Každý občan má právo podat žádost o obecní byt bez ohledu na trvalé bydliště
V článku se dočtete, proč a kdy je dobré či dokonce nezbytné rozlišovat trvalý a faktický pobyt a jaké povinnosti v souvislosti s tím pro obce ze zákona vyplývají.
Podání žádosti o obecní byt bývá mnohdy podmíněné trvalým bydlištěm na území obce, ovšem v praxi se ukazuje jako vhodnější pracovat při výběru s faktickým bydlištěm, tedy vazbou na obec. Bude tak zajištěno, že z cílových skupin nevypadnou ti, kteří nejsou schopni prokázat trvalé bydliště již v momentě podání žádosti. Příkladem mohou být děti z dětských domovů, které se při dovršení dospělosti chtějí přesunout do jiného města, podobně propuštění vězni, oběti domácího násilí, které se chtějí přestěhovat dál od pachatele, osoby bez přístřeší a další. Obec může vyjít vstříc žadatelům tím, že bude vyžadovat splnění podmínky zapsání trvalého bydliště na území obce nejpozději ke dni nastěhování do bytu.
Jak nicméně upozorňuje Veřejná ochránkyně práv a Ministerstvo vnitra: „Právo na podání a projednání žádosti o pronájem obecního bytu, a tedy individuální posouzení situace, mají podle zákona o obcích všichni občané obce bez rozdílu“. [1]
Postavení obce vůči všem osobám v obci
O povinnostech obce nejen vůči občanům obce, ale i všem osobám vyskytujícím se na území obce (tedy vůči fakticky žijícím osobám), mluví i zákon o sociálních službách[2]. Dle tohoto zákona má obec zjišťovat, jaké mají tyto osoby potřeby v oblasti sociálních služeb, a následně zprostředkovat poskytnutí požadovaných sociálních služeb (příkladem pobytové sociální služby může být azylový dům). Obec tak může učinit ve spolupráci s poskytovateli sociálních služeb, případně s dalšími obcemi a kraji.[3]
Postavení obce vůči všem svým občanům
Z pohledu zákona o obcích pečuje obec v samostatné působnosti o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů[4] a činí tak v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi. Za občana obce je přitom považovaná fyzická osoba, která je občanem ČR a má v obci hlášený trvalý pobyt. Mezi potřeby občanů obce patří především bydlení, ochrana a rozvoj zdraví, doprava a spoje, informace, výchova a vzdělávání, celkový kulturní rozvoj a ochrana veřejného pořádku[5].
Trvalý pobyt
Každý občan České republiky smí mít pouze jedno místo trvalého pobytu na našem území a jeho přihlášení realizuje na obecním úřadu dané obce. Nahlášený objekt je určen pro bydlení, ubytování či individuální rekreaci a musí být označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním. Jestliže neexistují zákonné důvody a jsou splněny a dodány všechny potřebnosti, nelze přihlášení občana k trvalému pobytu odmítnout.
Zákon č. 133/2000Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, §10, odst. 6 dále říká: Při ohlášení změny místa trvalého pobytu je občan povinen: vyplnit a podepsat "Přihlašovací lístek k trvalému pobytu"; prokázat totožnost občanským průkazem nebo jiným obdobným dokladem; doložit doklad opravňující užívání bytu nebo domu (např. výpis z katastru nemovitostí, nájemní smlouvu), anebo pokud doklad nevlastní, úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu (takové potvrzení se nevyžaduje v případě, že oprávněná osoba potvrdí souhlas na přihlašovacím tiskopisu k trvalému pobytu před zaměstnancem ohlašovny); vlastník objektu nebo jeho vymezené části nebo oprávněná osoba nedokládá ohlašovně při ohlášení změny místa trvalého pobytu své vlastnické právo nebo jiné užívací právo (pokud si existenci tohoto práva může ohlašovna ověřit bezúplatně veřejným dálkovým přístupem v katastru nemovitostí).
Fatické bydliště
Pro doložení faktické bydliště může sloužit např. čestné prohlášení, potvrzení od zástupců sociální služby či sociálních pracovníků, v případě rodin s dětmi docházkou z mateřské či základní školy, od zaměstnavatele, svědectvím apod.
[1] Pojem občané obce je nutné z hlediska výkladu chápat jako lidé žijící v obci, nejen občané s trvalým pobytem (Veřejný ochránce práv, 2010: 6, online).
[2] Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, §94.
[3] Zákon č. 108/2006Sb., o sociálních službách, v platném znění, §94, písm. a), c).
[4] Zákon č. 128/2000 Sb.,o obcích, v platném znění, § 16 a 17
[5] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění, § 35, odst. 2.