Ministerstvo práce a sociálních věcí sociální byty neposkytuje. Jsou to především obce a nestátní neziskové organizace, které tento typ bydlení poskytují.

Informace, zda obec či nezisková organizace v místě Vašeho bydliště poskytuje sociální bydlení, získáte na sociálním (případně bytovém) odboru městského úřadu, od sociálního pracovníka obce, v neziskové organizaci, která pracuje s lidmi v bytové nouzi a v případě malé obce se můžete obrátit na starostu.

Odpovědi na často kladné dotazy z oblasti bydlení najdete v sekci Často kladené dotazy.

V případě potřeby se obraťte na naše Kontaktní centrum sociálního bydlení.

Sociální bydlení je bydlení poskytované osobám v bytové nouzi nebo bytovou nouzí bezprostředně ohroženým, včetně lidí, kteří vynakládají na bydlení nepřiměřenou výši svých příjmů. Sociální bydlení je poskytováno za specifických smluvních podmínek nájmu a v souladu s určitými principy. Sociální bydlení je na místní úrovni poskytováno vždy formou bydlení v bytech, přičemž může být propojeno na sociální služby. Sociální služby – např. azylové domy – tvoří záchrannou síť pro lidi v bytové nouzi.

Sociální byt je standardní zkolaudovaný byt nacházející se (zpravidla) mimo sociálně vyloučené lokality, který je přidělován na základě posouzení bytové nouze. Poskytování bydlení v sociálním bytě je obvykle doprovázeno sociální prací, přičemž její míra závisí na potřebách klienta/domácnosti. Intenzita a frekvence sociální práce je nastavena vždy individuálně po domluvě s klientem s ohledem na konkrétní situaci v domácnosti a posouzení sociální, zdravotní či ekonomické situace jejích členů.

V případě obyvatel sociálních bytů, kteří podporu sociální práce nepotřebují nebo přestali potřebovat, se poskytované sociální bydlení bez podpory sociální práce někdy označuje jako dostupné bydlení. Dostupné bydlení je možno chápat šířeji než sociální bydlení, může být určeno pro větší skupiny obyvatel a mohou se také lišit i další podmínky jeho poskytování (např. výše nájemného, která může být v případě dostupného bydlení v takové výši, která je místně obvyklá).

Místní systém sociálního bydlení může obsahovat také prvek krizového bydlení či ubytování, které představuje rychlý nástroj pomoci v krizových situacích. Zpravidla se jedná o sociální službu azylový dům nebo speciálně vyčleněné byty, které podléhají zrychleným postupům při schvalování nájemní smlouvy či smlouvy o ubytování. Jde o krátkodobé formy ubytování, zpravidla poskytované nejdéle do jednoho roku.

Uživatelé sociálního bydlení

Sociální bydlení je určeno především pro osoby bez domova dle typologie bezdomovectví ETHOS, tedy pro osoby:

  • bez střechy (osoby přežívající venku nebo v noclehárně),
  • bez domova (osoby bydlící v ubytovnách nebo institucích, např. sociálních ubytovnách, ubytovnách pro bezdomovce, azylových domech, věznicích, zdravotnických zařízeních, zařízeních pro děti nebo podporovaném bydlení),
  • v nejistém bydlení (lidé žijící v přechodném bydlení u rodiny nebo přátel, bydlení bez právního nároku, osoby ohrožené vystěhováním nebo osoby ohrožené násilím),
  • v nevyhovujícím bydlení (osoby žijící v provizorních nebo neobvyklých obydlích, v neobyvatelném bydlení nebo přelidněných bytech).

Sociální bydlení je určeno také pro osoby, které, třebaže pobírají sociální dávky na podporu bydlení (příspěvek na bydlení či doplatek na bydlení), vynakládají na bydlení významnou část svých příjmů (více než 40 % disponibilních příjmů) a nejsou schopny tuto svoji obtížnou situaci řešit samy na trhu s bydlením (přestěhováním do levnějšího vhodného bydlení, prodejem vlastního bydlení a koupí nebo pronájmem vhodného bydlení). Vzhledem ke specifičnosti sociálního bydlení je vhodné zařadit do definice relevantní cílové skupiny také výši disponibilních příjmů, které zůstávají domácnostem po uhrazení nákladů na bydlení. Jako minimální hranice v kontextu České republiky se doporučuje 1,6násobek životního minima. Tato hranice se však může rozšiřovat na základě lokálních specifik a charakteristik.

