Sociální bydlení je už dlouhou dobu pulzujícím tématem v naší společnosti. Krom toho, že stále není ukotveno zákonem, je více či méně obestřené různými mýty a nepravdami.
Projekt Podpora sociálního bydlení opět připravil pravidelný (každou středu) seriál kazuistik – příběhů inspirovaných skutečnými osudy lidí, kterým sociální bydlení pomohlo k lepšímu a kvalitnějšímu životu. Z důvodu zachování anonymity jsme upravili jejich jména, přesný věk, někde i pohlaví a další charakteristiky, které by vám mohly připomínat někoho z vašeho okolí. To nebude tím příběhem, ale tím, že takových lidí je kolem nás spousta.
Příběh:
Dnešní (devátý) příběh je o panu Miroslavovi (58 let), který žil několik let na ulici, a přesto se díky sociálnímu bydlení a podpoře sociálního pracovníka dokázal vrátit zpět do společnosti.
Osmapadesátiletý pan Miroslav strávil posledních deset let na ulici. Přespával v neobydlených chalupách, občas se souhlasem majitele v zahradní chatce nebo v garáži, v letních měsících v lese pod stanem. Vyučený elektrikář ztratil rodinu i bydlení kvůli závislosti na alkoholu.
S nadměrným pitím měl pan Miroslav problémy už od mládí, ale vždy zvládal chodit do práce a starat se o rodinu. Zlom nastal, když zůstal kvůli úrazu dlouhou dobu v pracovní neschopnosti a mezitím skončila jeho pracovní smlouva na dobu určitou. Nedařilo se mu najít nové zaměstnání a zhoršily se i konflikty s manželkou, které vadilo jeho nadměrné pití. Miroslavova žena nakonec požádala o rozvod a on se musel vystěhovat z domu, který patřil jejím rodičům. Zpočátku bydlel u kamaráda, poté začal přespávat v lese pod stanem. Kvůli rozvinuté závislosti si už nedokázal najít stálou práci, pouze příležitostné přivýdělky, nedokázal také platit výživné na děti a raději s nimi omezil kontakt, protože se před nimi styděl za svoji situaci. Později odešel do jiného města a vrátil se zpět až poté, co se jeho bývalá žena s dětmi odstěhovala za svým novým partnerem.
Během dlouhého období, kdy pobýval na ulici, ztratil doklady a vznikl mu velký dluh na zdravotním pojištění. V podmínkách, v jakých přespával, nemohl dbát na svoji osobní hygienu, a tak se často setkával s negativními reakcemi okolí a neměl proto k lidem důvěru. Bez osobních dokladů se bál požádat o pomoc úřady a nevěděl, jak si bez rodného listu vyřídit nový občanský průkaz. Když v létě přespával ve stanu za městem blízko zahrádkářské kolonie, oslovili ho terénní sociální pracovníci. Nabídli mu pomoc, zejména kontakt na místní sociální služby, jako noclehárna, azylový dům a denní centrum pro osoby bez přístřeší. Zpočátku byl pan Miroslav velmi nedůvěřivý, cítil se soběstačný a odmítal nabízenou pomoc.
Sociálním pracovníkům se však podařilo získat jeho důvěru a začal navštěvovat denní centrum pro osoby bez přístřeší, kde se mohl umýt, vyprat oblečení nebo dostat teplé jídlo za malý poplatek. V denním centru pan Miroslav za pomoci sociálního pracovníka začal vyřizovat své ztracené doklady, což bylo snadné, protože se ve městě narodil a stačilo zajít na místní matriku a s rodným listem požádat o občanský průkaz. Za doprovodu sociálního pracovníka pan Miroslav na Úřadě práce ČR požádal o dávky hmotné nouze, začal řešit svůj dluh se zdravotní pojišťovnou a dále registraci u praktického lékaře. Pan Miroslav nechtěl využívat služeb azylového domu, protože byl spíše samotář, a tak si s blížící se zimou domluvil s majitelem chatky v zahrádkářské kolonii její pronájem. Zároveň si podal žádost o byt v pilotním projektu sociálního bydlení, který město realizovalo s podporou MPSV.
Od prvního kontaktu s terénními sociálními pracovníky uběhl rok a panu Miroslavovi se podařilo získat sociální byt v projektu. Zpočátku potřeboval častou podporu sociálního pracovníka, protože se jednalo o velkou životní změnu. Bylo potřeba vyřídit mnoho záležitostí spojených s podpisem nájemní smlouvy, dávkami na bydlení, nastavením plateb za nájem a energie. Pro pana Miroslava to byl nový start a dokázal si byt udržet. Získal také zaměstnání v technických službách jako pracovník úklidu na částečný úvazek a splácí dluh na zdravotním pojištění. V budoucnu by si přál znovu navázat kontakt se svými dětmi.
Podobnost postav a dějů je zcela náhodná.