Paní Alena je sama na tři děti, naštěstí získala sociální byt
Paní Alena, vyučená cukrářka, bydlela u matky a chodila na brigády, protože se jí nedařilo najít stálé zaměstnání. Bylo jí devatenáct, když se seznámila s budoucím otcem svých dětí a brzy neplánovaně otěhotněla. S partnerem si našli podnájem v blízkém městě.
V dalších letech se Aleně narodily ještě dvě děti. Soužití rodiny ale nebylo vůbec idylické, partneři neuměli vytvořit stabilní a klidný domov. Často se hádali a dokonce se několikrát rozešli. Otec dětí kvůli své nízké kvalifikaci obtížně hledal stabilní zaměstnání, často pracoval nárazově jako brigádník. Rodina se musela několikrát stěhovat. V době, kdy byl jejich jediným příjmem Alenin rodičovský příspěvek, si partneři vzali několik malých nebankovních půjček, které později nedokázali splácet a dostali se do exekuce.
Otec definitivně opustil rodinu a Alena s dětmi bydlela přechodně u známých, u příbuzných, a nakonec v azylovém domě. Dlouhodobě se jí nedařilo najít stálé bydlení. Kvůli dluhům ze soužití s partnerem byla v registru dlužníků a majitelé bytů vždy dali přednost jinému zájemci. Obtížně hledala práci na částečný úvazek, aby se zvládla současně starat o děti i vydělávat. Na veškerou péči a výživu dětí zůstala sama, otec o ně neměl zájem.
Během pobytu v azylovém domě si paní Alena s podporou sociální pracovnice podala žádost o byt v projektu sociálního bydlení, který město realizovalo ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Za půl roku bytová komise přidělila Aleně k pronájmu byt 2+1 na dobu určitou s možností prodloužení.
Nejprve bylo nutné vyřídit záležitosti týkající se podpisu nájemní smlouvy a hrazení nákladů na bydlení pomocí sociálních dávek. Sociální pracovnice pomohla Aleně sestavit i domácí rozpočet tak, aby vždy včas zaplatila nájem a poplatky a byly zajištěny základní potřeby dětí.
Paní Alena se pravidelně schází se sociální pracovnicí, pečlivě si zapisuje přehled příjmů a výdajů, pokračuje v hledání stálé práce a z občasných brigád pomalu splácí předchozí dluhy. Podařilo se jí také dohodou s bývalým partnerem získat sice nízké, ale pravidelné výživné. Se stěhováním do nového bytu bylo také nutné změnit školu. Děti si však rychle zvykly a také se jim zlepšil školní prospěch, protože nyní mají klid na učení. Děti jsou z nového bytu nadšené, protože v něm mají vlastní pokoj. A co je nejdůležitější – jsou šťastné, že se už nemusí stěhovat. Pro Alenu je velkou motivací si byt udržet.