Sociální bydlení je bydlení určené pro rodiny i jednotlivce nacházející se v bytové nouzi. Pod pojmem sociální byt si však někteří lidé mylně představují různé, často nestandardní formy bydlení. Jedná se ale o standardní zkolaudované byty mimo sociálně vyloučené lokality poskytované k pronájmu na dobu určitou s možností prodlužování. Je určeno lidem, kteří mají problémy se získáním nebo udržením komerčního nájemního bydlení nebo jsou ohroženi ztrátou bydlení (např. z důvodu vystěhování z bytu či domácího násilí) nebo těm, kteří se v bytové nouzi již dlouhodobě nalézají a jsou nuceni žít ve funkčně nevyhovujících či přelidněných bytech, azylových domech, na ubytovnách, nebo dokonce na ulici.[1] Sociální bydlení poskytují některé obce a nestátní neziskové organizace.
Bydlení v sociálním bytě je spojené s dodržováním běžných povinností nájemníka (platba nájmu, bezproblémové soužití se sousedy apod.) a s podporou sociálního pracovníka, aby nájemce mohl zlepšit svou obtížnou životní situaci. Konkrétní podmínky pro získání nájmu v sociálním bytě a délku nájemní smlouvy určuje obec, nebo nezisková organizace, která bydlení poskytuje, ale rozhodující je potřebnost žadatele. Stejně tak obec nebo nezisková organizace stanoví výši nájemného, které by mělo být cenově únosné jak pro nájemníka, tak pro udržitelné hospodaření s bytovým fondem. Rozdíl mezi běžným obecním a sociálním bytem je v tom, že při výběru nájemníka do sociálního bytu je rozhodující míra jeho bytové nouze, nikoliv například nejvyšší nabídka nájemného a je zajištěna také podpora formou sociální práce.
Informace, zda obec či nezisková organizace v místě Vašeho bydliště poskytuje sociální bydlení, získáte na sociálním (případně bytovém) odboru městského úřadu, od sociálního pracovníka obce, v neziskové organizaci, která pracuje s lidmi v bytové nouzi a v případě malé obce se můžete obrátit na starostu.