Sociální bydlení je už dlouhou dobu pulzujícím tématem v naší společnosti. Krom toho, že stále není ukotveno zákonem, je více či méně obestřené různými mýty a nepravdami.
Projekt Podpora sociálního bydlení opět připravil pravidelný (každou středu) seriál kazuistik – příběhů inspirovaných skutečnými osudy lidí, kterým sociální bydlení pomohlo k lepšímu a kvalitnějšímu životu. Z důvodu zachování anonymity jsme upravili jejich jména, přesný věk, někde i pohlaví a další charakteristiky, které by vám mohly připomínat někoho z vašeho okolí. To nebude tím příběhem, ale tím, že takových lidí je kolem nás spousta.
Příběh:
Dnešní (desátý) příběh je o panu Jaroslavovi (46 let), který se po pěti letech strávených ve vězení neměl kam vrátit. Sociální bydlení mu pomohlo k novému začátku a také opětovnému sblížení se synem.
Pan Jaroslav (46 let) měl do svých čtyřiceti let zaměstnání, rodinu a domov. Vše se však změnilo během jediného večera, když se v opilosti dostal do konfliktu se sousedem a způsobil mu těžké ublížení na zdraví. Během pěti let, které strávil ve vězení, nevydrželo ani jeho manželství a nedařilo se mu zcela udržet vztah se svým synem. Po propuštění na svobodu se najednou neměl kam vrátit.
Pan Jaroslav dříve bydlel v malé vesnici, proto se obrátil na sociální odbor města v její blízkosti a požádal o pomoc. Byl zcela bez prostředků a také mu chyběly platné osobní doklady. Sociální pracovník panu Jaroslavovi poskytl nejprve základní poradenství o možnostech řešení jeho situace a také mu nabídl zařazení do projektu sociálního bydlení, který město realizovalo ve spolupráci s MPSV. Pan Jaroslav potřeboval velkou podporu při jednání s úřady, vše trpělivě vysvětlit a porozumět všem změnám, které nastaly během jeho pobytu ve výkonu trestu. Byl velmi úzkostný a měl obavy, jak zvládne po tak dlouhé době pobyt na svobodě, navíc bez zaměstnání a bydlení. Pro rychlé řešení bytové nouze bylo panu Jaroslavovi poskytnuto krizové lůžko na noclehárně v městské ubytovně, kde mohl být ale pouze přes noc, den musel strávit na ulici. Po několika dnech se naštěstí uvolnilo místo pro celodenní ubytování ve sdíleném pokoji. V doprovodu sociálního pracovníka pan Jaroslav požádal o nové doklady a na Úřadu práce ČR o dávky pomoci v hmotné nouzi, aby měl prostředky na zaplacení ubytování a základních životních potřeb.
Sociálnímu pracovníkovi, který měl z minulosti zkušenosti s prací s lidmi po výkonu trestu, se podařilo s panem Jaroslavem navázat intenzivní spolupráci a motivovat ho k řešení svých problémů. Hledání práce bylo zpočátku obtížné, protože zaměstnavatelé často požadovali čistý trestní rejstřík, nezbylo mu nic jiného než dál pobírat dávky. Nedařilo se ani hledání bytu na běžném trhu, proto se pan Jaroslav rozhodl podat žádost o sociální byt v projektu. Hlavním důvodem jeho žádosti bylo, že chtěl trávit více času se svým dospívajícím synem, se kterým se mu podařilo se opět sblížit a prostředí ani pravidla městské ubytovny mu to neumožňovala.
Po několika měsících byl panu Jaroslavovi přidělen k pronájmu obecní sociální byt a zároveň s ním získal novou motivaci k řešení svého pracovního uplatnění. Začal navštěvovat rekvalifikační kurz, který mu nabídl Úřad práce ČR, aby získal řidičský průkaz skupiny C. Jeho snaha přinesla výsledky, když se mu vzápětí podařilo najít práci jako řidič.
S novým zaměstnáním si pan Jaroslav mohl dovolit platit komerční nájem a také našetřit peníze na kauci. Brzy si proto našel nové bydlení a sociální byt uvolnil dalšímu potřebnému. Se sociálním pracovníkem se domluvil na ukončení spolupráce, ale ví, že v případě nouze se na něho může znovu obrátit. Pan Jaroslav nyní tráví často víkendy společně se svým synem a velmi oceňuje, že mu sociální bydlení díky otevřenému přístupu města pomohlo začít znovu.
Podobnost postav a dějů je zcela náhodná.