Principy sociálního bydlení

  • Princip solidarity: jedná se o základní princip sociální politiky státu. Společenská solidarita upevňuje sociální smír ve společnosti. V konceptu sociálního bydlení vede solidarita k tomu, že intervence státu je směřována k potřebným osobám.
  • Princip potřebnosti: sociální bydlení má být přidělováno osobám, které se nacházejí v sociální nebo bytové nouzi, tedy na základě potřebnosti, nikoliv za tzv. zásluhy, které nesouvisejí s bydlením (např. bezdlužnost, aktivní hledání si zaměstnání, školní docházka dětí apod.) Tento princip nicméně neznamená, že uživatel sociálního bydlení nemusí řádně plnit povinnosti nájemce sociálního bytu obsažené v nájemní smlouvě a zákonech. Tyto povinnosti zahrnují zejména řádné placení nájmu, služeb spojených s bydlením, řádnou péči o byt, dodržování domovního řádu apod., ale také spolupráci se sociálním pracovníkem nebo splacení dosavadních dluhů – jestliže jsou tyto povinnosti obsaženy ve smlouvě. Při přístupu k sociálnímu bydlení je nutné prioritizovat nejohroženější skupiny osob, jejichž bytová nouze je nejnaléhavější, aby se jejich sociální propad zabrzdil a bylo možné jejich situaci řešit. Pro tyto účely a z důvodu transparentnosti se obcím doporučuje vypracovat si nástroje pro hodnocení bytové nouze.
  • Princip bydlení v bytě: cílem je zabezpečit bydlení pro všechny ve standardních bytech, nikoliv ubytování v substandardních podmínkách (např. v ubytovnách, azylových domech a podobně), které často sociální situaci zhoršují nejen pro osoby v situaci sociálního vyloučení, ale i pro celou komunitu.
  • Princip nediskriminace: při poskytování sociálního bydlení je zákonem [1] zakázána diskriminace z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Zakázána je přímá diskriminace – tj. situace (jednání, opomenutí), když některé z výše uvedených skupin není přístup k sociálnímu bydlení umožněn, nebo když jí je poskytováno méně vhodné sociální bydlení než jiným skupinám obyvatel. Za méně vhodné sociální bydlení může být považováno např. bydlení méně kvalitní, bydlení umístněné v sociálně vyloučené nebo stigmatizované lokalitě, v místě se zhoršeným přístupem k zaměstnání nebo ke kvalitním veřejným službám, zejména kvalitním školám a podobně. Za diskriminaci je považována také segregace, tj. veřejnými orgány způsobená koncentrace příslušníků některé skupiny (zejména etnické) na jednom místě. Příkladem přímé diskriminace může být praxe, když obec přiděluje romským žadatelům sociální byty jenom v určité lokalitě, přičemž neromským žadatelům přiděluje sociální bydlení v jiné lokalitě. Zakázána je také nepřímá diskriminace, tj. situace, když jsou sociální byty přidělovány na základě neutrálních pravidel, která ale v praxi vedou k znevýhodnění některé z výše uvedených skupin při přístupu k sociálnímu bydlení.
  • Individuální a diferencovaný přístup: systém a nástroje sociálního bydlení musí být schopny reagovat na různé potřeby různých osob – a to již od okamžiku ohrožení ztrátou bydlení (prevence) po návrat či vstup do běžného bydlení. Efektivní systém sociálního bydlení by měl zahrnovat široké spektrum nástrojů – od poskytování informací přes podporu sociálních pracovníků až po faktické poskytovaní sociálního bydlení. Jednotlivé podpůrné služby mají být nabízeny na dobrovolné bázi všem osobám nebo domácnostem, které je budou využívat podle svých individuálních potřeb.[2]
  • Princip nesegregace: systém sociálního bydlení bude podporovat bydlení v důstojných podmínkách ve snaze nepodporovat vytváření nových či rozšiřování již existujících sociálně vyloučených lokalit. Pořizování nových sociálních bytů nebo navyšování počtu obyvatel v sociálně vyloučených lokalitách není v souladu s pravidly Evropské unie.[3] Životní podmínky ve stávajících sociálně vyloučených lokalitách by měly být zlepšovány.
  • Princip posilování kompetencí: podpora uživatelů sociálního bydlení by měla vést k vlastní odpovědnosti a ke schopnosti udržení si standardního bydlení. K naplnění tohoto principu je nutné zajistit sociální práci nebo sociální služby.[4] Součástí principu je i edukace směřující k šetrnému životnímu stylu (omezení plýtvání).
  • Princip prevence: základní součástí efektivního systému sociálního bydlení je předcházení vzniku bytové nouze nebo jejího zhoršení až do situace, kdy bude k jejímu řešení nutné využít mechanismy krizových či sociálních bytů. Nástroje prevence zahrnují předcházení vystěhování, protidluhové poradenství, bydlení s podporou (sociální práce), sociální dávky a samozřejmě též provázanost jednotlivých nástrojů. Zásadní roli pro předcházení bytové nouze hraje zajištění a koordinace aktivit na místní úrovni. Preventivní aktivity jsou realizovány nejen v rámci systému sociální ochrany, ale musejí být vyvíjeny i v resortu zdravotnictví, místního rozvoje (bytová politika), školství aj.
  • Princip subsidiarity: konkrétní výběr nástrojů systému sociálního bydlení i způsoby jejich aplikace v rámci funkčnosti systému je třeba ponechat v závislosti na místních podmínkách na volbě příslušné úrovně veřejné správy a samosprávy.
 
 
 
 

Přihlaste se k odběru novinek a Zpravodaje sociálního bydlení

Neplatný e-mail.


Webové stránky provozuje projekt MPSV „Podpora sociálního bydlení a jeho systémové zavádění v ČR“. Projekt je realizován v rámci OPZ+.

Registrační číslo projektu:
CZ.03.02.02/00/22_004/0000245

Kontakt

Facebook: Sociální bydlení v ČR

E-mail: socialni.bydleni@mpsv.cz

Telefon: +420 778 455 761

Adresa: Na Maninách 876/7, Praha 7 Holešovice, 170 00 (mapa)

Pro případné osobní konzultace je nutné sjednat si schůzku předem, a to v rámci konzultačních hodin:

Pondělí: 12:00–16:00

Středa: 9:00–13:00

Pátek: 9:00–13:00

Osobní schůzku lze také dohodnout mimo kancelář Kontaktního centra.

 

 

Nevíte si rady?

Máte připomínky k obsahu webu?

Napište nám

Vyrobeno v UNISMINI