Paní Mileně přejeme hodně štěstí a moc děkujeme Spolku Portavita za jejich práci!

Máte-li zájem o více informací o projektu Housing First Spolku Portavita, sledujte jejich webové stránky.

Týden Housing First (červen 2021).