Příběhy lidí z prostředí Housing First – paní Milena
Paní Milena žila do svých 16 let s rodiči a sedmi sourozenci ve vyloučené lokalitě v Karviné – Nové Město. Vzpomíná, že matka na ně byla spíše sama a otec moc nefungoval. A aby toho nebylo málo, tak jim neustále hrozilo vystěhování z bytu...
Když se časem o rodinu z důvodu absence dětí ve škole začal zajímat sociální odbor, došlo to tak daleko, že všechny děti musely být z rodiny odebrány. Její nejmenší sourozenci putovali do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) Čtyřlístek a zbytek šel do dětského domova. Paní Milena jako jediná skončila v Karviné, ve ZDVOP Heřmánek, odkud ji po čase přemístili do dětského domova v Opavě, kde byla až do svých 19 let.
Jako jediná ze sourozenců během pobytu v ústavu udržovala se svou matku kontakt (ostatní s ní dodnes nemluví). A asi i proto se hned po odchodu z ústavní péče s matkou domluvila, že si najdou společné bydlení. Požádaly si o sociální byt u organizace Centrom v Karviné, jenž má k dispozici pro tyto účely byty od společnosti Heimstaden CZ (dříve Residomo), a ten jim byl pronajat.
Paní Milena v té době měla již krátkodobý vztah s mužem se slovenskou národností, který ale neměl povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR, tudíž ani neměl nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Matka byla pro změnu opakovaně vyřazena z evidence Úřadu práce ČR. Často tak jako jediný zdroj příjmu v celé domácnosti byly dávky právě paní Mileny. Její druh s nimi bydlel „na černo“ a kvůli častým partnerským hádkám a neplacení nájmu nakonec došlo k jejich vystěhování.
Když sociální pracovníci z neziskové organizace Spolek Portavita začali dělat v Karviné a Havířově „nábor“ klientů pro svůj projekt Housing First, narazili přitom v jedné karvinské ubytovně i na paní Milenu, která žila s roční dcerkou a již bez partnera. Podle svých slov poslední dva roky jen pendlovala po ubytovnách a azylových domech. Pracovníkům ze Spolku Portavita řekla, že se její dcerky ostatní děti z ubytovny bojí kvůli vším a že by si přála žít jinak, ale neviděla možnosti, jak se ze své situace dostat.
Stěhování do nového bydlení bylo pro paní Milenu náročné po psychické stránce, ale nakonec se povedlo. Po třech měsících po zabydlení do nového bytu se ale paní Milena sociálnímu pracovníkovi, který jí pomáhal při udržení bydlení, přiznala, že u ní přespává její matka s druhem, a že je podruhé těhotná. Nebyla schopna je nechat na ulici. Byla zhroucená a prosila o pomoc, že už situaci nezvládá…
Po nějaké době se sama odhodlala situaci řešit. Rozhodla se, že vztah s matkou a druhem navždy ukončí. Trvalo několik týdnů, než se podařilo jak matku, tak druha přesvědčit, aby se z bytu odstěhovali, ale nakonec se podařilo.
Paní Mileně se ulevilo. Začala se vídat s tetou, která jí byla v těžké době oporou. Díky ní se časem dokonce seznámila s novým partnerem, který pracuje a bydlí v Třinci. V únoru 2021 paní Milena pak vrátila nájemní byt a ukončila své působení v projektu Housing First. Rozhodla se totiž k velkému kroku – chtěla se přestěhovat za přítelem do Třince. Chtěla nový začátek…
Dnes už téměř rok žije v hezké třinecké lokalitě v pěkně zařízeném bytě. Mluví o budoucnosti a o tom, že se těší, až nastoupí do práce. Do Karviné vůbec nejezdí a ani nechce. Je ráda za svůj nový život. A také za to, že díky projektu Housing First, podpoře sociálních pracovníků i sociálnímu bydlení dostala šanci nejen normálně bydlet, ale i čas na to si uvědomit, že chce žít jinak.
Paní Mileně přejeme hodně štěstí a moc děkujeme Spolku Portavita za jejich práci!
Máte-li zájem o více informací o projektu Housing First Spolku Portavita, sledujte jejich webové stránky.
Více informací o projektech Housing First se dozvíte také ZDE na našem webu.
Podobnost postav a dějů je zcela náhodná.
Datum uvedení: prosinec 2021