Systém sociálního bydlení určeného pro zranitelné skupiny obyvatel a pro osoby v nouzi v rozličných formách realizuje mnoho evropských států. Systém sociálního bydlení, který je určen pro zranitelné skupiny obyvatel, je v různých formách realizován rovněž mnoha evropskými státy.
Krom níže uvedených zemí jsou další zpracovány v materiálu s názvem Přehled systémů sociálního bydlení ve vybraných evropských zemích a jejich komparace. Účelem této analýzy, která vznikla v rámci projektu Podpora sociálního bydlení, je podpořit přenos dobré praxe a posílení kompetencí jak při tvorbě sociálně-bytové politiky, tak v poskytování sociálního bydlení a doprovodných služeb.
Nizozemsko
Nizozemsko má jednu z nejdelších tradic poskytování bydlení lidem v bytové nouzi – zákon o bydlení zde platí již od roku 1901, novelizován byl v roce 2015. Agenda sociálního bydlení spadá pod Ministerstvo vnitra. Cílová skupina sociálního bydlení je v Nizozemsku velmi široká – spadá do ní takřka polovina populace. 30 % bytů je zde vedených jako sociální. Tyto byty s regulovaným nájemným jsou poskytovány tzv. bytovými asociacemi, kterých je v zemi kolem tři sta padesáti. Do určité výše příjmu mají občané také nárok na sociální dávku, tzv. příplatek na nájemné.
Nizozemské bytové asociace dostávají levné půjčky, za které ručí speciální státní fond, jinak nejsou státem dotované. Své prostředky nesmějí bytové asociace dle zákona utrácet za nic jiného než za provoz a výstavbu / rekonstrukce svého bytového fondu, nemusejí tak vytvářet zisk.
Způsob poskytování sociálního bydlení v konkrétní obci je vždy založen na dohodě mezi obcí, bytovou asociací a sdružením nájemníků – podmínky se vyjednávají každý rok, možné sporné případy pak řeší přímo ministerstvo.
Samotná obec nevlastní žádné byty, ale určuje, kde se bude stavět a k čemu budou pozemky určeny – jde o rozhodnutí obecní rady. Obec také poskytuje pobídky pro bytové asociace, které tím pádem nemusí soutěžit s komerčními developery.
Finsko
Finský sociální bytový fond pochází převážně ze 70. let, z 15 % jej tvoří sociální bydlení. Provozovateli sociálního bydlení jsou obce, obcemi vlastněné organizace a pověřené neziskové organizace. Klíčovým aktérem politiky sociálního bydlení je ve Finsku Ministerstvo životního prostředí, které má na starosti legislativu, strategické plánování politik bydlení a také koordinuje vládní program ke snížení dlouhodobého bezdomovectví. Kromě toho ministerstvo dohlíží na vládní Centrum financování a rozvoje bydlení (ARA), které realizuje státní politiky bydlení, má na starosti státem dotovaný bytový fond, poskytuje informace o trhu s bydlením, podporuje rozvojové projekty a výzkum a vydává oprávnění pro neziskové a další organizace k provozování či výstavbě sociálního bydlení.
Dalším důležitým aktérem sociálního bydlení ve Finsku jsou obce, které samostatně rozhodují o způsobu využití pozemků a o územním plánování, vybírají, které projekty budou podpořeny a jsou také samy provozovateli sociálního bydlení.
Nájemníci sociálních bytů jsou vybíráni na základě míry bytové nouze. Přednost mají lidé bez domova, lidé v akutní bytové nouzi a lidé s nejnižšími příjmy. Pokud lidé splní vstupní podmínky do systému sociálního bydlení, platí regulované nájemné.
Finské politiky bydlení přinášejí své ovoce – míra bezdomovectví ve Finsku se významně snižuje (nejvíce v Evropě), mezi lety 2008–2016 poklesla o 35 %. Klesá i míra dlouhodobého bezdomovectví, tedy situace, kdy je osoba na ulici déle než jeden rok či opakovaně bez domova během posledních tří let, případně se jedná o osobu bez domova se závažnými sociálními a zdravotními problémy. Bydlení se daří dlouhodobě udržet 82 % klientů.
Skotsko
Skotský přístup k poskytování sociálního bydlení se liší od zbytku Velké Británie. Vychází z premisy, že bydlení je právo. Jde o zásadní posun oproti dříve prosazovanému modelu, který byl založen na prioritizaci osob s potenciálním nárokem na sociální bydlení. Žádost o sociální bydlení přijímá a vyhodnocuje obec, která poté kontaktuje vhodného poskytovatele sociálního bydlení. Pokud není vhodný byt k dispozici, je obec povinna poskytnout žadateli přechodné ubytování. Zákon také upravuje standardy bydlení (nejen sociálního), práva a povinnosti nájemníků i poskytovatelů bydlení.
Hlavními aktéry sociálního bydlení ve Skotsku jsou obce, které přijímají a vyhodnocují žádosti a poskytují sociální bydlení, dále soukromí vlastníci a provozovatelé sociálních bytů, kteří se často sdružují do družstev či asociací a v neposlední řadě také tzv. „Scottish Housing Regulator“, což je nezávislý úřad dohlížející na naplňování a dodržování standardů v bydlení.
