Návrat do společnosti umožnilo sociální bydlení
Osmapadesátiletý pan Miroslav strávil posledních deset let na ulici. Přespával v neobydlených chalupách, občas se souhlasem majitele v zahradní chatce nebo v garáži, v letních měsících v lese pod stanem. Vyučený elektrikář ztratil rodinu i bydlení kvůli závislosti na alkoholu.
S nadměrným pitím měl pan Miroslav problémy už od mládí, ale vždy zvládal chodit do práce a starat se o rodinu. Zlom nastal, když zůstal kvůli úrazu dlouhou dobu v pracovní neschopnosti a mezitím skončila jeho pracovní smlouva na dobu určitou. Nedařilo se mu najít nové zaměstnání a zhoršily se i konflikty s manželkou, které jeho nadměrné pití vadilo. Miroslavova žena nakonec požádala o rozvod a on se musel vystěhovat z domu, který patřil jejím rodičům. Zpočátku bydlel u kamaráda, poté začal přespávat v lese pod stanem. Kvůli rozvinuté závislosti si už nedokázal najít stálou práci, pouze příležitostné přivýdělky. Nedokázal platit výživné na děti a raději s nimi omezil kontakt, protože se styděl. Později odešel do jiného města a vrátil se zpět až poté, co se jeho bývalá žena s dětmi odstěhovala za novým partnerem.
Během dlouhého života na ulici neplatil zdravotní pojištění a ztratil doklady. Nemohl dostatečně dbát na svoji osobní hygienu, a tak se často setkával s negativními reakcemi okolí. Bez osobních dokladů se bál požádat o pomoc úřady a nevěděl, jak si bez rodného listu vyřídit nový občanský průkaz. Když v létě přespával ve stanu za městem blízko zahrádkářské kolonie, oslovili ho terénní sociální pracovníci. Nabídli mu pomoc – kontakt na místní sociální služby, jako je noclehárna, azylový dům a denní centrum pro osoby bez přístřeší. Zpočátku byl pan Miroslav velmi nedůvěřivý, cítil se soběstačný a odmítal nabízenou pomoc.
Sociálním pracovníkům se postupně podařilo získat jeho důvěru a Miroslav začal navštěvovat denní centrum pro osoby bez přístřeší, kde se mohl umýt, vyprat oblečení nebo dostat teplé jídlo za malý poplatek. V denním centru začal pan Miroslav společně se sociálním pracovníkem vyřizovat své ztracené doklady. Žil ve městě, kde se narodil, stačilo tedy zajít na místní matriku a poté s vystaveným rodným listem požádat o občanský průkaz. Za doprovodu sociálního pracovníka Miroslav na Úřadě práce ČR požádal o dávky hmotné nouze. Začal řešit svůj dluh se zdravotní pojišťovnou a zaregistroval se u praktického lékaře. Miroslav nechtěl využívat služeb azylového domu, protože je spíše samotář. S blížící se zimou si domluvil pronájem chatky v zahrádkářské kolonii. Zároveň si podal žádost o byt v pilotním projektu sociálního bydlení, do kterého se zapojilo město s podporou Ministerstva práce a sociálních věcí.
Od prvního kontaktu s terénními sociálními pracovníky uběhl rok a panu Miroslavovi se podařilo získat sociální byt v projektu. Zpočátku potřeboval častou podporu sociálního pracovníka, protože se jednalo o velkou životní změnu. Bylo potřeba vyřídit mnoho záležitostí spojených s podpisem nájemní smlouvy, dávkami na bydlení, nastavením plateb za nájem a energie. Pro pana Miroslava to byl nový start a dokázal si byt udržet. Získal také zaměstnání v technických službách jako pracovník úklidu na částečný úvazek a splácí dluh na zdravotním pojištění. V budoucnu by si přál znovu navázat kontakt se svými dětmi.