Za necelé dva roky se pouhým 13 neziskovkám a obcím povedlo dostat 246 dětí z ubytoven a azyláků do kvalitního bydlení! To je úžasné číslo, ke kterému moc gratulujeme!
Na Ministerstvu práce a sociálních věcí moc dobře víme, že špatné bydlení má zásadně negativní vliv na životy dětí (viz studie zabývající se dopady na jejich školní úspěchy, zdraví a vztahy zde: https://bit.ly/35q4Ka9). Proto nás těší, že díky projektům Housing First, které MPSV spolu s EU financuje a projekt Podpora sociálního bydlení spolu s Platforma pro sociální bydlení podporuje, má tolik dětí nový a stabilní domov, ve kterém si mohou bez obav hrát, učit se a v klidu žít se svými rodiči.
V České republice žije 20 tisíc dětí v bytové nouzi a další tisíce žijí v ústavních zařízeních nebo náhradních rodinách i proto, že jejich biologičtí rodiče žijí na ubytovnách, v azylových domech nebo na ulici.
Jedním z takových rodičů byla i paní Bára, která byla okolnostmi donucena, aby se svých pěti dětí vzdala...
Paní Bára pochází z romské rodiny, která se v 50. letech 20. století usadila v českém pohraničí kvůli pracovním příležitostem, kterých bylo po válce v Čechách více než na Slovensku. Stejně jako většina romských dětí i ona jako malá skončila ve zvláštní škole, byť neměla žádné mentální postižení.
Po studiu na učilišti si našla partnera, se kterým později měla dceru. Protože jim ale vztah nefungoval, tak se s partnerem rozešla a našla si jiného, se kterým později měla čtyři děti. Dlouho žili všichni společně. Pak ale přišly různé osobní a partnerské krize a paní Bára nakonec zůstala na vše sama.
S dětmi pendlovala po příbuzných, azylových domech a ubytovnách. Peněz neměla nazbyt. V ubytovně, která se jí stala osudnou, žila s dětmi v pokoji o 15 metrech čtverečních. Neměla ani kuchyň, ani sociální zařízení – obojí bylo sdílené na chodbě.
Protože děti nechodily pravidelně do školy a ani s nimi nedocházela k pediatrovi, obrátili se po chvíli škola i pediatr na orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten jí dal na výběr ze dvou možností: buď dá své děti dobrovolně do Klokánku, kde budou do doby, než si vyřídí lepší bydlení, nebo je soud odebere z důvodu nevyhovujícího bydlení, zanedbané školní docházky a zanedbání povinnosti návštěv u pediatra.
Paní Bára z obavy, že jí soud odebere děti natrvalo, souhlasila s dobrovolným umístěním dětí do Klokánku. Jakmile to ale udělala, tak se jí svět zhroutil a ona skončila na ulici. Tam ji po pár měsících našli sociální pracovníci z projektu Housing First a nabídli jí bydlení a podporu sociálního pracovníka.
Dnes paní Bára už dva roky bydlí v bytě 2+1 o 60 metrech čtverečních a všechny děti má u sebe. Při stěhování prý paní Bára byla celá nesvá z toho, že by měla bydlet v lepší lokalitě, než v jaké bydlela, bála se reakce sousedů. Dnes je ale prý ráda, protože má blízko školu a jejím dětem se v ní začalo dařit.
Příští měsíc pojede paní Bára spolu s dětmi do ZOO, kde nikdy nebyly. Vezmou ji tam spolu s dalšími rodinami pracovníci projektu Housing First. Osobně se paní Bára těší nejvíc na říjen, kdy má znovu nastoupit do práce.
Příběh rodiny paní Báry má sice hezký konec, ale běžný není. Povedlo se ho dosáhnout hlavně díky podpoře sociálních pracovníků a projektu Housing First.
Pomozte sdílením tohoto příběhu upozornit na potřebnost ukončování bezdomovectví v České republice!
Realizátoři výzvy č. 108 OPZ Housing First: Romodrom, Centrom, Slezská diakonie, Spolek Portavita, Město Otrokovice, Město Jihlava + Oblastní charita Jihlava, Magistrát města Brna, Město České Budějovice + Mezi proudy o. p. s. + FOKUS České Budějovice, Statutární město Most, Dobrovolnické centrum Ústí nad Labem, z. s., Boétheia SKP + Město Jeseník, Ledovec, z.s., Vavřinec