Poskytování bydlení na základě potřeby, nikoli míry zavinění, se ve Skotsku vyplácí – počet lidí bez domova či ohrožených bezdomovectvím za dobu existence legislativy o sociálním bydlení poklesl o desetinu. Díky důsledné kontrole dodržování standardů bydlení se také snížil počet osob, které se na úřady obrátili kvůli problémům s bydlením – a to asi o 11 %.
Německo
Téma sociálního bydlení se v německé legislativě objevuje už od 50. let. Základem pro podporu politiky sociálního bydlení se staly dva bytové zákony z roku 1950 a 1956, které zpřístupnily veřejné prostředky na výstavbu nájemních bytů každému, kdo chtěl investovat. Výstavba sociálního bydlení se již tehdy výslovně stala jedním z pilířů západoněmecké bytové politiky.
Druhý bytový zákon výslovně obsahoval ideu zajištění bydlení „pro široké spektrum obyvatel“. V důsledku toho, že tato myšlenka byla součástí široce uplatňovaného systému financování, existovala v Německu ve srovnání s jinými evropskými státy, jako je třeba Francie nebo Velká Británie, nižší úroveň segregace.
V souvislosti s bytovou nouzí je vhodné zmínit také fakt, že na základě německé legislativy je povinností obce postarat se o ubytování sociálně nejslabších; v rámci této legislativy jsou poskytovány také dotace na příslušné programy. V některých spolkových zemích je tak přespávání na ulici vnímáno jako porušení tohoto zákona a policie je povinna nabídnout lidem bez domova ubytování.
Vynutitelné právo na dočasné ubytování pro osoby bez přístřeší mělo pozitivní dopad na to, že obce začaly dávat přednost prevenci bezdomovectví. Nicméně samo o sobě není považováno za klíčový nástroj k řešení problému bezdomovectví.
V Německu jsou velmi dobře zavedené přístupy vedoucí k bydlení („housing led“). To znamená, že cílem politik i práce s lidmi v bytové nouzi je bydlení (jeho zpřístupnění nebo udržení). Existuje zde silný důraz na prevenci bezdomovectví a brzkou „normalizaci“ životních podmínek lidí bez domova, což přináší dobré výsledky.
Častou příčinou bezdomovectví v Německu jsou finanční problémy (na rozdíl třeba od Nizozemí). V Německu se proto úsilí soustředilo na prevenci bezdomovectví způsobené nedoplatky na nájemném. Dle dostupných dat je tato politika velice efektivní. Zejména ve snižování bezdomovectví rodin je Německo (vedle Finska) velmi úspěšné.
V Německu byla převážná část obecního a dalšího veřejného bydlení ve velkém (cca 600 000 bytových jednotek) prodána mezinárodním (ziskovým) investorům. Malá velikost sociálního nájemního sektoru v Německu a rutinní vylučování osob, které byly v největší bytové nouzi, podnítilo od 80. let zakládání „sociálních nájemních agentur“, které si najímají nemovitosti ze soukromého nájemního sektoru a pronajímají je potřebným domácnostem. Důležité je, že toto bydlení umožňuje užívání normální nájemní smlouvy. Tyto vývojové trendy se však objevují v menší míře a od devadesátých let 20. století došlo k jejich zpomalení. Vhodné je v tomto kontextu zmínit, že Německo má velký trh se soukromým nájemním bydlením (54 % z celkového bytového fondu), a proto je model sociálních agentur v tomto prostředí tak dobře realizovatelný.
Rakousko
Systém financování sociálního bydlení v Rakousku kombinuje dlouhodobé veřejné půjčky za příznivých podmínek a granty definované na úrovni spolkových zemí s komerčními úvěry získanými prostřednictvím dluhopisů HCC (Human Capital Contract, tedy investice, kdy nevzniká pevně stanovený dluh, ale závazek vyplácet investorovi podíl ze zisku) a konečně také s vlastním kapitálem developera nebo nájemníka. Systém financování je u sociálního bydlení v Rakousku velmi strukturovaný.
Granty a veřejné půjčky poskytují spolkové země prostřednictvím programů podpory bydlení, v rámci kterých je definován typ bydlení a poskytovatelé, kteří mají přístup k financování, stejně jako limity výše nájmu a hranice příjmu (budoucích) obyvatel.
Z celkového počtu sociálních bytů je 60 % vlastněno obcemi a veřejnými podniky. Obce však v posledním desetiletí od nové výstavby ustupují.
Hlavním aktérem je v současné době sektor s omezeným ziskem, který zahrnuje družstva a podniky. Menší část dotovaného bydlení zajišťují ziskoví poskytovatelé.
Sociální bytový fond v současné době představuje zhruba 24 % z celkového bytového fondu v zemi. Za posledních 10 let se zvýšil podíl sociálního bytového fondu v zemi o 1 %.
Uvedeno: listopad 2017