Sociální bydlení je už dlouhou dobu pulzujícím tématem v naší společnosti. Krom toho, že stále není ukotveno zákonem, je více či méně obestřené různými mýty a nepravdami.
Projekt Podpora sociálního bydlení opět připravil pravidelný seriál kazuistik – příběhů inspirovaných skutečnými osudy lidí, kterým sociální bydlení pomohlo k lepšímu a kvalitnějšímu životu. Z důvodu zachování anonymity jsme upravili jejich jména, přesný věk, někde i pohlaví a další charakteristiky, které by vám mohly připomínat někoho z vašeho okolí. To nebude tím příběhem, ale tím, že takových lidí je kolem nás spousta.
Příběh:
Dnešní jedenáctý a zároveň letošní závěrečný příběh je o paní Lucii (45 let), která se svým partnerem žila několik let na ulici. Díky sociálnímu bydlení mohla po dlouhé době opět strávit společné Vánoce se svými dětmi.
Pětačtyřicetiletá paní Lucie neměla jednoduché dětství. Její otec byl alkoholik a často se doma choval násilně vůči její matce a sourozencům. Hned po dovršení plnoletosti proto odešla z domu. Brzy si našla přítele, otěhotněla a postupem času se jí narodily tři děti. Oba měli nízký příjem a obtížně hledali vhodné bydlení. Často přespávali na různých komerčních ubytovnách v nevyhovujících podmínkách. V důsledku tíživé situace začali zanedbávat své děti a ty byly nakonec odebrány z rodiny a umístěny do dětského domova. Poté rodiče rezignovali na snahu o zlepšení své situace.
Posledních několik let Lucie se svým druhem spala v dlouhodobě neobydleném objektu bez oken na okraji města a nevyužívali žádné služby pro lidi bez domova. Navázali s nimi kontakt až terénní sociální pracovníci, kteří prováděli depistáž a hledali nové lokality, kde by se mohli nacházet lidé v bytové nouzi. Obec realizovala pilotní projekt podpora sociálního bydlení ve spolupráci s MPSV a pracovníci sociálního odboru se snažili aktivně nabízet zapojení do projektu těm nejpotřebnějším.
V té době paní Lucie měla částečný invalidní důchod kvůli autoimunitnímu onemocnění a její partner pracoval jako ostraha objektu, ale načerno, protože měl exekuce. Terénní sociální pracovníci partnerům poskytli informace o možnostech řešení jejich situace, dávkách na bydlení a nabídli jim podání žádosti o sociální byt. Jejich život nebyl nijak jednoduchý, paní Lucie byla kvůli své nemoci často hospitalizovaná a vlivem pobytu na ulici se její zdravotní stav v té době zhoršoval.
Vzhledem k vážnosti bytové nouze partnerů i otevřenosti obce nevyžadovat po nich prokazování kompetencí v jednotlivých substandardních formách bydlení, jim byl před necelým rokem přidělen sociální byt. Sociální pracovníci pomohli také zprostředkovat částečné vybavení bytu z nábytkové banky. Po nastěhování se především stabilizoval zdravotní stav paní Lucie a už nepotřebovala časté hospitalizace v nemocnici. Podařilo se jí najít přivýdělek k invalidnímu důchodu. Její druh spolupracuje s dluhovou poradnou a má naději, že se mu podaří dluhy postupně splatit a zvýší se příjem rodiny. S podporou sociální pracovnice rodiče začali častěji navštěvovat své děti v dětském domově a zlepšil se i jejich vzájemný vztah. Podařilo se také uskutečnit návštěvu dětí v bytě rodičů.
Partneři pravidelně platí nájem a mají velkou snahu si bydlení udržet, našli opět vnitřní motivaci nastartovat nový život. Lucie se svým druhem letos stráví po dlouhé době opět Vánoce společně se všemi svými dětmi. Díky stabilnímu zázemí mají rodiče naději na postupný návrat dětí do péče. Sociální bydlení dokázalo během krátké doby změnit jejich život od základu.
Podobnost postav a dějů je zcela náhodná.