Z dětského domova do sociálního bydlení
Třicetiletý pan Martin má od narození lehkou mentální retardaci a pobírá invalidní důchod. Neměl vůbec snadný start do života, protože vyrostl se svými dvěma dalšími sourozenci v dětském domově. V osmnácti letech musel opustit dětský domov a odešel do pobytové sociální služby pro osoby se zdravotním postižením.
Martin měl pocit, že by zvládl bydlet sám a nechtěl dál zůstat v domově. Požádal o pomoc kamaráda, aby se stal jeho podpůrcem – aby se souhlasem soudu mohl Martinovi pomáhat s rozhodováním v důležitých záležitostech. Společně našli k pronájmu malý byt od soukromého pronajímatele a Martin byl šťastný, že se může osamostatnit. Nezvládal ale samostatně hospodařit s penězi a postupně mu vznikaly dluhy za nájem a energie. Majitel bytu Martina kontaktoval a žádal o rychlé uhrazení dluhů nebo vystěhování. Snažil se s ním hledat řešení a dal mu telefonní číslo na kontaktní místo pro bydlení městského úřadu, o kterém se dočetl v místním zpravodaji.
Pan Martin si domluvil schůzku v kontaktním centru pro bydlení se sociální pracovnicí, které popsal svou situaci. Bál se vystěhování a návratu do domova pro osoby se zdravotním postižením. Naštěstí bylo ve stejné době město zapojeno do projektu sociálního bydlení a Martin jako osoba v nejistém bydlení spadal do cílové skupiny. Sociální pracovnice ho podpořila při jednání s majitelem bytu. Podařilo se domluvit na postupném splácení dluhu na nájmu malými částkami a také na tom, že Martin bude prozatím v pronájmu moci zůstat, než bude k dispozici sociální byt.
Za několik měsíců získal Martin díky projektu garsonku a zároveň nadále intenzivně spolupracoval se sociální pracovnicí. Nastavili domácí rozpočet a hospodaření s penězi a splátky dluhu na nájmu v předchozím bytě. Martin strávil většinu života v instituci, proto pro něj nebylo vůbec snadné ani vedení domácnosti a potřeboval velkou podporu. Postupně se naučil vařit, pravidelně uklízet a základní údržbu bytu. Podařilo se mu sehnat na pár hodin týdně brigádu ve skladu a dluh na předchozím nájmu rychle splatil.
Nyní je pan Martin soběstačný, dál se pravidelně schází se sociální pracovnicí a radí se o hospodaření s penězi. Nájem a poplatky v sociálním bytě platí pravidelně a je hrdý, že se dokázal zcela osamostatnit.